V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu a uzavřením Univerzity Karlovy pro prezenční výuku se její pedagogové ocitli ve zcela nové situaci. Obzvlášť těžké to měli vyučující praktických cvičení, která vyžadují aktivní zapojení studentů. Tým docentky Zdeňky Šklubalové z katedry farmaceutické technologie Farmaceutické fakulty v Hradci Králové UK se rozhodl převést celé praktikum do virtuální podoby a vytvořit pro studenty soubor názorných videí, kdy jeden z učitelů vykonával úkoly a druhý ho při nich natáčel.
„Na jaře jsme učili především hlavní profilový a státnicový předmět Farmaceutická technologie I. pro třetí ročník, kde máme velký rozsah praktické výuky zaměřené na lékárenskou přípravu, průmyslovou výrobu a hodnocení lékových forem. Zejména z cvičení získávají studenti návyky potřebné pro individuální přípravu léčivých přípravků podle lékařského předpisu nebo žádanky,“ vysvětluje vedoucí katedry Zdeňka Šklubalová, jejíž kolegové natáčeli videa, rozdávali domácí úkoly a tvořili interaktivní i autodidaktické testy, a to jak v českém, tak anglickém jazyce. „Já jsem celý proces více méně jen zpovzdálí sledovala, ale oni byli ti, kteří tím měsíc a půl žili,“ představuje docentka tři z nich, kteří jsou přítomni virtuálnímu rozhovoru přes Zoom – Barboru Vraníkovou, Petru Svačinovou a Andreje Kováčika.
„Kurz jsme převedli do online podoby téměř ze dne na den. Zareagovali jsme už ve chvíli, kdy se teprve řešilo, zda má či nemá smysl vůbec něco dělat. Ve středu se fakulta zavřela a už další úterý jsme otevírali v Moodle první praktické cvičení, aby mohli studenti do výuky naskočit co nejrychleji. Nevědělo se, jak dlouho bude tato výjimečná situace trvat a nechtěli jsme zbytečné prostoje,“ popisuje Petra Svačinová. Přes Zoom nebo Skype zorganizovali úvodní seminář s informacemi o průběhu distanční výuky a pak seminář závěrečný, kde shrnovali, ujasňovali a komentovali úkoly, na nichž studenti pod jejich vedením více než dva měsíce pracovali.
Děláme to dobře?
„Naší velkou výhodou bylo, že jsme zrovna prošli kurzem pedagogických dovedností, který pro nás zorganizovala Univerzita Karlova, a poznatky z něj nám při přípravě videí, úkolů a virtuálních seminářů hodně pomohly,“ oceňuje Andrej Kováčik. Byla to cesta do neznáma, a tak chtěli členové katedry znát názory svých studentů, zda po ní vykročili správně. Řada z nich jim napsala své postřehy hned zkraje sama od sebe, což pedagogy rychle posunulo dál. „Při běžné výuce se studenti na nejasnosti průběžně dotazují, postup je tedy pro ně snáz pochopitelný. Jenže tady sociální kontakt chyběl, a museli jsme tudíž dílčí kroky podrobněji specifikovat,“ dodává pedagog.
Videa natáčeli pro dva typy praktik, která běží paralelně čtrnáct týdnů letního semestru: kurz takzvaných základních praktických cvičení z Farmaceutické technologie I. a speciálních praktických cvičení z Farmaceutické technologie I. Studenti jsou při nich rozděleni do osmi skupin po zhruba pětadvaceti lidech, kdy půlka z nich má jedno praktikum a po sedmi týdnech se vystřídají. „Tímto způsobem tedy nyní absolvují virtuální výuku, která nemůže samozřejmě dokonale nahradit tu prezenční, nicméně v příštím semestru budeme navazovat předmětem Farmaceutické technologie II. a doufáme tedy, že si v něm zvládnou některé vybrané praktické úlohy z první části dodatečně vyzkoušet a nynější omezení se na jejich dovednostech negativně neprojeví,“ věří vedoucí katedry Zdeňka Šklubalová.
Volnost i zodpovědnost
Na druhou stranu má ale online výuka i své přednosti. Jednou z největších, na niž se vyučující svorně shodli, je její časová flexibilita. Studenti jednoduše pracovali ve chvíli, kdy se jim to nejvíce hodilo, a dokázali se tak lépe koncentrovat. Na odevzdání úkolů měli vždy týden, takže mohli samostudium skloubit třeba s výpomocí v lékárnách. Aby úlohy zvládli vypracovat, museli si k nim také sami pročíst a nastudovat materiály – byli tak doma možná aktivnější než ve škole.
„Pro nás vyučující byla jednoznačně nejpřínosnější zkušeností práce s technikou. Během bezmála dvou měsíců jsme se naučili natáčet, stříhat videa, vkládat do nich interaktivní úkoly a vysvětlivky. Bylo to něco naprosto nového a vyžadovalo to mnohonásobně více práce a času než klasické prezenční vyučování. Nedělali jsme prakticky nic jiného, než vymýšleli, zkoušeli a vylepšovali videa, vysvětlovali a opravovali úkoly a komunikovali se studenty. Ale musím říci, že jsme se v tom našli, a já za sebe jsem opravdu pyšná, jak se nám to povedlo. Videa a podklady k nim můžeme navíc používat dál pro studenty, kteří nastoupí do kurzu v příštím akademickém roce,“ shrnuje Barbora Vraníková.
Reakce studentůDěkuji za opravení úkolů a komentáře k nim. Zároveň bych chtěla poděkovat za skvěle připravené materiály, asi zatím nejlepší, co máme. Věřím, že s tím máte hodně práce, proto píšu tohle poděkování.Lucie M.