Vysokoškolského profesora, světově proslulého propagátora vědy a spisovatele Václava Smila, absolventa Přírodovědecké fakulty UK, ocenila Univerzita Karlova – jeho alma mater – i Česká geografická společnost. V zaplněné Velké geologické posluchárně na Albertově byl prostor i na zajímavou debatu.
Václav Smil, oblíbený spisovatel a intelektuál Billa Gatese, přichází v patách děkana PřF UK Jiřího Zimy a před prorektorem UK Janem Kuklíkem.
Drobný, nenápadný muž a autor pěti desítek knih – v převážné části bestsellerů – se vlastně vrátil na svoji alma mater; vystudoval zde ekonomickou geografii. „Pan profesor mění náhled v obecně přijímaných vzorcích myšlení v oblastech energetiky, životního prostředí, vývoje obyvatelstva, produkce potravin a technických inovací. Jeho práce jsou neuvěřitelné,“ uvedl vzácného hosta Radim Perlín, předseda akademického senátu PřF UK, jenž vystoupení profesora Smila moderoval.
Václav Smil převzal ocenění od prorektora Jana Kuklíka, jenž si vyžádal autogram. Děkan Jiří Zima předával stříbrnou medaili PřF UK.
Prvním oceněním, jež profesor Smil převzal, byla zlatá pamětní medaile. Vědci ji předal Jan Kuklík, prorektor UK pro akademické kvalifikace. „Vážit si práce našich absolventů, které režim přinutil odejít do zahraničí, a oni si přesto udržují české vazby a hlásí se ke své alma mater, je nesmírně důležité,“ řekl při této příležitosti prorektor Kuklík. A přinesl s sebou i dvě ze Smilových knih. Jak s úsměvem podotkl, těšil se, že bude doma moci říci, že byl v práci úspěšný, protože získal autogram s věnováním.
Profesor Jiří Zima, děkan Přírodovědecké fakulty UK, předal tak trochu „svému“ absolventovi stříbrnou medaili mateřské fakulty a současně vyjádřil uspokojení a radost z jeho návštěvy na univerzitě a fakultě.
Než se posluchárna proměnila v dějiště poutavé diskuze, předal Smilovi plaketu České geografické společnosti její prezident Pavel Chromý.
Prezident České geografické společnosti, docent Pavel Chromý, pozdravil Václava Smila jménem všech českých geografů a předal vědci pamětní plaketu jmenované společnosti: „Vaši posluchači dnes uslyší, jak jste přispěl k rozvoji nejen geografického myšlení. Smekám před vámi a přeji vám hlavně pevné zdraví!“
Magazín Forum ve Velké geologické posluchárně na Albertově nechyběl, a tak přináší alespoň hrstku myšlenek, o něž se profesor Václav Smil se svými posluchači 23. května podělil.
„Je to pro mě vlastně depresivní, dostat ocenění, která se dávají na sklonku života,“ zahájil svoji řeč Václav Smil. „Jsem člověk totálně nenostalgický. Takže jen co se vrátím domů, pustím se do psaní další publikace. Jsem rovněž silně sebekritický, nedělám si o sobě žádné iluze. Dělám to, co dělat můžu, a hlavně když vím, že to ještě nikdo přede mnou neudělal,“ uvedl muž žijící dlouho v zámoří.
O globalizaci
„Lidé si ani dnes nechtějí připustit, jak moc jsou globalizovaní. Ano, vědí, že globalizace je tady, ale neuvědomují si, jak hluboko sahá. Dobrá, trochu se pozastavila a začala mírně klesat, ale ne kvůli covidu nebo vztahům Amerika – Čína. Lidé si zkrátka začali uvědomovat, že nemá cenu dovážet každý toaletní papír z Číny a ponožky z Indie. Ona i globalizace má zkrátka přirozený limit.“
„Před padesáti lety byste vůz značky Honda koupili v Japonsku – ze součástek z osmdesáti procent vyrobených v Japonsku. Před dvaceti lety byl stejný stroj na prodej v Quebeku ze součástek převážně vyrobených v Kanadě, USA a Evropě a jen pod japonským dozorem smontovaný v Quebeku. Dnes, bohužel, je všechna výroba soustředěna do Mexika, kde je hodnota pracovní síly téměř nulová.“
„Ilegální uprchlíci z Afriky – Nigérie, Kamerunu – vyrábějí devadesát pět procent evropské zeleniny na jihu Španělska a Itálie. Zatímco dřív bylo pěstování ovoce a zeleniny lokálním tématem, pole se nacházela v okruhu maximálně sta kilometrů od města. A heřmánek? Sto procent heřmánkového čaje pochází z Egypta.“
O elektromobilitě
„Před druhou světovou válkou měla auta jeden servomotor, byl tam, abyste nastartovali. Dnes má kromě startéru dalších až čtyřicet malinkatých motůrků: na zrcátka, sedadla, okna... A elektromobil? Srdcem elektromobilu je měď, většina mědi pochází z Chile. Přičemž přes Pacifik putuje do Číny pouze ruda, tam je zušlechtěna a loděmi rozvezena do celého světa. Chcete vědět, jak rychle bude postupovat elektro-mobilizace? Dekarbonizace automobilů do roku 2030 je nesmysl.“
„Neexistuje jediná země, která má všechno. Disproporcionálně, Čína a Rusko mají daleko více vzácných surovin a zdrojů, než má Evropská unie a Spojené státy americké dohromady.“
O Číně
„Čína nakoupila ve Státech, v Německu a Holandsku největší továrny na výrobu amonia a stala se největším výrobcem dusíkatých hnojiv na světě, a současně i jejich aplikátorem. Potřebovala zvýšit výnos, aby nakrmila své obyvatelstvo. Úspěch Číny je vlastně kumulativní efekt západních investic, což se dosud nikdy v historii lidstva nestalo.“
„Dlouhodobé předvídání je nesmyslné; můžeme jen velmi dobře usuzovat, co je možné a nemožné. Co ale předpovídat můžeme celkem dobře, je vývoj počtu obyvatel. Čína na rozdíl od ostatních zemí má problém se snižující se porodností: začíná stárnout předtím, než se stala skutečně bohatou. To víte, když si lidé přivyknou dlouhému mercedesu, nechtějí mít žádné děti.“
Otázky vzácnému hostovi klade mimo jinými děkan PřF UK Jiří Zima. Smil ve světě proslul jako zajímavý a intelektuálně podnětný autor řady knih.
