Na Pedagogické fakultě UK již více než rok existuje výzkumné centrum AnCER (Anchoring Center for Educational Research), které rozvíjí nové výzkumné metody v pedagogice. Zkoumá nejrůznější témata a snaží se o změnu vnímání pedagogického výzkumu jako nedílné součásti učitelské profese.
Členové týmu AnCER, zleva: Ondřej Papajoanu, Hana Voňková a Michal Zvírotský.
„Když se řekne absolvent pedagogické fakulty, naprostá většina lidí si asi představí učitele před tabulí a jen málokdo i pedagoga-výzkumníka,“ říká Michal Zvírotský, zástupce vedoucího katedry pedagogiky na PedF UK. „Cesta ke kvalitnímu učitelství ale vede též přes výzkum. I proto před více než rokem vzniklo výzkumné centrum AnCER,“ vysvětluje.
„Pedagogika stále stojí trochu stranou obecného vnímání společenských věd. Pod pojmem společenské vědy si většina představí sociologii, politologii, či ekonomii, málokoho napadne pedagogika, ale i ta tam patří,“ zdůrazňuje vedoucí centra Hana Voňková. „Pedagogika dokonce může být pro jiné sociální vědy velkou inspirací.“
V centru AnCER se snaží změnit kulturu myšlení a chtějí, aby pedagogický výzkum byl považován za nedílnou součást učitelství. „Výzkum v pedagogice je poměrně mladou disciplínou, chybí nám tradice, ale pokud chceme dělat systémové změny nebo je potřeba řešit nové situace, je nutné rozhodovat se na základě dat. Například i současná koronavirová pandemie dokazuje, jak je důležité rozhodovat se podle science-based (na vědě založených) dat, která ale ve školství často chybí,“ míní Zvírotský.
„AnCER jako součást katedry pedagogiky vhodně doplňuje činnost ostatních vědecko-pedagogických pracovišť naší fakulty a umožňuje, aby se větší počet budoucích učitelek a učitelů zapojil do vědecké činnosti v rámci prestižních grantů,“ dodává děkan PedF UK profesor Michal Nedělka.
Rozvíjí nové výzkumné metody v pedagogice
V centru AnCER se zabývají rozvojem metodologie pedagogického výzkumu. „Pokud přímo porovnáte výsledky mezinárodních šetření v pedagogice, narazíte na nejrůznější paradoxy. Třeba, že země, které dosahují nejlepších výsledků v matematice, zároveň vykazují nízkou motivaci k učení se tomuto předmětu. Nebo že čím lepší je přístup studentů ke škole, tím mají horší výsledky,“ uvádí Voňková. „Může to souviset s rozdílnými socio-kulturními faktory různých zemí. Například se ukazuje, že žáci z východní Asie (například Šanghaj, Korea) jsou při hodnocení učitelovy podpory žáků a jeho řízení třídy přísnější, mají vyšší standardy při hodnocení, zatímco žáci ze zemí západní Asie (například Jordánsko, Katar) mají v těchto případech nižší hodnoticí standardy. My se tyto faktory snažíme rozklíčovat a vyvíjíme nové metody, které získaná data ‚očistí‘ a umožní srovnání mezi různými skupinami,“ vysvětluje.
Jednou z nových metod v pedagogickém výzkumu je takzvaná metoda ukotvujících vinět (the anchoring vignette method). Základním principem této metody je, že respondenti kromě hodnocení sami sebe v rámci dotazníku hodnotí i sérii krátkých příběhů, ukotvujících vinět, které popisují hypotetické osoby vykazující určité typické projevy sledovaného parametru, například znalostí matematiky. „Vzhledem k tomu, že všichni účastníci výzkumu hodnotí stejné ukotvující viněty, můžeme rozdíly v jejich hodnocení interpretovat jako rozdíly v tom, jak užívají hodnoticí škálu, zda jsou více kritičtí či naopak optimističtější než jejich spolužáci. Pomocí této informace pak můžeme ‚očistit‘ sebehodnocení respondentů a získat tak přesnější výsledky,“ popisuje vedoucí centra novou metodu, která sbírá pozitivní ohlasy i v zahraničí.
