Jak se na FTVS zkoumá sport a pohyb

„Sportovní vědě se nejlépe dařilo do roku 1989, kdy byla veliká snaha mít úspěšnou sportovní reprezentaci, a tedy i výzkum sportu byl silně podporován. To ale s revolucí skončilo a až v poslední době začíná být po výzkumu sportu opět poptávka,“ říká docent Miroslav Petr, proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK).

„Dobrá a kvalitní věda se ale nedá dělat bez dostatečné finanční podpory. V žádostech o granty je sportovní věda často na pomezí medicínských a společenskovědních oborů. V hodnocení pak někdy bývá pro medicínské panely málo medicínská, a naopak pro společenskovědní málo společenská...“ krčí rameny docent Miroslav Petr. Stejně pomýlený je prý názor, že ve sportu je peněz dost a výzkum si mohou financovat sami profesionální sportovci. „Výzkum sportu a pohybu je zásadní pro celou společnost, a to především z hlediska udržení dobrého zdraví, prevence onemocnění či oddálení nemohoucnosti ve stáří či rekonvalescence po úrazech.“

Na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK ale i přes někdy nedostatečnou finanční podporu probíhá řada výzkumných projektů. „S rozvojem moderních technologií a nejrůznějších senzorů či specifických biochemických či genetických testů dochází k obrovskému rozvoji jejich využití v aktivním způsobu života a výkonnostním sportu. Navíc výsledky výzkumů nachází rychlé uplatnění v praxi, spolupracujeme se sportovními týmy, vrcholovými sportovci, školami, zdravotnickými zařízeními či například domovy pro seniory.

„Možnosti nechat si otestovat svoji zdatnost, svalovou sílu nebo třeba pohybovou šikovnost nabízíme i hobby sportovcům z řad široké veřejnosti,“ popisuje Petr. A dodává, že před výraznější fyzickou zátěží by měl každý absolvovat prohlídku u sportovního lékaře. „Typickým příkladem jsou maratony pro hobby běžce – při této extrémní zátěži se mohou projevit dosud skryté, ale vážné zdravotní problémy a komplikace.“ Sportovní lékař při takovém vyšetření provede celkovou anamnézu, kineziologický rozbor, na který následuje zátěžový test – nejčastěji na běhacím pásu či kole. Stále častěji bývá vyšetření doplněno i o další biochemická vyšetření či například stanovení tělesného složení.

Profík versus hobík

„Mezi hobíky existují obrovské rozdíly v přístupu – někteří si pořizují to nejlepší profi vybavení, řeší potravinové doplňky, speciál svačiny před, během i po výkonu, ale jejich výkony takové přípravě neodpovídají. Naopak jiní podávají neskutečné výkony a jezdí na ‚housku s marmeládou‘, protože jim speciální energetické gely nechutnají či to nechtějí řešit,“ líčí s úsměvem Petr.

Podle něho není pro hobby sportovce speciální výživa nutná, pokud je jeho běžná strava dostatečně pestrá a obsahuje všechny důležité živiny a vitamíny. „A zde si každý musí upřímně odpovědět, zda takovou stravu skutečně má, či si myslí, že má. Na úrovni populace je častý nedostatek vitamínu D, hořčíku či omega-3 mastných kyselin.“

Lépe něco než nic

„Často se nás lidé ptají, jak často mají cvičit a co je dost. Na to máme jednoduché pravidlo - lépe alespoň něco než nic. A mohou to být i maličkosti, že vyjdou schody místo výtahu či že se při telefonování projdou,“ říká Miroslav Petr. Obecně je ale doporučována fyzická aktivita třikrát týdně. „Je vhodné střídat cvičební jednotky a zařadit vytrvalostní a silová cvičení . Lidské tělo se tréninku velmi rychle přizpůsobuje, proto je nutné střídat aktivity či alespoň obměňovat cviky.“

A popisuje osobní zkušenosti z posledního roku: „Ozývají se nám lidé, kteří díky omezení sociálních aktivit v souvislosti s koronavirovou pandemií mají najednou více času a řeší, jak správně sportovat, jak lépe jist. To nám dělá radost. Často jim doporučujeme například venkovní fitness, která bývají velmi dobře vybavena, jste na čerstvém vzduchu a krom svalů posilujete i svůj imunitní systém. Na druhou stranu ale přibývá lidí, kteří po prodělaném onemocnění covid-19 potřebují speciální rehabilitace. I zde je prostor pro řadu výzkumů,“ dodává Miroslav Petr.

