Valentýna sní o olympiádě. V lodi nebo za ní

Věnuje se vrcholovému sportu, a ještě je úspěšnou studentkou vysoké školy. Valentýna Solařová pokukuje po místě v reprezentačním týmu veslařů a veslařek, a nedávno obdržela z rukou rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové cenu pro nejlepšího absolventa lékařských programů za akademický rok 2022/23.

Veslování se věnuje už patnáct let, ostatně v její rodině se kdysi jakéhokoliv pádla či vesla dotkl snad úplně každý. „Na veslařském soustředění se kdysi dávno seznámili už moji prarodiče, kteří se navíc na jednom čundru i tajně vzali. K veslování pak přivedli i moji mamku s tetou a tatínek se k tomu přiženil. Ale hned když si jej mamka dovedla domů, tak musel projít zatěžkávací zkouškou. A uspěl!“ směje se Valentýna.

Zatímco tatínek dnes dělá v loděnici všelijaké technické práce a spravuje lodě, maminka s tetou působí v Otrokovicích, domovském klubu Valentýny, jako trenérky. „Ale nebylo to tak, že by nás v dětství rodiče do veslování nutili, jen chtěli ať se věnujeme jakémukoliv sportu. A já chtěla být jako starší brácha, kterému to s veslováním šlo. Veslovali i moji bratranci, nicméně poslední mohykán z rodiny jsem zřejmě já,“ říká s nadsázkou mladá slečna jezdící na dvojskifu.

V této disciplíně skončila čtvrtá na loňské univerziádě v Číně, čtvrté místo zaznamenala i na mistrovství světa do 23 let v roce 2021, ovšem to bylo s párovou čtyřkou. A nejcennější medaile má ze soutěží na těch největších lodích, osmách – titul juniorské mistryně světa z roku 2016 a zlato na akademickém mistrovství Evropy 2022. „Já mám hrozně ráda dynamiku velké lodi, v tomhle se mi osmy extrémně líbí. Ale má to i svá úskalí – být měsíc pohromadě devět holek, to je sakra náročné,“ směje se Valentýna, jež byla i členkou posádek Univerzity Karlovy, které ovládly poslední čtyři ročníky prestižního závodu Univerzitní osmy.

Ovšem každá veslařská disciplína má svá specifika. „Ve dvojskifu spolu musíme vycházet, vždyť spolu trávíme hromadu času a víme toho o sobě navzájem hrozně moc. A „sednout“ si musíte i veslařsky. Každý má svůj styl a je hodně o tréninku a trenérovi, jak zvládne tu dvojici sladit k sobě, protože se každá musí trošku přizpůsobit,“ říká Valentýna o spolupráci s parťačkou Bárou Podrazilovou, s kterou skončily na poslední univerziádě těsně za stupni vítězů.

A přestože je univerziáda obrovská sportovní akce, v Česku je stále akademický sport ještě poněkud přehlížený oproti západním zemím. „O Americe se vůbec nemusíme bavit ale i v Evropě se stačí podívat na Velkou Británii nebo Holandsko, kde se jezdí velké univerzitní soutěže,“ poukazuje Valentýna, jež ještě nedávno dostávala nabídky ke stipendiu na několika z prestižních amerických školách.

„Jenže já byla původně pevně rozhodnutá studovat medicínu, takže jsem myšlenky na odchod do USA zavrhla. Neříkám, že by se mi to nelíbilo, zkušenost by to byla určitě skvělá, ale ani nemůžu říct, že by mě to nějak extrémně mrzelo. Myslím, že studium v Česku máme na hodně vysoké úrovni,“ neláme si s tím hlavu.

Dětský sen stát se paní doktorkou se nevyplnil, nicméně dostala se na 3. lékařské fakultě UK na obor Fyzioterapie. „A vlastně jsem za to ráda, protože já jsem spíš praktický člověk, a jak mám blízko ke sportu, tak dokážu lidem více rozumět z pohybového hlediska,“ říká Valentýna Solařová, jejíž bakalářská práce Patologický vliv závodního párového veslování na SI skloubení u žen v adolescentním a dospělém věku byla oceněna cenou prof. MUDr. Karla Weignera pro nejlepší absolventy lékařských programů na UK.

Valentýna Solařová (vpravo) s dalšími oceněnými z 3. lékařské fakulty UK.

Cena hodnotila práce za akademický rok 2022/23, a z rukou paní rektorky Mileny Králíčkové ji letos v dubnu převzala už jako studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu, kam nastoupila na navazující magisterský program Aplikovaná fyzioterapie. Stále se tedy pohybuje okolo fyzioterapie, což si v prostředí sportovců vybírá i svou daň. „Když za mnou někdo na závodech přijde, že ho něco bolí, tak už musím říkat ne. Protože to logicky ubírá mou energii a po trénincích a závodech taky potřebuju čas na regeneraci.“

Nikdy však neodmítne pomoc hendikepovaným, od března 2023 pracuje pro organizaci Asistence o.p.s., která poskytuje služby klientům po celé Praze. „Během studia na 3. lékařské fakultě UK jsme navštívili hendikepované v rámci exkurze a mě se najednou vrátily vzpomínky na dobu, když jsem byla malá a jezdívali jsme s rodiči na tábory pro děti jak s pohybovým, tak mentálním hendikepem. Takže už tehdy jsem k tomu měla blízko, a moc ráda s těmito lidmi pracuju.“ Jde přitom o nejběžnější úkony - hygienu, stravování, veškeré přesuny, doprovody do práce a do školy, cokoliv, co je třeba.

„Změnilo mi to celkový náhled na můj osobní život. I díky tomu jsem vděčná za to, že se můžu hýbat a dělat všechno, čemu se věnuji. Některé klienty mám opravdu hodně ráda a mám k nim hrozně blízko, je obdivuhodné, jakým způsobem se s hendikepem dokázali srovnat. Sami si z toho často dělají legraci a berou život s jiným nevšedním nadhledem, než jaký znáte od lidí bez postižení,“ vypráví Valentýna, jež minulé léto asistovala v průměru 10 až 20 hodin za týden, v posledních měsících už spíše zaskakuje. Najela totiž do vyššího tréninkového procesu.

Nejvyšší cíl každého sportovce je dostat se na olympiádu, nadějná veslařka není výjimkou, ale drží se při zemi. „Moc by se mi to líbilo, ale zároveň jsem realista a zatím si dávám nižší cíle. Nejprve bych se ráda dostala do áčkové reprezentace, čemuž jsem blíž než loni, ale pořád daleko. Ono ale záleží na spoustě okolností. Když jsem přecházela z kategorie do 23 let mezi dospělé, dostala jsem covid a skoro celou sezónu byla mimo. Potom následovaly státnice, takže jsem byla mimo největší zápřah skoro dva roky. A to se potom těžko dohání,“ uvědomuje si.

„Takže olympiáda by byla krásná, jenže skloubit to se studiem není jednoduché, reálněji by to dávalo smysl až za osm let,“ přemýšlí o olympijských hrách v roce 2032. A kdyby to nevyšlo? „Tak chci být dobrý fyzioterapeut! Ráda bych po studiu pracovala se sportovci. Ideální by byl částečný úvazek v nějaké ambulanci pro neurologické pacienty a lidi s postižením, a k tomu spolupráce s nějakým sportovním týmem. A nemusí to být veslování. Zajímala by mě spousta jiných sportů. A třeba bych se dostala na olympiádu jako fyzioterapeut,“ usmívá se na závěr Valentýna Solařová.