Doktorandka Aneta Pierzynová z 1. LF UK je úspěšnou žadatelkou o grant v rámci podpory udržitelného rozvoje na UK. Se svým týmem se mezioborově věnovala antimikrobiální rezistenci a používání antibiotik. Vyučuje na Jedničce, vede agendu Státní veterinární správy ČR a má veterinární praxi.
V Ústavu histologie a embryologie 1. LF UK doktorka veterinární medicíny Aneta Pierzynová pokračuje v doktorském studijním programu biologie a patologie buňky. Vedle toho energická sympaťanda stíhá vyučovat mediky na Jedničce, vést agendu Státní veterinární správy ČR, a ještě má veterinární praxi. V polovině roku 2023 podala přihlášku do studentské soutěže na podporu udržitelného rozvoje na Univerzitě Karlově. A povedlo se. Aktuálně by ráda uspěla s žádostí o grant u TAČR.
V malé prosvětlené pracovně-laboratoři s lehkým acetonovým oparem Aneta s úsměvem přiznává, že se k projektu s názvem Podpora UK 2023 k zachování účinnosti antimikrobiálních látek dostala trochu náhodou. Dozvěděla se o něm tři dny před jeho deadlinem na sociální síti Karlovky. „Výzva se mi zdála zajímavá. Navíc v rámci Státní veterinární správy mám agendu antimikrobiální rezistence na starost,“ prozrazuje na úvod rozhovoru pro magazín Forum.
Na začátku všeho asi pěkná honička, že?
No právě, potřebovala jsem sehnat lidi do týmu. Okamžitě jsem oslovila Vojtěcha Bareše, který je na Jedničce jedním z demonstrátorů pre-klinických předmětů. Rozhodli jsme se, že oslovíme další lidi, které by problematika mohla zajímat. Doslova pět minut před uzávěrkou výzvy jsme vše sepsali a „nasypali“ do systému a pak čekali, jestli se úspěch dostaví.
Studenti chtěli na vaši výzvu slyšet, měli zájem? A kdo nakonec váš tým tvořil?
Potěšilo mě, že zájem měli, postupně se přidávali. Ozval se nám například Tomáš Chlubna, rovněž student z Jedničky, jenž se v rámci výzkumu u komerční firmy AUMED věnuje bakteriofágům. V projektu UK tedy pokračoval ve své vlastní odbornosti. Nesmírně důležitou roli v týmu kromě jmenovaných mužů zastávají Magdaléna Heveriová, kterou na závěr studia medicíny na 1. LF UK „oslovil“ vztah antimikrobiální rezistence (AMR) ke klimatickým změnám, a Kristýna Drmelová, medička-druhačka, tu zase zajímá informační smog kolem používání antibiotik a rozvoje antimikrobiální rezistence.
Část týmu z 1. LF UK: (zleva) Vojtěch Bareš, Aneta Pierzynová, Magdaléna Heveriová, Tomáš Chlubna a Kristýna Drmelová / Foto: archiv AP
V průběhu zpracovávání projektu to pak vypadalo tak, že pokud mě oslovila média, členové týmu mi poskytli dokonalý servis s komplexem vypracovaných odpovědí. Nejvíc pod tlakem to bylo asi při přípravě do pořadu Hyde Park Civilizace, ale také na vyžádaném článku pro časopis Vesmír nebo na nabídce přednášet na brněnském Comic-Conu Junior jsme si dali záležet. Snažila jsem se všechny zapojit, jak jen to bylo možné. Věřím, že pro všechny šlo o zajímavou zkušenost, při které mohli rozvíjet své znalosti a schopnosti. Jestli to pro ně bylo se mnou náročné, se musíte zeptat jich… (s úsměvem)
Ovšem na projektu s vámi spolupracovali i chemici z Dejvic, je to tak?
Ano, nejen chemici. Na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) se totiž, samozřejmě kromě jiného, zabývají i viry a bakteriemi obsaženými v odpadních vodách. Začali během covidu a dnes řeší právě AMR. V rámci volné České platformy antibiotické rezistence (CZEPAR) se společně setkáváme, konzultujeme a naše poznatky propojujeme. CZEPAR pořádá semináře, organizuje konference, zasedá ke kulatým stolům, naposledy se jednalo o téma Cíle pro snížení antibiotické rezistence. Jak jich do roku 2030 dosáhnout se Státním zdravotním ústavem ČR (SZÚ), Ministerstvem životního prostředí ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zemědělství ČR, Státní veterinární správou (SVS), Státními veterinárními ústavy (SVÚ), Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL), Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZUZ), infektology, zástupci zdravotních pojišťoven a dalšími odborníky, kterým se omlouvám, že jsem je nezmínila jmenovitě. Záznam je na oficiálních stránkách SZÚ a YouTube (viz. video dole).
