Slezsko, dnes rozdělené mezi Českou republiku a Polsko, trpělo a trpí tím, jak si jej opakovaně porcovaly různé státní celky. Možná právě to je důvod, proč je historiky velmi málo prozkoumané. Příležitost změnit to dostal tým českých vědců, který se zapojil do mezinárodního projektu Men and Books – For a Risk-free Use of the European Written Cultural Heritage podpořeného Evropskou komisí a spolufinancovaného též Fakultou humanitních studií UK. Cílem projektu bylo stanovit efektivní metody uchování historických dokumentů na příkladu archivu evangelického kostela milosti v polské Svídnici. Tuzemští vědci se na místo restaurátorství zaměřili na samotný obsah málo prozkoumané sbírky písemností.
Českou republiku v mezinárodním rakousko-polsko-českém projektu zastupovali historik docent Zdeněk R. Nešpor, který se zaměřil na dějiny slezského protestantismu, a historička umění doktorka Blanka Altová.
Slezsko je, jak upozorňuje Zdeněk R. Nešpor, mezi historiky trochu opomíjené, ačkoliv je to území s bohatou a barvitou historií. „Zatímco dějiny Čech jsou dějinami jedné země, ve Slezsku docházelo k neustálému dělení území. Slezsko tak nejde zařadit do ‚standardního‘ výkladu českých, polských ani německých dějin. Navíc z Prahy, Varšavy i z Berlína je to do Svídnice či kamkoliv jinam ve Slezsku poměrně daleko. Slezsko se jako celek příliš nezkoumá. Nechci říct, že by se jeho dějiny nedělaly, ale dělají se v mnohem menší míře, než by si zasloužily,“ podotkl hlavní koordinátor českého týmu docent Nešpor a doplnil, že právě Slezsko je ideálním příkladem pro společné evropské výzkumné projekty.
Dobové tisky, dokumenty a listiny, které ukrývá archiv evangelického kostela ve Svídnici, tvořily odrazový můstek pro výzkum tuzemských vědců. „Bylo výborné, že jsme mohli detailně studovat dokumenty uložené ve Svídnici, což se dosud nikomu nepodařilo. Nutno ale říci, že pro nás to tvořilo jen část práce. Informace, které jsme tam získali, jsme se snažili zapojit do kontextu, snažili jsme se pátrat po vazbách, které mělo evangelické Slezsko vůči Čechám a Moravě,“ vysvětlil Zdeněk R. Nešpor.
Na základě dvouletého výzkumu tým českých vědců připravil řadu studií, které se věnují architektuře středoevropských protestantských kostelů a protestantské náboženské literatuře v českých zemích. Nyní Zdeněk R. Nešpor společně s Blankou Altovou připravují texty pro publikaci, jež o evropském projektu Men and Books vyjde v Rakousku.
Hlavním koordinátorem dvouletého projektu Men and Books, který skončil letos na konci dubna, je vídeňská Universität für Bodenkultur. Jeho cílem bylo stanovit nejvhodnější metody archivace dobových materiálů, které by se začaly využívat po celé Evropě. Volba pro případovou studii padla na výzkum rozsáhlého archivu kostela milosti ve Svídnici z toho důvodu, že jeho část byla před časem ošetřena jedovatým ethylenoxidem, který měl zabránit šíření nebezpečných plísní, potažmo zkáze historických písemností (jeho používání je dnes z důvodu ochrany lidského zdraví zakázáno). Vědci chtěli ověřit, jak je metoda ošetření jedovatým plynem s odstupem času úspěšná. Vzhledem k tomu, že se s materiály začalo manipulovat, udělal se prostor i pro české historiky, kteří měli příležitost do nich nahlédnout.
Zatímco historikům možnost prozkoumat obsah svídnického archivu otevřela nová témata výzkumu, jimž se hodlají věnovat i po skončení mezinárodního projektu, restaurátorský průzkum odhalil, že archivace ethylenoxidem příliš účinná není. Plyn brzy po použití vyprchá, což je dobrá zpráva pro historiky, kteří mohou s materiály bez obav o své zdraví pracovat, avšak špatná zpráva pro dobové písemnosti, na něž se znovu vrhnou zkázonosné plísně. Odborníci tak dospěli k závěru, že nejvhodnější je vrátit se k tradičním konzervačním technikám, jakými jsou udržování konstantních teplot, vlhkosti, udržování dokumentů v bezprašném prostředí apod.
