Od středy 9. do čtvrtka 10. listopadu se v Zrcadlové kapli Klementina uskutečnila pod záštitou rektora UK Tomáše Zimy, primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové a ministra kultury Daniela Hermana mezinárodní konference Klementinum a jezuitská věda. Konferenci uspořádala Národní knihovna ve spolupráci s Astronomickým ústavem UK a s Ústavem dějin UK a Archivem UK.
Jako místo konání konference byla záměrně zvolena kaple Klementina – součást nejstarší koleje Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích, která byla po dlouhou dobu centrem jezuitské vědy a byla také největší řádovou institucí u nás. V letošním roce uplynulo čtyři sta let od vydání privilegia, kterým císař Matyáš roku 1616 udělil jezuitské akademii u sv. Klimenta právo studia generale. V roce 2016 si rovněž připomínáme výročí tří set let od narození jednoho z nejvýznamnějších učenců druhé poloviny 18. století, fyzika, matematika a astronoma Karlo-Ferdinandovy univerzity Josefa Steplinga. Právě Steplingovo letošní výročí bylo hlavním impulzem k uspořádání konference.
Konference byla rozvržena do dvou bloků – první den přednesli své příspěvky zahraniční hosté, druhý den si účastníci mohli vyslechnout příspěvky domácích vědců. Mezi probíranými tématy nechyběly příspěvky o významných zahraničních i domácích jezuitech, o jezuitském přístupu k vědě či o šíření osvícenského myšlení střední Evropou. Příspěvky kladly zvláštní důraz právě na významné jezuitské vědce a na jimi prováděné studium přírodních věd, především pak astronomie. Několik příspěvků domácích badatelů se týkalo samotného Josefa Steplinga, posluchači se tak mohli dozvědět vše o Steplingově životě, o jeho díle a astronomické práci.
Jednání otevřel Jean Steinauer ze Švýcarska, který hovořil o závěrečných letech působení známého „apoštola Německa“ Petra Canisia ve Freiburgu, okrajově se zmínil i o zásluhách tohoto jezuity při založení pražského Klementina. Jezuita Paul Mueller (vyslanec jednoho z členů organizačního výboru Paula Gabora SJ z Vatikánské astronomické observatoře) přesvědčivě popřel starší mylné soudy o zastaralosti jezuitského pojímání vědy a dodal podněty k odstranění údajných rozporů mezi vědami přírodními a humanitními. Účastníci vyslechli i referát nepřítomné francouzské badatelky Suzanne Debarbat věnovaný evropskému kartografickému projektu z druhé poloviny 18. století. Daniela Tinková z Prahy ve svém objevném (francouzsky koncipovaném) vystoupení předložila vlastní koncept šíření osvícenského myšlení do střední Evropy ze Západu a navrhla periodizaci ukotvení vědeckého života v českých zemích.
Hans Ullmaier z Jüllichu se soustředil především na osobnost Steplingova současníka Boškoviče, jenž krátký čas v Praze také studoval. Císařský a královský astronom Maximilian Hell, o němž zpravoval László Kontler z Budapešti, byl jedním z nejvýznamnějších jezuitských učenců střední Evropy kolem poloviny 18. věku. Zvláštní pozornost věnoval Kontler definici katolického osvícenství. Harald Kropp z Heidelbergu shrnul poznatky o známém a přírodovědci ceněném jezuitském misionáři Samueli Fritzovi z Trutnova, který jako první vydal v roce 1707 mapu povodí Amazonky. Univerzita v litevském Vilniusu si i za sovětské komunistické éry považovala svého jezuitského založení (1579) a tamní úcta k někdejší jezuitské zakladatelské práci přetrvává. Nijolé Bulotaite upozornila na význam zakladatele astronomické observatoře ve Vilniusu a někdejšího Steplingova žáka Tomase Žebrauskase.
V druhém dni jednání vystoupili česko-slovenští badatelé. Ivana Čornejová přehledně shrnula hlavní body vývoje pražské univerzity v druhé polovině 18. století a Josef Smolka seznámil s osobností Josefa Steplinga. Na něj navázala Alena Šolcová, která rozebrala hlavní Steplingovy práce, především Exercitationes geometrico-analyticae de ungulae. Martin Šolc pohovořil o astronomických pozorováních v Klementinu, ale i o dochovaných astronomických památkách. S tím korespondoval příspěvek Antonína Švejdy o astronomických přístrojích a pomůckách ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. Petra Hyklová se zmínila o „druhém životě“ klementinského astronomického muzea, tedy jeho osudech po zrušení Tovaryšstva v roce 1773 a vyzdvihla významné badatele, kteří se tímto tématem zabývali. Tibor Morovics (Bratislava) upozornil na analogie mezi vědeckým dílem uherského jezuity Paula Makó a aktivitami Josefa Steplinga a badatelka z další důležité někdejší jezuitské univerzity v Trnavě Henrieta Žažová seznámila posluchače s dějinami tamní observatoře založené v roce 1753. Zdislav Šíma připomenul jisté peripetie ze života jezuitských misionářů, kteří se zabývali přírodovědnými a geografickými výzkumy. Jan Fábry se potom věnoval rozboru některých prvků v Santiniho architektuře. Zajímavé bylo i sdělení Jakuba Halody o Steplingově pozorování meteoritů, které spadly nedaleko Tábora v roce 1753.
Konference byla doplněna o prohlídku historických prostor Klementina a byla završena slavnostním společenským večerem v prostorách Strahovského kláštera. Přesahem k občanské společnosti byla výstava o životě a díle Josefa Steplinga, kterou bylo možné zhlédnout v prostorách Národní knihovny. Na výstavě se podílel Josef Smolka a Oddělení rukopisů a starých tisků NK, které pro výstavu zapůjčilo originální tisky.