Může se zdát, že téma antibiotik a jejich způsob užívání zažívá boom. Souhlasíte?
Podle mě jde o dlouhodobý „trend“, který ve vlnách vyvolává zájem českých i zahraničních médií. Což je samozřejmě dobře, pokud to přispívá informovanosti veřejnosti, a nikoliv šíření dezinformací. Podstatné jsou závazky České republiky. Třeba v oblasti humánní medicíny se Česká republika zavázala, že do roku 2030 dokáže u populace snížit spotřebu antibiotik o devět procent.
Klíčem k úspěchu je mít co nepřesnější data, například údaje o spotřebě antibiotik v nemocnicích a malých ordinacích. Zatím se pracuje s hrubými odhady. Jednou z možností, jak bychom mohli dokázat zmapovat skutečnou situaci v České republice, je monitoring vod z nemocničních čističek odpadních vod. Uvědomme si, že snížení o devět procent během šesti let – to není snadný úkol, proto velmi pomůže znát slabá místa, kde můžeme zasáhnout.
Veřejným tajemstvím, předpokládám, je, že nejčastějšími „předepisovateli“ antibiotik jsou praktičtí lékaři...
Ano, to se ví. Proto v rámci odborné Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP s praktickou lékařkou Ludmilou Bezdíčkovou a kolektivem, a v rámci Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) v čele s infektologem Markem Štefanem probíhá odborné vzdělávání lékařů – jak pregraduální klinické, tak postgraduální atestační –, aby se nakonec podařilo dosáhnout stanovených cílů.
Ale farmaceutické firmy asi nebudou příliš nadšeny se snížením odbytu, že?
Nejsem farmakolog, ale i této otázce jsme se v našem projektu věnovali díky spolupráci s komerčním sektorem. Motivace farmaceutických firem ve vývoji nových antibiotik není moc vysoká, protože na rozdíl od vakcín, které státy okamžitě mají zájem odkupovat, nová antibiotika končívají v „šuplíku“. Pokud by se podařilo snížit náklady na vývoj nových antibiotik, pak by snížený odbyt tolik nevadil.
Dnes se i zde začíná otevírat prostor pro stále častější využívání AI technologií. Naposledy umělá inteligence prohledávala rozsáhlé databáze a našla přes 20 účinných látek proti rezistentním bakteriím. Zajímavý je například halicin, což byla původně látka s potenciálem v diabetologii. To, co AI zvládla za několik hodin, by manuálně trvalo několik měsíců až let. Je veliká škoda, že mnozí školitelé a zaměstnavatelé se nezastaví a nezamyslí, jak neplýtvat lidskými zdroji. Všechno je to jen o ochotě mezioborově spolupracovat, aby nám neujížděl zbytečně vědecký vlak.
Vraťme se ještě k vašemu projektu. V jakém „stádiu“ se nachází?
Projekt je za námi. Má za sebou úspěšnou prezentaci v rámci Světového týdne antibiotické rezistence a Evropského antibiotického dne, které proběhly v listopadu 2023. Díky tomuto projektu jsem mohla založit pracovní skupinu One Health Synergy Group, ve které se teď každý z týmu věnuje tématu a oblasti, která ho nejvíce zajímá.
Cílem projektu bylo podnítit ve studentech právě schopnost mezioborové komunikace a seznámit je s konceptem One Health. Studenti se podíleli na rozšíření informací souvisejících s AMR v rámci Univerzity Karlovy a rovněž také v rámci světových a evropských kampaní. Výstupy přispívají k vysvětlení významu národních akčních plánů proti AMR, což plyne z usnesení Evropského parlamentu o opatřeních EU v boji proti rezistenci vůči antimikrobiálním látkám. Interdisciplinární propojení umožnilo studentům získat širší povědomí o antimikrobiální rezistenci. A Univerzitě Karlově? Věřím, že té dá absolventy s mnohem širším záběrem, který přesahuje jejich studijní programy.
Co vám osobně projekt přinesl?
