Evropská laboratoř molekulární biologie (EMBL) má aktuálně 28 členských států – včetně Česka, které se připojilo v roce 2014 –, více než 110 nezávislých výzkumných skupin a servisních týmů pokrývajících široké spektrum molekulární biologie a to na šesti pracovištích v Barceloně, Grenoblu, Hamburku, Heidelbergu, Hinxtonu a Římě. V tom lze lehce nalézt paralely mezi Univerzitou Karlovou a jejími sedmnácti fakultami a mnoha nezávislými skupinami ve třech městech Česka. Jak se dělá a komunikuje věda v EMBL? Zjišťovala Pavla Hubálková – v roce 2014 jako studentka během letní výzkumné stáže na EMBL v německém Heidelbergu a nyní z pozice vědecké novinářky UK na EMBL v Barceloně.
|
EMBL má na každých pět let strategický program a ústřední oblast, na kterou se zaměřuje – aktuálním tématem na období 2022–2026 je „od molekul k ekosystémům“. Jako organizace financovaná z veřejných zdrojů má EMBL povinnost i zájem informovat o svých inovativních výzkumných programech a špičkové vědě, ale i do veřejného prostoru dostávat klíčová témata a snažit se hledat řešení. Proto má i specifický plán komunikace a aktivit pro veřejnost. |
Jsme EMBL
Pokud byste někdy zavítali na mezinárodní vědeckou konferenci, „vědu z EMBL“ byste nejspíše poznali na první pohled. „Snažíme se o jednotný vizuální styl, aby naše práce byla poznat na první pohled – máme uživatelsky jednoduché šablony pro prezentace, postery i příspěvky na sociální sítě. Vědcům a vědkyním nabízíme pomoc či školení,“ vyjmenovává Carla Manzanas, která má na starosti komunikaci v EMBL Barcelona. „Lidé to oceňují – mohou se plně věnovat obsahu. Samozřejmě se někdy stane, že například nově příchozí vědec má již hotovou prezentaci, které se nechce vzdát. V tom případě se snažíme vysvětlovat, proč je jednotná vizuální identita důležitá a většinou se domluvíme,“ říká Carla.
Stejně tak na webu mají volně dostupná designová pravidla. „Pokud nás například osloví novináři, že chtějí logo, stačí poslat odkaz na webovou stránku, kde jsou uvedená i všechna pravidla použití a vizuální identity,“ pochvaluje si Carla.
Komunikace napříč Evropou
Co se týká online komunikace a Zoom schůzek, covidová pandemie pro tým komunikátorů EMBL nebyla žádnou novinkou. „Jelikož máme laboratoře po celé Evropě, jsme zvyklí komunikovat online,“ shrnuje Carla Manzanas. S kolegy a kolegyněmi z jednotlivých lokalit se potkávají na pravidelných celotýmových i tematicky zaměřených schůzkách – zpravidla jednou týdně. Běžná provozní komunikace probíhá přes Slack, plánují v Trello, a dokumenty sdílí přes sdílený disk.
Hlavním komunikačním jazykem EMBL je angličtina. „Než cokoliv zveřejníme na webu nebo sociálních sítích, prochází to systémem interní kontroly, tak udržujeme jednotný styl a vyvarujeme se chyb,“ popisuje Carla. S editorkou tak například mají smluvenou komunikaci pomocí emoji ikon – „počítám s tím, pracuji na tom, hotovo“. V minulosti vydávali i tištěný magazín EMBL etc., v posledních letech ale od papírové verze upustili a články zveřejňují primárně online.
Jednotně komunikují i na sociálních sítích – prostřednictvím společného účtu EMBL. Jedinou výjimkou je Twitter, kde svůj účet mají i jednotlivé pobočky a na nich dle obsahu a kontextu někdy využívají i lokální jazyky, což je v případě Barcelony a twitterového účtu @EMBLBarcelona španělština a katalánština.
EMBL Barcelona v loňském roce oslavila páté narozeniny.
Špičková věda potřebuje podmínky a inspirativní prostředí
Heidelberské sídlo EMBL se nachází uprostřed lesů, to barcelonský EMBL je v „centru dění“ – v docházkové vzdálenosti od turisticky známého vítězného oblouku Arco de Triunfo de Barcelona a s výhledem na pláž. „Krása se násobí,“ míní architekti Manuel Brullet i Tenas a Albert de Pineda i Àlvarez, kteří navrhovali budovu PRBB (Barcelona Biomedical Research Park), kde EMBL spolu s dalšími pěti vědecko-výzkumnými centry sídlí.
„Špičková věda potřebuje inspirativní prostředí,“ potvrzuje Reimund Fickert, Head of Communications and Development PRBB, který je v centru od samotného vzniku v roce 2006. „Byl to takový experiment, kdy jsme se rozhodli pod jednu střechu spojit několik výzkumných center. Na začátku nám moc nevěřili, ale ukázali jsme, že to lze a že to funguje,“ shrnuje.
