Matěj Prokopič, student FF a MFF UK, se před několika týdny vrátil z odborné stáže v Lisabonu a stal se jubilejním 30 000. studujícím Univerzity Karlovy, který vyjel na program Erasmus. Zahraniční zkušenosti přitom sbíral už dříve během studijního pobytu v Paříži. „Sorbonna mě přesvědčila, jak kvalitní je Matfyz,“ říká.
Co jste si pomyslel, když jste se dozvěděl, že jste 30 000. studentem UK na Erasmu a že se o vás díky tomu zajímají univerzitní média?
Nejdřív jsem si říkal, jestli to není nějaký vtip. Úplně jsem tomu uvěřil až teď, když tu spolu sedíme. Praktická stáž na Lisabonské univerzitě, z níž jsem se teď vrátil a díky níž mi připadlo to vzácné jubileum (smích), ale nebyl můj první výjezd na Erasmus. Protože paralelně studuji na MFF UK, tak ještě předtím, ve třetím ročníku bakaláře na Matfyzu jsem strávil zimní semestr studiem matematiky na Sorbonně.
Co tomu předcházelo? Jak proces přijetí přihlášky na Erasmus probíhá?
Pro mě to byla poměrně dlouhá cesta. Člověk o Erasmu většinou přemýšlí delší dobu, pak přijde náhlý impuls, začne procházet nabídky univerzit a hledat, kam by mohl vyjet. Podání přihlášky mi přišlo jako to nejjednodušší. Po jejím schválení se ovšem rozbíhá poměrně náročná administrativa, která může trvat měsíce. Zejména ve Francii bylo potřeba zařídit velké množství formalit. Takže, kdybych měl radit: klidně buďte spontánní, ale začněte to řešit hodně dopředu (smích).
S jakými očekáváními jste na váš první Erasmus do Francie odjížděl a v čem pak byla realita jiná?
Předesílám, že jde o můj osobní názor. Studium bylo hodně jiné. Na Matfyzu se klade velký důraz na porozumění principům, důkazy a hlubší pochopení problému. Na Sorbonně mi naopak připadalo, že se výuka více soustředí na řešení konkrétních příkladů. Spolužáci byli velmi dobře připraveni po technické stránce, ale měl jsem pocit, že se menší pozornost věnovala vysvětlování, proč jednotlivé postupy takto fungují.
Na druhou stranu mě mile překvapilo, jak dobře si v tomto srovnání Matfyz vedl. Sorbonna je univerzita s obrovským jménem a před odjezdem jsem od ní měl možná až příliš vysoká očekávání. Nakonec jsem si uvědomil, že kvalita studia na MFF UK je s ní plně srovnatelná, a v některých ohledech mi dokonce přišlo, že máme věci nastavené lépe.
V čem třeba?
Třeba v transparentnosti a organizaci studia. Na Sorbonně bylo poměrně složité dostat se po zkouškách ke svým opraveným písemkám nebo zjistit podrobnosti k hodnocení. Na Matfyzu to většinou není problém a výsledky často známe už druhý den. Celkově jsem měl pocit, že administrativní procesy u nás fungují efektivněji a předvídatelněji. (Zkušenosti studujících na programu Erasmus+ vycházejí z konkrétních kurzů a individuálních okolností pobytu a nelze je vztahovat na kvalitu celé partnerské univerzity – pozn. red.)
| Co je Aliance 4EU+? |
| Jedná se o alianci osmi předních evropských univerzit, jejímž členem je i Univerzita Karlova. Vedle tradičních Erasmus pobytů nabízí studentům řadu dalších příležitostí k mezinárodnímu studiu a spolupráci – od společných online a hybridních kurzů a letních škol až po možnost zapojit se do studentských iniciativ a mezinárodních projektů. Cílem aliance je rozvíjet dlouhodobou spolupráci členských univerzit ve vzdělávání, výzkumu a inovacích. |
A co atmosféra ve škole a studentský život na Sorbonně? Byl i v tom velký rozdíl?
Možná jsem měl na Matfyzu štěstí na ročník, ale rozdíly jsem vnímal poměrně výrazné. V Paříži jsem měl pocit, že většina lidí chodí do školy hlavně studovat a po skončení výuky zase odchází. Chyběl mi tam takový ten spontánní studentský život, kdy se dáte po přednášce do řeči a společně pokračujete třeba na kávu nebo na pivo. Existovaly tam sice studentské spolky a různé organizované akce, takže určitá komunita fungovala, ale působilo to na mě spíš institucionalizovaně. Postrádal jsem ten přirozený, organický způsob navazování vztahů, na který jsem byl zvyklý z Prahy.
Pojďme k vašemu druhému výjezdu, z něhož jste se před několika týdny vrátil. Proč jste si vybral právě Portugalsko?