Dalším přístupem je metoda identifikace nadhodnocování vlastních znalostí (the overclaiming technique). Základní myšlenka spočívá v tom, že respondentovi je předložen seznam položek, u kterých má hodnotit, zda je zná. Většina položek na seznamu jsou existující pojmy z testované oblasti, avšak zhruba dvacet procent položek ve skutečnosti neexistuje. Na základě toho pak výzkumníci mohou identifikovat přesnost studentů při reportování vlastních znalostí.
|
Co nám řeknou „očištěná“ data Výzkumníci z centra AnCER například publikovali studii, ve které se zaměřili na rozdíly v hodnoticích standardech u žáků z různých zemí a kultur na míru učitelova řízení třídy v hodinách matematiky. Pomocí metody ukotvujících vinět nalezli vyšší standardy pro hodnocení v této oblasti například v zemích severní Evropy (Norsko, Dánsko), Oceánie (Austrálie, Nový Zéland), či východní Asie (Šanghaj, Korea). Naopak nižší standardy byly nalezeny v některých zemích západní Asie (Jordánsko, Katar, Spojené arabské emiráty, Turecko). Po „očištění“ dat si některé země značně polepšily (například Norsko z 57. na 22. místo, dále pak Nizozemsko, Dánsko, Nový Zéland, či Austrálie), zatímco jiné se v žebříčku propadly (například Jordánsko z 6. místa na 64. pozici, dále pak Indonésie, Rumunsko, Malajsie či Spojené arabské emiráty).
Výsledky před (vlevo) a po očištění (vpravo) o rozdílné užívání škály žáků v různých zemích: červená označuje země s nejvyšší studenty reportovanou úrovní učitelova řízení třídy (teacher’s classroom management), žlutá označuje země, kde naopak studenti reportovali nejnižší úroveň učitelova řízení třídy. Obecně lze říci, že některé evropské země po očištění „ztmavly“, tedy že se posunuly v žebříčku výše. Větší výpovědní hodnotu očištěných výsledků dokládají i výsledky zemí v testu matematické gramotnosti, kde lze předpokládat, že země s lepším výsledkem v testu budou vykazovat i vyšší úroveň učitelova řízení třídy. Zatímco před korekcí dat vykazovaly země s lepšími výsledky v testu nižší úroveň učitelova řízení třídy, po očištění byl tento vztah obrácený – země s lepšími výsledky v testu vykazovaly vyšší úroveň učitelova řízení třídy, tedy lépe v souladu s očekávaným vztahem mezi výsledky v testu a mírou učitelova řízení třídy. Pokud jde o pozici České republiky, u té byly identifikovány vyšší standardy žáků při hodnocení různých úrovní učitelova řízení třídy ve srovnání s ostatními zeměmi. Po očištění dat si Česká republika polepšila ze 47. na 27. místo z celkových 68 analyzovaných zemí/světových ekonomik. |
Výzkum sebehodnocení znalostí angličtiny, osobní pohody (well-beeing) nebo neukázněného chování žáků
Ve výzkumném centru AnCER se zabývají i studiem konkrétních témat. Jedním z nich je například to, jak se čeští žáci učí angličtině jako cizímu jazyku a jaká je jejich motivace. „Angličtina dnes funguje jako mezinárodní dorozumívací prostředek a znalost angličtiny tak může žákům otevřít nové studijní, cestovní a pracovní příležitosti,“ říká výzkumník Ondřej Papajoanu. „V rámci projektu, který je podpořen Grantovou agenturou ČR se zaměřujeme na úroveň sebehodnocení znalostí anglického jazyka, motivaci k jeho učení a také na možné obavy z učení se angličtině.“ Cílem projektu je identifikovat rozdíly v úrovni dovedností a motivace k učení se angličtině mezi různými skupinami žáků. Tyto rozdíly totiž mohou u žáků zásadním způsobem ovlivnit perspektivy a celou řadu relevantních výsledků vzdělávání.