• Co vše testují a měří na FTVS?

Asi nejznámějším sportovním testem je funkční zátěžová diagnostika – spiroergometrie, kdy se sleduje funkční odezvy organismu na zátěž. V průběhu zátěže na běhacím pásu či kole je sledována spotřeba kyslíku a množství vydechovaného oxidu uhličitého, dále je monitorována plicní ventilace a srdeční frekvence.

Zátěžová diagnostika se může kombinovat například s reaktometrií, kdy se měří rychlost reakce na světelný či zvukový podnět před a po fyzické zátěži. „U profesionálních sportovců se postřeh po fyzické námaze nezhoršuje, někdy spíše naopak,“ komentuje ze své zkušenosti docent Jan Heller, vedoucí Biomedicínské laboratoře na FTVS UK.

Funkční zátěžová diagnostika – spiroergometrie je asi nejznámějším sportovním testem.

Alternativou je takzvaný Wingate test. „Vypadá to sice jako obyčejné kolo, ale je to opravdu extrémní zátěž – slabší povahy po testu zvrací a dnes ho využívají především hokejisté. Protokol testu vypadá tak, že sportovec se rozšlape na maximum a v určitý moment se přidá enormní zátěž a cílem je vydržet šlapat dalších třicet sekund,“ popisuje Miroslav Petr. A vysvětluje, proč je kolo přišroubované k podlaze „Když se do šlapání opřeli stokiloví svalovci, tak nám tu i s kolem cestovali (směje se).“ Podobný přístroj „Wingate test na ruce“ využívají kanoisté či slalomáři. 

Přístroj BodPod zase umí stanovit tělesné složení. „Přístroj měří objem těla a z objemu a hmotnosti lze vypočítat hustotu a jelikož známe hustotu kostí, svalové a tukové tkáně, lze zpětně dopočítat složení těla,“ popisuje Heller.

Přístroj BodPod  na základě znalostí hustoty kostí, svalů a tuku umí stanovit složení lidského těla.

Mezi další testy patří klasické kineziologické vyšetření – kdy fyzioterapeut hodnotí celkové držení těla a jeho jednotlivých segmentů se zaměřením na výskyt svalových dysbalancí, například v oblasti páteře, pánve a končetin. Dále se hodnotí dynamika či rozsah pohybů, což může odhalit nejrůznější zkrácení či oslabení svalů či funkční poruchy pohybového systému. Vyšetření může být doplněno měřením síly jednotlivých svalových skupin neboli izokinetickou dynamometrií či například integrovanou analýzou svalové a mozkové aktivity.

Další testy se zaměřují na sportovní motoriku. Například Boscův test opakovaných výskoků (na fotografii vpravo) stanoví možnost fyzické práce na kyslíkový dluh.

„Testovaná osoba by měla po co nejdelší dobu z jedné minuty vydržet ve vzduchu – čas strávený ve vzduchu a na zemi měří tento rám se senzory a následně se vypočítá doba letové fáze, ale z prvních výskoků lze analyzovat i výbušnost a další parametry,“ popisuje docent Heller.

„Například krasobruslař Tomáš Verner z jedné minuty dokázal být ve vzduchu neuvěřitelných 45 sekund.“ Analýzu samotného výskoku nebo například analýzu golfového švihu zase studují kolegové z Laboratoře sportovní motoriky a Laboratoře biomechaniky extrémních zátěží.