Alena Vodáková, studentka doktorského programu Iberoamerikanistiky na FF UK měla možnost strávit čtyři měsíce na Hamburg Universität. Díky stipendiu Schnabel Stiftung její výzkum probíhal také v místní knihovně LINGUA zaměřené na studium Latinské Ameriky. V jejím článku naleznete postřehy i rady, jak přežít Německo.
Do Hamburgu jsem poprvé vyjela loni v srpnu na měsíční výzkumný pobyt, který jsem vnímala jako vcelku úspěšný. Natolik úspěšný, že jsem se při první možné příležitosti rozhodla se do hamburské knihovny opět vrátit a přihlásila jsem se na stipendium soukromé organizace Schnabel Stiftung. To se mi nakonec povedlo získat, tentokrát na čtyři měsíce. Začínala jsem spolu s letním semestrem v dubnu 2023 a stále ještě v Hamburgu pobývám.
Před odjezdem
Jelikož se jedná o pobyt v Evropské Unii, nebylo nutné zařizovat si předem speciální povolení nebo vízum. Co je ale nutné je formální přihlášení se na úřad. Doporučuji sjednat si termín předem, bez termínu se často ani k registračnímu okénku nedostanete. Zároveň je důležité dodržet postup. Pokud získáte koleje, obdržíte tzv. Meldebescheinigung, se kterým na úřad půjdete. Pokud ho nemáte, nemá ani smysl se na úřad třepat. Což platí i v případě, že budete bydlet mimo koleje. Osobně se domnívám, že dobrou průpravu poskytne kromě nastudování návodu na webových stránkách úřadu také přečtení nějaké knihy od Franze Kafky. Koleje jsou finančně nejvýhodnější vzhledem k faktu, že Hamburg je k roku 2023 nejdražším městem Německa, vřele doporučuji se při předložení výzvy od zahraniční univerzity na koleje přihlásit.
Schnabel Stiftung podporuje studenty bakalářského, magisterského i doktorského programu. Problém nastal ale už na samém začátku pobytu s vyplácením stipendia. V Německu už jsem studovala, konkrétně v Berlíně, takže mi nebyly neznámé byrokratické obtíže, které vyřízení stipendia provázely. Nicméně čtyřměsíční stipendium mi bylo vyplaceno se zpožděním tří měsíců. Tři nájmy plus zálohu za bydlení v částce 500 euro jsem musela platit z vlastních zdrojů a ano, doktorandi na takové výdaje peníze také nemají. Nakonec to dopadlo tak, že jsem celé tři měsíce dvakrát týdně psala svému zahraničnímu koordinátorovi, abych se dozvěděla nějaké informace týkající se stipendia. Chudák koordinátor byl již zoufalý, neboť se každý týden domníval, že peníze už jsou na cestě. Opět tedy zopakuji, že je dobré se obrnit trpělivostí a nebát se, nakonec se všechno dá vyřešit, jen je dobré se zavčas přihlásit o slovo. A číst a ctít Kafku.
Studium
Coby doktorandka jsem neměla povinnost předem si registrovat předměty, mým cílem a úkolem bylo pouze studovat v místní knihovně. Z dřívějšího studia na Humboldt Universität zu Berlin mi ale způsob výuky nebyl úplně cizí. Byrokracie je zbytečně komplikovaná, jelikož se ale stát od státu v rámci Německa liší, nevím, jak přesně probíhá proces registrace právě v Hamburgu. V hodinách je obecně kladen důraz především na individuální studium. Studenti každý semestr sepisují tzv. Hausarbeit, která připomíná délkou i náplní menší bakalářskou práci. Hausarbeit se většinou týká tématu, které jste si zvolili v rámci navštěvovaného semináře, pečlivě jste se na něj připravovali a v rámci hodiny také odprezentovali referát. Zahraniční studenti jsou pak často z této povinnosti osvobozeni.
Na tomto přístupu mi připadá skvělá právě práce s informacemi, kdy se studenti soustředí na konkrétní problematiku, naučí se ji srozumitelně prezentovat publiku a následně sepsat.
