Studie: Prapříčinou požárů v Austrálii je kolonizace

„Skutečně jsme netušili, jak velkou roli hráli Aboridžinci (Austrálci) v utváření tehdejší krajiny,“ říká docent Petr Kuneš z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK a člen mezinárodního týmu vědců. Jejich odhalení příčin požárů zachvacujících Austrálii v posledních dvou stech letech přináší studie uveřejněná aktuálně v odborném časopise Frontiers in Ecology and the Environment.

 
Vědecký tým na výzkumu v Tasmánii / foto: Petr Kuneš

Pylovým modelováním k odhalení vegetace

„Australské dřeviny jsou specifické tím, že přenos pylu pro ně z velké míry zajišťuje hmyz, jsou takzvaně hmyzosnubné. V našem prostředí se pyl dřevin obvykle přenáší větrem a předchozí modely nebyly na tato specifika australských dřevin kalibrované, což výrazně ovlivnilo (zkreslilo) výsledky dřívějších analýz,” podotýká docent Kuneš. Autoři nové studie proto využili komplexního paleoekologického modelování šíření pylových zrn v kombinaci s analýzou současného vegetačního pokryvu a rostlinných makrozbytků.

Výsledky studie ukazují, že před příchodem kolonistů dominovaly na jihovýchodě Austrálie traviny a byliny (51 procent) s roztroušenými stromy (15 procent), keře tvořily přibližně třetinu vegetace (34 procent). Výrazně se tedy podobají tomu, jak krajinu zachytily historické zdroje. Data též potvrzují, že domorodí obyvatelé poměrně často využívali řízené vypalování. Tyto cíleně zakládané požáry byly sice běžné, ale nenabývaly nijak rozsáhlých rozměrů a oheň živilo převážně bylinné patro.

Současné požáry živí kůra a podrost

S příchodem evropských kolonistů na konci 18. století se však krajina proměnila. Otevřená stanoviště v nížinách – vhodná k zemědělskému využití – byla zpočátku hojně vypalována, zvýšilo se zde zastoupení travin a bylin. Došlo k redukci stromové vegetace. „Když bylo následně od využívání ohně v krajině úplně upuštěno, v lesních nedostupných oblastech se díky tomu výrazně zvýšilo zastoupení keřů a v hustém podrostu pak došlo k nahromadění potenciálně hořlavé biomasy. Oheň se mohl mnohem snadněji šířit,“ popisuje Petr Kuneš.

A doplňuje: „Mnohé australské dřeviny jsou pyrofilní – uzpůsobené k disturbancím ohněm –, ale jsou adaptované pouze na nepříliš intenzivní oheň, který se rychle přežene.” Zvýšením hustoty keřového podrostu spolu s hromaděním kůry odlupované z eukalyptových podle Kuneše dochází k tomu, že „eukalypty vlastně podpalují samy sebe“. A zatímco nativní obyvatelé regulovali množství hořlavé biomasy pravidelným vypalováním podrostu, současné požáry však živí hustý podrost a nahromaděná kůra. Což má za důsledek intenzivnější a špatně regulovatelné ohně.

Vinni jsou lidé i globální změny

Podle docenta Kuneše je třeba si uvědomit, že kumulace hořlavé biomasy a zvýšení její konektivity jde v jihovýchodní Austrálii ruku v ruce s globální klimatickou změnou. Ta v posledních desetiletích výrazně ovlivňuje teplotní oscilace a proudění větrů, na nichž závisí lokální počasí. „Dochází tak ke změnám rozložení srážek a častějšímu výskytu teplého, suchého a větrného počasí, které podporuje rozšiřování ohňů a znesnadňuje jejich kontrolu,“ říká paleoekolog z Univerzity Karlovy.

A co vědce ve výzkumu nejvíce překvapilo? „Skutečně jsme netušili, jak velkou roli hráli Aboridžinci v utváření tehdejší krajiny. Byla to – jak výzkum ukázal – role opravdu významná. Teď už víme, že nárůst počtu požárů v posledních dvou stech letech je důsledkem upouštění od tradičního hospodaření,“ konstatuje Petr Kuneš. A s úsměvem naznačuje, pro co mezinárodní tým vědců, jehož je součástí, zahoří v nejbližším období: „My vlastně ,hoříme´ pořád, požáry intenzívně studujeme i ve střední Evropě. Získali jsme pro ně řadu projektů. Jeden velký právě dobíhá na Šumavě. Zajímají nás tam vztahy mezi požáry a dalšími narušeními ekosystémů, kupříkladu s kůrovcem a probíhající klimatickou změnou.“ Vědci ale expandují i jinam do Evropy, kde – jak botanik Kuneš očekává – bude téma výskytu požárů stále aktuálnější.