Podobně se s podporou Grantové agentury ČR věnují i výzkumu počítačové gramotnosti žáků, kdy se snaží identifikovat úrovně počítačových dovedností u českých žáků a také, jak různé skupiny žáků úroveň těchto dovedností reportují v dotazníkových šetřeních. „Vychází nám, že například studenti informatiky hodnotí své znalosti a dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií hůře než studenti oborů bez zaměření na informatiku,“ uvádí Voňková. Studentům předložili k hodnocení popisy hypotetických osob s nízkou, střední a vysokou úrovní znalostí a dovedností v různých oblastech ICT. Pomocí metody ukotvujících vinět pak identifikovali, že studenti informatiky mají vysoké standardy pro hodnocení znalostí a dovedností. Očištěné sebehodnocení pak již bylo v souladu s jejich skutečnou úrovní znalostí a dovedností v informatice.
Ve studii dále zjistili, že studenti informatiky deklarují svou znalost nejen existujících pojmů z oblasti informačních a komunikačních technologií, ale i pojmů, které v této ani jiné oblasti neexistují. To poukazuje na větší míru přehánění znalostí pojmů z této oblasti. Kromě úrovně znalostí se ve výzkumech zaměřují i na dovednosti jako je práce s informacemi, online komunikace a spolupráce nebo online bezpečnost.
Další z výzkumných otázek centra AnCER je, jak měřit well-being žáků. „Žákovský well-being je jedním z klíčových indikátorů úrovně školního klimatu, který má vysokou relevanci jak pro učitele, tak pro školní psychology,“ říká vedoucí centra. Existují již mezinárodní srovnávací studie jako například Programme for International Student Assessment či Health Behaviour in School-Aged Children, které se well-being žáků v různých zemích snaží měřit a monitorovat. „Aby bylo možné identifikovat klíčové faktory související s žákovským well-being a hodnotit, jak jsou určitá opatření zvyšující well-being ve školním prostředí skutečně účinné, je potřeba mít k dispozici přesné a efektivní výzkumné nástroje, které se snažíme vyvíjet a aplikovat,“ popisuje Voňková.
Kromě toho například mapují i neukázněné chování českých žáků na různých typech škol. „Neukázněné chování žáků ve školách je považováno za jednu z významných překážek v efektivním vyučování a učení. Učitelé bojující s udržováním kázně ve svých třídách ztrácejí drahocenný čas, který by mohl být věnovaný výuce. Potýkání se s nekázní žáků pro ně též může být výrazným zdrojem stresu, který může vést až ke změně profese,“ upozorňuje Voňková. Zaměřují se přitom na způsob, jakým různé skupiny žáků reportují své neukázněné chování, a pracují na dalším rozvoji metodologie, která může přispět k přesnému měření i včasné identifikaci projevů neukázněného chování žáků.
Studenti jako prostředek změny
„Máme velkou radost, že mnozí absolventi oboru pedagogika na naší fakultě již berou vědu a výzkum v pedagogice jakou nedílnou součást své práce, protože získají osobní zkušenost již během studia,“ říká Michal Zvírotský. Studentky a studenti se s metodologií výzkumu poprvé setkávají v rámci semináře k bakalářské práci a v magisterském studiu pak mají dvousemestrální kurz, kde jako výstup z kurzu píší výzkumné články, z nichž nejlepší byly publikovány v impaktovaném časopise, což považují za obrovský úspěch. „Stejně tak se studenti a studentky aktivně zapojují do probíhajících českých i mezinárodních výzkumů,“ říká Hana Voňková.
To potvrzuje i z osobní zkušenosti Ondřej Papajoanu: „Během magisterského studia jsem měl předmět metodologie, který mě natolik zaujal, že jsem po jedné hodině zašel za vyučující Hanou Voňkovou s dotazem, zda by bylo možné se více zapojit. Dostal jsem možnost podílet se na reálných výzkumech, a nakonec mě to pohltilo do té míry, že jsem se rozhodl pokračovat na doktorát a dnes vedu vlastní výzkumné projekty a jsem zástupce vedoucí centra,“ usmívá se a dodává, že pedagogický výzkum je velmi pestrý obor, který má rozhodně co nabídnout. „Díky povinnému magisterskému předmětu se mi otevřely dveře do úplně nového světa, o kterém jsem dříve neměl ani tušení. A díky tomu dnes mohu dělat smysluplnou práci, která mě baví.“
