Nicole Fryčová. Plavkyně, která boří bariéry

Závodní plavky už pověsila na hřebík, přesto jsme se sešli v „bazénu“ – v centrálním prostoru Právnické fakulty UK. Nicole Fryčová je totiž studentkou práv, v době rozhovoru se chystala na obhajobu diplomky. Navzdory zrakovému hendikepu.

Nicole pochází z Mělníka, ale pravidelné cestování do Prahy jí nečiní žádné problémy. Když závodně plavala, byla v podolském bazénu každé odpoledne (a občas i ráno), po příchodu na čtyřleté gymnázium v Mělníku začala trénovat s tamním oddílem. Dnes můžeme – už brzy snad hotovou právničku – potkat v Praze především, když míří na pracovní schůzky anebo za přítelem. Poznáte ji podle bílé hole – Nicole je od narození téměř nevidomá: poškozený oční nerv jí umožňuje vidět siluety, přečíst hodně zvětšený text anebo zblízka vidět barvy. Nicole si však nepřipouští, že by ji zrakový hendikep měl zastavit v jejích aktivitách. I v e-mailové korespondenci užívá pozdrav: „Na viděnou!“ 

Od zad až k medailím

Narodila se jako nejmladší ze tří dcer, jediná se zrakovým postižením. Díky rodičům, hlavně tatínkovi, rodina dost trávila společné chvíle pohybovými aktivitami: v létě výšlapy, v zimě na lyžích. Když bylo Nicole dvanáct let, začala mít potíže se zády. A tak dostala doporučení – začni plavat! To byl – jak se brzy ukázalo – zlomový okamžik: plavala tak dobře, že si jí všiml prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců a zástupce paralympijského výboru a zlákali ji do oddílu USK Praha. Z téměř nevidomé teenagerky se stala zaťatá sportovkyně, trénující v sezoně závodů i dvakrát denně. Pochopitelně by to nešlo bez obětavosti tatínka, jenž Nicole – den co den – několik let do podolského bazénu vozil, a maminka zajišťovala nezbytný servis kolem.

Nevšední nasazení všech mladá slečna zúročila množstvím úspěchů, třeba na Letních paralympijských hrách v Londýně, v roce 2012: ze šesti individuálních disciplín (50, 100 a 400 metrů volný způsob, 100 metrů znak a prsa a ještě 200 metrů polohový závod) si přivezla pět osobních rekordů – a zážitky na celý život.

Studium práv? Bez úlev

Co se studia týče, má Nicole na právech již téměř vše splněno. Koncem května odevzdala diplomovou práci a už brzy ji měla obhajovat. Vzpomíná, dnes již s úsměvem, na jednu z předchozích zkoušek: „Nejen že jsem byla pod vlivem emocí, já měla najednou pocit, že se mi snad díky respirátoru odkrvil mozek.“ Svou roli sehrál i fakt, že zatímco ostatní studenti mají před zkouškou čas na přípravu, Nicole se rozhodla nevyužít úlev a odpovídala rovnou, po vylosování otázky.

„Chtěla jsem, aby mé zkoušení bylo co nejvíce transparentní a nikdo nemohl tvrdit, že jsem diplom získala za speciálních podmínek. Ani jsem si s sebou nevzala počítač, na němž bych si přípravu udělat mohla, a ze kterého bych byla schopna číst (Nicole má obrazovku svého PC uzpůsobenu tak, aby hodně zblízka mohla vidět extrémně zvětšený text – pozn. red.). Co kdybych vzbudila pochybnosti, že se tak snažím vydolovat informace!“

Nekompromisní na sebe byla Nicole už na základní škole a hlavně na gymnáziu; tehdy se ještě zdaleka nevědělo tolik o integraci dětí se zdravotním postižením jako dnes. Chtěla – stůj co stůj – zůstat mezi dětmi bez postižení, ne jít do „speciálky“. S pravidelnými konzultacemi se speciální pedagožkou na základce a s asistentkou na gymplu dosáhla Nicole svého. Občas za cenu značného vysílení: „Teď už vím, že jsem dělala chybu, když jsem se snažila za každou cenu tajit vážnost mého postižení. Zkuste se dívat přes ikskrát složený mikrotenový sáček. Prostě nic moc,“ přibližuje své vidění.

Obětavá a bez předsudků

Osobní zkušenosti by Nicole Fryčová ráda uplatnila i v budoucí profesi. Závěrem roku 2019 se stala předsedkyní odborné skupiny pro přístupnost veřejné správy a služeb pod Vládním výborem pro osoby se zdravotním postižením a spolupracuje též s Kanceláří veřejného ochránce práv a některými neziskovkami. Řešila zpřístupnění Sčítání 2021 i osobám se zdravotním postižením, bojuje za bezbariérovost veřejných budov a hledá řešení pro účast hendikepovaných ve volbách – nejen přístupnost prostoru pro vozíčkáře, ale i podobu hlasovacích lístků pro nevidomé.

„Někdy se obávám, že moje představy znějí jako sci-fi, ale nevzdám se. Představte si, že asi osmdesát procent škol v České republice je bariérových,“ říká odhodlaně budoucí právnička. Téměř od počátku pandemie se snaží lépe zpřístupnit informace lidem s postižením. A má zásluhy i na tom, že v televizních spotech v rámci kampaně Česko očkuje je přítomen tlumočník a k dispozici jsou skryté titulky. Podařilo se jí přesvědčit tvůrce klipů, že titulky nejsou alternativou českého znakového jazyka: „Přišlo mi v tu chvíli, že je – řeknu to nadneseně – sexy mít takto přístupnou kampaň. Na to jsem fakt pyšná,“ líčí činorodá mladá žena, jež by ráda svou aktivitou přispěla tomu, aby většinová společnost vnímala hendikepované lidi zcela bez předsudků a považovala je za rovnocenné partnery.

A těšte se… na viděnou

Nicole nemá problémy mluvit o svém postižení a zároveň připouští, že to má snazší, když nevidí od narození. „Je obrovská výhoda, že alespoň trošku vidím. Denně, když se procházím s bílou holí, čelím hluboko zakořeněným předsudkům – jsem mnohdy za exota. Lidé se automaticky domnívají, že nevidím vůbec nic. Jsem vyloženě vděčná, když se mnou lidé komunikují jako s lidmi bez hendikepu a ne jak s malým dítětem,“ říká.

„Pro některé lidi je stále těžko pochopitelné, že by člověk s postižením mohl běžně studovat, pracovat nebo sportovat. Osobně cítím obrovský respekt k lidem, kteří jsou na tom zdravotně hůře než já a dokážou velké věci – a že jich je! Rozhodně nechci, aby mě někdo litoval. Je třeba to brát tak, jak to je,“ komentuje Nicole své postižení. A jak to má s tím pozdravem „na viděnou“? I pro nevidomé jde prý o pozdrav zcela normální.