Někdy ale příliš úzká zaměřenost škodí.
Když jsem studovala na bakalářském a magisterském oboru, bylo poměrně normální, že jsme se se spolubydlícími neustále nějak družili. Společné večeře, sledování filmů, popíjení, večírky na tisíc způsobů…to všechno je běžné i na německých kolejích, ovšem často pouze o víkendu. Týden patří studiu a nejednou zaznělo heslo „Study hard, party hard“. Při prvním studijním pobytu v Německu ještě na magistru jsem se cítila opuštěná, nicméně musím uznat, že klid přes týden má něco do sebe a na doktorském programu už mi vyhovuje. Co se mi ovšem (ne)povedlo je fakt, že jsem obdržela na koleji pokoj, který se nachází přímo nad hudební zkušebnou, takže už přesně vím, kdy která kapela zkouší a jak dobrého mají bubeníka.
Okolí kampusu Hamburg Universität.
Kampus univerzity Hamburg je rozdělený do dvou hlavních segmentů. Já jsem se většinu času pohybovala kolem ústřední knihovny, které se tady přezdívá STABI (zkráceně z Staats- und Universitätsbibliothek Hamburg Carl von Ossietzky). Ta je pro knihomola skutečný ráj. Knihovna je rozdělená do několika sektorů, ve kterých můžete studovat sami potichu, diskutovat v blízkosti kavárny anebo se nabízí možnost třetí- zavřít se se studijní skupinou do pracovní místnosti. Přímo na kampusu, který organicky přechází v městskou část Grindel jsou studentům k dispozici tři menzy (vegetariánská, masová a pizza) a několik kaváren s velmi, velmi příznivými cenami.
Při nástupu na studium musí každý student zaplatit tzv. Semesterticket, který slouží jako poplatek za školné, nicméně v německých reáliích se nejedná o velké peníze. Navíc přímo Semesterticket slouží také jako jízdenka po městě a přilehlém okolí, takže lítačku už řešit nemusíte. Co považuju za problematické je fakt, že německý semestr začíná a končí jindy než ten český. To nejen českým studentům komplikuje plynulý přechod z jednoho semestru do druhého. Změnit se to nedá, takže je potřeba se aspoň mentálně obrnit kvůli souběžnému dokončování předmětů na dvou univerzitách.
Moin, moin!
Hamburg je krásné město plné parků, kaváren, kulturního i sportovního vyžití. Jen je bohužel celkem drahý. Naštěstí studovat v Německu je skutečně velmi příznivé, neboť ve většině institucí (od divadel, muzeí a galerií přes knihkupectví a dokonce i různých kaváren) naleznete studentskou slevu.
Hamburg v žádném případě není nudné město. Já jsem vyhledávala spíše klid na studium, které mi poskytla jak knihovna, tak množství parků a posezení u vodních kanálů. Avšak Hamburg je v Německu považován za město večírků. V zimním období to nejde tolik poznat, nicméně jak se oteplí, v pátek odpoledne se centrum (a hlavně přístav) začne hemžit skupinkami přátel ženského i mužského pohlaví, kteří sem jezdí na celý víkend , aby popíjením oslavili přechod ze stavu svobodného do vdaného. Budoucí nevěsta a ženich pak mají za úkol plnit různé úkoly jako nabízet objetí či polibek na ulici nebo přeplavat polonazí Alster. Nejsem si úplně jistá, jak moc je toto součástí německé kultury, ale každý víkend je to stejné.
Pláž Strand Perle u Labe.
Mým studentům
Závěrem malá úvaha nad smyslem výjezdu do Hamburgu. Studijní cestu bych doporučila všem, především těm studentům s pevnými nervy, ale i těm, kteří se kromě němčiny chtějí zdokonalit také v umění trpělivosti. Pobyt samotný mi velmi pomohl uvědomit si výhody i nevýhody studia v Čechách, ale i možnosti, které čekají hned za hranicemi. Hamburg je nádherné město, lidé jsou příjemní a velmi nápomocní a na čas strávený zde budu se slzou v oku vzpomínat.