„Co mohu pozitivního říci svým vnoučatům na otázku o evropské budoucnosti?,“ zeptal se v rámci diskuze během slavnostního odpoledne děkan Zima, a tím otevřel další prostor pro smršť argumentů burcujících k zamyšlení, jež přítomným vzácná návštěva naservírovala. „Nevím, asi bych měl přestat přednášet, abych nepůsobil tak depresivně,“ zareagoval profesor Smil. A pokračoval: „Víte, já si nic nevymýšlím, jsem jen nositelem zpráv. Žijeme – my, myšleno lidé západní civilizace – na takové úrovni, že racionálnímu člověku musí být ze všeho stydno. Plýtváme, znetvořujeme a ničíme všechno.“
O jídle a turismu
„Zhruba čtyřicet procent jídla, které náročně vyprodukujeme, vyhodíme. A šedesát procent sklizně využíváme ke krmení zvířat. Nejsem aktivista, nebudu vám říkat, abyste nejedli maso. Zdravá lidská strava spočívá v pestrosti, maso v jídelníčku chybět nesmí. Ale je třeba jíst více masa za rok, než kolik vážíme? Čtyřicet let vařím denně a maso si dávám maximálně jednou týdně. Jen kdybychom snížili spotřebu masa, kolik bychom mohli ušetřit biosféry!“
„Kdybychom umírnili spotřebu energie, o dvacet třicet procent, ani to nepoznáme. No, co by se stalo, kdyby půlka Čechů nebyla neustále v Thajsku? Turismus je nejvíc iracionální způsob mrhání energií. Zkrátka od turismu po jídlo přes výrobu zbytečné oceli – auta přeci nemusejí vážit dvě tuny –, to je oč tu běží…“
O naději
„Vše je podobné náboženské víře: i ona není dostupná racionálnímu argumentu. Na světě jsou dvě miliardy lidí, kteří věří neposkvrněnému početí a že konec světa nastane v roce 2030, což tvrdí i generální tajemník OSN. Jak s tímhle mohu argumentovat? Bohužel, je nás příliš mnoho a stále přibýváme. Naděje samozřejmě je, lidé prozírají a uvědomují si stav země a společnosti, vždyť už za poslední tři léta se situace začala obracet, začínáme nahlížet realističtěji.“
A co profesor Václav Smil přítomným přírodovědcům doporučil, než se před odchodem svým čtenářům a obdivovatelům podepsal a do knih přidal i mnohá osobní věnování?
„Znejte fyziku, chemii, biologii a algebru na úrovni mateřské školy. Je smutné, že většina lidí, kteří řídí tento svět, je neznají. Vyberte náhodného politika a nechejte ho řešit rovnici, neudělá to. Zeptejte se ho, kolik váží ten či onen kov anebo jaké jsou průměrné srážky v Čechách či jak eroduje půda při pěstování pšenice a jaká je denní potřeba proteinů pro život člověka. Lidé neznají základní věci života. Kdyby je znali, nemohl by svět být tam, kde je,“ uvedl profesor Václav Smil, mimo jiné alumnus PřF UK.
| Prof. RNDr. Václav Smil, Ph. D. |
| Kanadský vědec českého původu, pocházející z Plzně. Absolvent Přírodovědecké fakulty UK – oboru ekonomická geografie na katedře ekonomické geografie (dnes katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK). V roce 1969, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, emigroval do USA a následně do Kanady. V americké Filadelfii získal titul Ph. D. v geografii (1971). V Kanadě, na University of Manitoba ve Winnipegu, se později stal emeritním profesorem. Je členem The Royal Society of Canada (Královské vědecké společnosti), držitelem druhého nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada nebo ceny Americké asociace pro rozvoj vědy. Podle časopisu Foreign Policy (2010) patří mezi stovku nejvlivnějších lidí světa a zakladatel Microsoftu Bill Gates jej označuje za jednoho z nejinspirativnějších intelektuálů současnosti. Je autorem pěti desítek knih zaměřených převážně na energetiku a životní prostředí, většina se záhy po vydání stala bestsellery. Teprve od roku 2017 začaly Smilovy knihy vycházet i v češtině, a to výhradně v nakladatelství Kniha Zlín. |