Pro mě osobně mělo velký význam moci upozornit, že se udržitelný rozvoj týká i mikroskopického světa. Věřím, že se nám to nakonec podařilo. I pro mě bylo nesmírně inspirativní se s problematikou udržitelnosti detailněji seznámit a zmapovat zkušenosti z jiných vysokých škol, zdaleka nejen medicínských. Dokonce jsme měli jedinečnou příležitost – díky studentce z Egypta – porovnat český a africký systém přístupu k antimikrobiálním látkám a „osahat“ si rozdílnosti. Obohacující bylo také závěrečné společné setkání s týmy ostatních úspěšných projektů v Kampusu Hybernská.
Projekty udržitelného rozvoje na UK zdaleka nejsou u konce. Jste připravena se zapojit i do další výzvy?
Ještě nejsem rozhodnutá, neříkám ne. Uvidíme, pro jakou cílovou skupinu bude letošní projekt vypisován. V koutku duše si totiž pohrávám s myšlenkou na vytvoření kresleného komiksu… Ale víc bych zatím neprozrazovala.
Pokud by mezi čtenáři našeho rozhovoru byl někdo, kdo uvažuje, že by se zapojil do dalšího kola projektu UK zaměřeného na udržitelný rozvoj, říkám: Neváhejte, jděte do toho! Získáte jedinečnou zkušenost. Navíc evropská kampaň pro Světový týden antibiotické rezistence 2024 vyzývá k zapojení také influencery, youtubery a tvůrce podcastů a všech dalších platforem – aby se podařilo oslovit další, mladší generaci. Naše pracovní skupina je připravena ke spolupráci.
  |
Jste absolventkou brněnské veteriny. Předpokládám, že jste si vlastně splnila dětský sen, starat se o zvířátka…
(s úsměvem) To víte, že jo. Jako malá jsem měla vizi mít ordinaci a v ní plno zvířat. Doma jsme měli spoustu zvířat, věděla jsem – na rozdíl od jiných snílků – o čem „to“ je.
Co vás přimělo zběhnout k biologii a patologii buňky, kterým se teď v rámci doktorátu na Jedničce věnujete?
Během studií jsem zjistila, že veterinář má mnohem širší uplatnění. Že nemusí být „jen“ v terénu, léčit a zachraňovat, ale věnovat se i vědecké práci. Vlastně jsem v terénu začínala, když jsem nahlédla kupříkladu do problematiky hygieny potravin včetně provozu mlékáren či jatek nebo prvoliniové veterinární praxe.
No, a pak jsem se rozhodla pro PhD. studium na Jedničce. Víte proč? Kvůli profesoru Ivanu Raškovi, který je členem oborové rady. Otec pana profesora, pan doktor Karel Raška (Forum: Karel Raška. Ten, který bojoval se skvrnitým tyfem, Jak profesor Karel Raška vedl Čechy k moderní epidemiologii), se významně podílel na vymýcení pravých neštovic. Považuju to za jeden z příkladů, jak má fungovat koncept One Health, tedy mezinárodní interdisciplinární spolupráce pro dosažení optimálního zdraví člověka, zvířat, rostlin a jejich životního prostředí Je pro mě velice profesně důležité, že Česká republika má tradici, jak špičkově dělat epidemiologii, a díky ní i stále vysoké renomé ve světě.
| MVDr. Aneta Pierzynová |
| Pochází z Frýdlantu nad Ostravicí, po gymnáziu na náměstí T. G. Masaryka vystudovala Veterinární univerzitu Brno. Po promoci pracovala ve Státní veterinární správě a po atestaci nastoupila do doktorského studijního programu biologie a patologie buňky na 1. LF UK. V současné době se v Purkyňově ústavu – Ústavu histologie a embryologie 1. LF UK zabývá makrofágy v myokardu a též výukou studentů. Chystá se pokračovat ve specializaci na One Health. V rámci předsednictví České republiky v Radě EU v roce 2022 se začala za Státní veterinární správu ČR věnovat právě antimikrobiální rezistenci, zoonózám a celkově konceptu One Health profesionálně. Přístup k datům jí umožňuje mít přehled o situaci, jaká – z veterinárního pohledu – u nás je, a díky spolupráci s odborníky z dalších zemí zná stav i v EU. Spolupracuje se Světovou organizací pro zdraví zvířat (Word Organisation for Animal Health, WOAH/dříve OIE), Evropskou komisí a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA). „Pro specializaci v One Health – zejména na zoonózy, infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty a lidmi, a antimikrobiální rezistenci – mi chyběly hlubší znalosti v humánní medicíně. Jdu do finále, ale nějak bych potřebovala, aby měl den minimálně 48 hodin. Přesto doufám, že to letos dám…,“ přiznává sympatická doktorandka s úsměvem. |