Za největší výhodu považuje sdílení a propojování, které aktivně podporují například pořádáním nejrůznějších profesních i volnočasových aktivit a kurzů „pro všechny“.
Pro excelentní vědu je podle PRBB klíčová maximální podpora a snaha o ideální pracovní prostředí, ať už špičkovými core-facilites nebo například nezvykle vysokým počtem laborantů a dalšího technického personálu. „Máme zhruba tři sta Ph. D. studentů a studentek a k tomu dvojnásobný počet technických a administrativních pracovníků – na jiných institucích to většinou bývá naopak. Chceme, aby se studenti mohli plně věnovat vědecké práci a nemuseli dělat rutinní činnosti nebo se starat o chod laboratoře,“ vysvětluje Reimund. „Také zde máme politiku otevřených dveřích – na jednu kartu se dostanete téměř všude. Ale zjistili jsme, že ačkoliv lidé mohou, nevyužívají to, proto se snažíme tvořit příležitosti, kdy se lidé napříč institucemi mohou potkávat – třeba na charitativní snídani, volejbale, józe nebo v pěveckém sboru,“ vyjmenovává vedoucí komunikace.
V PRBB myslí i na profesní rozvoj – mají definovaná pravidla „dobré vědecké praxe“ – jak vést Ph. D. studenty, jakou zvolit publikační strategii či jak komunikovat vědu. Vydávají také vlastní online magazín El-lipse. „Každá instituce má vlastní komunikační kanály, vydává vlastní články, nechceme být pouhým skladištěm identického obsahu, ale snažíme se nabídnout ‚něco navíc‘ – přinášet další přidanou hodnotu,“ říká šéfredaktorka Maruxa Martinez-Campos, vystudovaná bioložka, která opustila vlastní výzkum a stala se vědeckou komunikátorkou. PRBB i jednotlivé institiuce jsou také zapojeny do řady popularizačních aktivit pro veřejnost, spolupracují i s místními muzei a dalšími organizacemi. „A to je i jedna z věcí, které bych se ráda více věnovala – pořádat více aktivit pro veřejnost a více zapojovat školy,“ uzavíra Carla Manzanas.
|
Tipy, co vědeckého navštívit v Barceloně „Aha! To mi dříve nedošlo.“ Nebo: „To je boží vizualizace!,“ řekla jsem si hned několikrát ve vědeckém muzeu CosmoCaixa. Čekala jsem „tradiční“ science centrum, ale překvapily mě interaktivní, moderní a originální expozice. Pokud budete v Barceloně, jednoznačně doporučuji k návštěvě, protože slovy se těžce popisuje. Co mě zaujalo: Na vstup jsem „po práci“ čekala docela dlouhou frontu – spolu s (pra)rodiči s dětmi, ale i hodně teenagery a mladými páry, kteří šli do CosmoCaixa „na rande“. Exponáty jsou hodně interaktivní, ale „na knoflík“ – zmáčknete start nebo ovládáte šipkami, na nic si přímo nesáhnete, vodou se nesmočíte, protože vše je chráněno sklem. Na zážitek to ale nemělo vliv (možná naopak), protože vše perfektně fungovalo. Obsahově je science centrum velmi pestré – „to své“ si zde najde každý. Expozice zahrnují témata od vesmíru přes biologii, fyziku až po fungování lidského těla. A nechybí ani deštný prales či minizoo.
Pohádkové překvapení na mě čekalo v Museum of Natural Sciences of Barcelona. Stálá expozice byla „tradiční“ – skleněné vitríny a v řadách vyrovnané exponáty, vše hodně tmavé, doplněné meditační hudbou… Bylo tam pár zajímavých expozic – klasifikace živočišných druhů vysvětlená na knoflících nebo kabinet kuriozit. Ale jinak jsem chtěla doporučit, že pokud nejste milovník minerálů či hmyzu, ať raději zajdete do Národního muzea v Praze. Ale pak mě velmi mile překvapila aktuální „pohádková“ expozice. Náměty nejznámějších pohádek využili k vysvětlování různých témat z vědy. Celé to bylo oficiálně cíleno na děti, ale dost to bavilo i rodiče – na každém stanovišti bylo několik úrovní úkolů a zajímavostí. Třeba u pohádky Princezna na hrášku jste se z jedné strany postele dozvěděli o smyslovém vnímání a pomocí rukavic jste si vyzkoušeli různou citlivost hmatu. Na druhé straně postele jste pak zjistili, že „nikdy nespíte sami“ a mikroskopem jste prozkoumali roztoče a další nezvané hosty v posteli.
|
