Profil týdne Mladá fronta DNES, 14.12.2013, Rubrika: Kavárna, Strana: 8
Patří mezi nejslavnější české fyziky. To, co zkoumá čtyřicetiletý Martin Schnabl, však laikům může připadat jako sci-fi. Zabývá se tzv. teorií strun. To je část teoretické fyziky, která se snaží dát tuto vědu dohromady. Kvantová mechanika je totiž v některých ohledech v rozporu s obecnou teorií relativity. Pokouší se mimo jiné s její pomocí objasnit vznik vesmíru. Fyziku přitom původně dělat nechtěl, blíž měl k matematice. „Matematika pro mě byla přímočařejší, hlubší, zábavnější,“ říká. Později na gymnáziu však zjistil, že je pro něj matematika jako věda moc abstraktní, plná symbolů a konceptů. To ho odradilo a rok před maturitou „objevil“ teoretickou fyziku, která ho chytla. Přesto říká: „Jsem sice fyzik, ale spoustu oblastí matematiky mám radši než spoustu oblastí fyziky.“V roce 2007 jako první Čech získal prestižní cenu pro mladé vědce (EURYI), financovanou sdružením evropských grantových agentur, a spolu s ní dvacetimilionový grant na pět let ke zkoumání teorie strun. Většina peněz z něj šla na platy spolupracovníků, najal ty nejlepší ze zahraničí. Svou úspěšnou profesní dráhu začal na Matematicko-fyzikální fakultě pražské Univerzity Karlovy, později získal doktorát v italském Terstu a působil na věhlasném Massachusettském technologickém institutu ve Spojených státech. Spolupracoval i s Evropskou laboratoří fyziky částic CERN u Ženevy, považovanou za nejlepší podobné zařízení na světě. Po získání grantu se vrátil do České republiky. O Nobelově ceně však zatím nepřemýšlí, protože v podmínkách jejího udělení je dáno, že ji člověk může dostat jen za fyzikální teorii, která se v praxi potvrdí. V nejbližší době by však rád zase vyjel do Evropské laboratoře CERN ve Švýcarsku.
