Kristýna Otcovská ví, že biatlon umí bolet. V zimě i v létě

Říkáte si, že skloubit studium medicíny a vrcholový sport musí být přinejmenším stejně těžké, jako běžet na lyžích a střílet? Kristýna Otcovská o tom může vyprávět. Je totiž českou reprezentantkou v biatlonu a zároveň studentkou Lékařské fakulty v Plzni UK.

Skvěle reprezentuje Česko, přitom v Plzni studuje v prvním ročníku všeobecné lékařství. „Obojí je dlouhodobá práce. Pokud chcete být dobří v biatlonu, musíte mít natrénováno, vytrvale dřít a mít na to systém. Ani v medicíně se všechno nenašprtáte najednou, je zapotřebí studovat intenzivně a delší čas,“ má jasno Kristýna Otcovská, sympatická medička.

Když je táta trenérem

Vlastně si pochvaluje, že jí biatlonové tréninky pomáhají krásně „naporcovat“ čas, který potřebuje ke studiu. Učit se v jednom zápřahu – nezřídka i šest hodin denně – by prý sotva vydržela. Během fyzické námahy si navíc hlava dokonale odpočine od učení a po tréninku je připravena přijímat nové informace. Důležitý je i dostatečný spánek; mladá sportovkyně se snaží spát potřebných osm hodin denně.

Tomu, že Kristýna „dvojkombinaci“ medicína-biatlon zvládá dobře, nahrává i skutečnost, že jejím trenérem je přímo tatínek. Tréninky tak má ušity na míru, jsou přizpůsobeny školnímu rozvrhu. „Učím se mezi výukou ve škole a tréninkem. A vlastně každý volný čas, který netrávím v posilovně, při běhu či na střelnici,“ přibližuje Kristýna svůj pracovní den.

„Nevím, jestli je skvělé mít za trenéra tátu,“ zamýšlí se s úsměvem mladá sportovkyně a dodává: „Ale můj táta je skvělý trenér. Takže je výhodné mít takhle dobrého trenéra.“ O úspěších tandemu otec-dcera nejlépe vypovídá skutečnost, že od jara 2022 je Kristýna členkou kádru juniorské i seniorské biatlonové reprezentace ČR.

Od Bivojek do repre

Je namístě prozradit, že Kristýna je nevšední sportovní talent: než propadla kouzlu biatlonu, hrála dorosteneckou první ligu florbalu za klub SK Bivojky Litvínov. Když ale v televizi zahlédla biatlonová klání na zimních olympijských hrách v Soči 2014, byla nadšena a rozhodnuta. „Přišlo mi, že je to skvělý sport. Taková srdcovka,“ vzpomíná na osudové rozhodnutí. Společně s tatínkem – stejně jako celý národ sportovních fandů – prožívali euforii při úspěších českých biatlonistů (však si vzpomeňme na medaile Ondřeje Moravce a Gabriely Soukalové nebo smíšené štafety). Biatlonový boom zkrátka Kristýně přihrál myšlenky na novou výzvu a možnost přetavit výjimečný fyzický potenciál z florbalu v úspěchy v biatlonu.

Když se společně s tatínkem rozhodli v roce 2017 v Litvínově založit biatlonový klub, zdaleka nemohli tušit, jak se jim povede. „Přišlo mi ,hustý´, že je ten klub vlastně náš,“ směje se Kristýna. „No, jen si to představte: táta si někde našel návod na biatlonové tréninky, nastudoval je... a já už jsem dnes v reprezentaci! To mi přijde dobrý,“ dodává pobaveně.   

Hladová po závodění

Druhým domovem se Kristýně stala Plzeň, a to proto – jak s úsměvem komentuje –, že ji jinde nepřijali. „Na medicíně mě baví úplně všechny předměty. Kupodivu úplně nejvíc biochemie, a to chemii vlastně skoro nesnáším,“ říká. V Plzni Kristýna studuje a současně přes týden plní individuální tréninkové dávky „nadělované“ jí tatínkem. Trénuje naprosto sama, žádného sparingpartnera – se kterým by se dřina lépe zvládala – zatím nemá. A zatímco během sezóny není šance na normální studentský život, v mezidobí – mezi zimou a létem – se i z Kristýny stává „normální“ holka, co chodí s partou na mejdany. 

„S biatlonovým tréninkem jsem možná začala příliš pozdě. Snad to doženu. Na druhou stranu mám oproti ostatním výhodu: mnozí cestují po světových závodech třeba od svých patnácti, proto se mohou cítit unavení. To mně nehrozí, minulo mě to. Všechno si zatím užívám a po závodění jsem fakt hladová,“ říká. A přiznává: „Biatlon dokáže hodně bolet. Je krásný v tom, že je v něm zahrnuta spousta sportovních odvětví. Nejtěžší je střelba; poloha, kterou při ní musíte poměrně často zaujmout, je značně nepřirozená. Vrcholový sport zákonitě přináší těžké tréninky a závody, ve kterých jdete takzvaně ,přes závit´. Zatím netuším, jaké to může mít důsledky. Ale rozhodně bych neměnila. Sport dělám proto, že mě zoceluje. A líbí se mi vidina, dokázat se probojovat třeba až na olympiádu. Snad už na tu příští...“ 

Léto na kolečkách

Během interview Kristýna prozradila, že v nejbližších dnech očekává dopis z biatlonového svazu: „Trochu se bojím, že budou chtít, abych přesídlila do Jablonce, kde celá reprezentace přebývá. Moc se mi do toho nechce. Ráda bych zůstala v Plzni a v týmu s tátou. Vždyť nám to tak jde! Doufám, že se nějak dohodneme.“

Zatím prý ani netuší, co přesně ji v nejbližším období čeká, a jaká soustředění má v letních měsících vlastně před sebou. Ví jen, že budou na kolečkových lyžích, na nichž získala i pár titulů mistryně republiky. A že by ráda zvládla zkoušky na medicíně do konce června. Pak by se mohla pár měsíců věnovat jen běhu, jízdě na kole, lyžím – a svojí malorážce.