Hlavně proto, abych se naučil alespoň trochu portugalsky (smích). Pokaždé, když jsem vyrážel na Erasmus, byl pro mě jedním z hlavních motivů právě místní jazyk. Chtěl jsem se ho naučit nebo se v něm alespoň domluvit a fungovat v běžném životě.
Ve Francii jsem měl výhodu, že jsem z francouzštiny maturoval, takže jsem odjížděl s poměrně dobrým základem. Portugalštinu jsem naopak prakticky neznal, ale díky zkušenosti s francouzštinou jsem se do dalšího románského jazyka vpravil překvapivě rychle. Do Portugalska jsem v rámci programu Erasmus+ nevyjel na studijní pobyt, ale na praktickou stáž. Působil jsem tam jako učitel češtiny.
Když srovnáte oba své zahraniční pobyty, který vám byl bližší?
Jednoznačně Lisabon. Každý z těch pobytů byl úplně jiný a měl jiný účel, ale Portugalsko mi sedlo víc i po osobní stránce. Jsem Pražák, mám Prahu rád mimo jiné proto, že je to město, kde se dá dobře chodit pěšky. Je kopcovitá, nabízí spoustu vyhlídek a člověk ji může pozorovat z různých stran. A právě v tom mi ji Lisabon hodně připomínal. Také stojí na kopcích, nabízí krásné výhledy, a k tomu všemu má ještě příjemnější počasí (smích). Paříži je naopak plochá a pěších zón je tam pomálu, takže z hlediska každodenního života a atmosféry mi byl Lisabon výrazně bližší.
Mnoho studujících říká, že největší hodnotou Erasmu jsou mezinárodní kontakty a nová přátelství. Vnímal jste to podobně?
Myslím, že Erasmus se dá prožít dvěma způsoby. Jeden je ten, že člověk tráví většinu času s ostatními lidmi ze zahraničí, pohybuje se v mezinárodním kolektivu a vytváří si kontakty po celé Evropě. To je samozřejmě také cenné. Někdy mi ale připadá, že pak vlastně tolik nezáleží na tom, jestli vyjedete do Dánska, Nizozemska nebo někam jinam.
Já jsem se v obou případech snažil poznat spíš tamní prostředí, kulturu a lidi. Chtěl jsem se bavit s místními a fungovat alespoň částečně v jejich jazyce. V Paříži to bylo poměrně složité, ale v Portugalsku se to dařilo docela dobře. Navázal jsem tam i několik dobrých přátelství.
Díky čemu?
To je asi můj největší trik, který bych doporučil i ostatním, kteří se chystají vyjet na Erasmus. A sice, dělejte tam něco mimo školu – pokračujte v tom, co děláte doma. Já zvolil společenské tance a přihlásil se na kurzy bachaty. Bylo na tom skvělé, že nepotřebujete tanečního partnera ani žádné předchozí zkušenosti. Prostě přijdete mezi ostatní, kteří mají podobný zájem jako vy. Takovéto akce jsou podle mě ideální příležitostí k seznamování. Lidé se společně učí nové kroky, komunikují spolu a zároveň tráví čas v přátelské a uvolněné atmosféře. To je velká výhoda oproti škole, kde místní zkrátka mají svých problémů dost na to, aby se ještě bavili s nějakým Erasmákem, který stejně za půl roku odjede.
Jaký zážitek nebo moment si z pobytu na Erasmu odvážíte jako vůbec nejsilnější?
Vzpomínám si na jednu dlouhou debatu s francouzskými studenty o politice. Bavili jsme se snad dvě hodiny, a právě tehdy jsem měl poprvé pocit, že mezi ně opravdu patřím. Nebyl jsem už jen zahraniční student na Erasmu, ale součást jejich skupiny.
Zaujalo mě, jakým způsobem Francouzi vedou diskuse. Dokáží se o politice nebo společenských tématech velmi vášnivě přít, aniž by si to brali osobně. Můžete se s nimi opravdu pohádat, ale vaše přátelství tím rozhodně nekončí. Právě tahle jejich schopnost oddělit názorový střet od osobních vztahů na mě udělala velký dojem.
| Bc. Matěj Prokopič |
| Studoval paralelně bakalářský program Obecná informatika na MFF UK a dvojobor Bohemistika a obecná lingvistika na FF UK, kterou nedávno zakončil státní zkouškou. Na MFF UK pokračuje v navazujícím magisterském studiu diskrétních modelů a algoritmů. Zahraniční zkušenosti sbíral během studijního pobytu na pařížské Sorbonně i na odborné stáži v Lisabonu, kde v rámci programu Erasmus+ působil jako učitel češtiny. Právě návratem z Portugalska se stal jubilejním 30 000. studentem Univerzity Karlovy, který vyjel na Erasmus. |
