Tři bratři, všichni kanoisté, a dva starší už prošli českou reprezentací. Nejúspěšnější z nich je momentálně ten prostřední - Vojtěch Heger dokonce Česku vyjel účastnické místo na olympijských hrách v Tokiu. Hry však bude sledovat jen z domova.
Dostat se na olympiádu je pro každého sportovce svátek a k nominaci nevede snadná cesta. Obzvláště když jezdíte vodní slalom, tak je pořádně trnitá. V singlových závodech totiž může mít každá země na olympiádě pouze jednoho zástupce. Například Slováci mají v současnosti tři závodníky mezi výsledkově sedmi nejlepšími na světě, na hrách však může startovat jen jeden. Místo těch dvou z absolutní špičky pojedou závod reprezentanti zemí, jako je Senegal nebo Kazachstán.
„Takový Alexander Slafkovský je několikanásobný mistr Evropy a medailista z mistrovství světa a na olympiádu zase nejede. A na olympiádě nebudou ani poslední mistři Evropy a světa. Je to zvláštní olympijské pravidlo a diskutuje se o něm spoustu let, ale nic se nemění,“ krčí rameny Vojtěch Heger, který na něj z části doplatil také. Jako juniorský mistr Evropy a pátý z posledního ME dospělých by si místo určitě zasloužil.
Místo pro Česko na LOH v Tokiu je však jen jedno. Ostatně vybojoval jej právě Vojtěch už před dvěma lety. Ani to mu však účast na hrách nezajistilo. Ve vodním slalomu je to totiž tak, že nejprve závodníci vyjedou místo pro svou zemi na světových závodech a teprve poté každá země rozhodne o tom, jakým způsobem na hry nominuje konkrétního závodníka. V Česku se stanovily tři nominační závody a nejlepší byl nakonec Lukáš Rohan.
„Spousta lidí mi říká, že nechápe, proč na olympiádu nejedu, když jsem pro Česko vyjel místo. Ale bohužel to tak v našem sportu je, a já to musím akceptovat. Při české nominaci jsme měli všichni stejnou šanci a Lukáš byl nakonec ve dvou ze tří závodů lepší,“ smířil se se situací Heger; a i z pozice náhradníka bude svému konkurentovi z reprezentace fandit. „Určitě se budu na olympijský závod koukat a Lukášovi přát. Vždyť jde o úspěch celé země.“
Fandit bude stejně, jako když coby malý capart držel pěsti staršímu bratrovi Tomášovi, který s kanoistikou začínal před ním. Nebyl však z rodiny první, kdo kouzlu vodního slalomu propadl. „Vodní slalom jezdila naše mamka, která nás k tomu všechny tři bráchy přivedla,“ vypráví Vojtěch, který možná mohl být i nadějným hokejistou. „Spolužáci hráli hokej a jejich trenéři mě přemlouvali, ať to jdu do týmu zkusit. Ale mamka mi to rozmluvila, chtěla, abychom všichni bráchové dělali stejný sport.“
Právě společně s mamkou seděl v kánoi poprvé; to mu byly pouhé dva roky! „Ve čtyřech už jsem seděl v lodi sám, v pěti dostal svůj první kajak a jako šestiletý jsem jel svůj první závod. Šlo to hopem,“ zaloví ve vzpomínkách. Zapomeňte na to, že by malí špunti začínali na menších lodích - jezdí ve stejných jako dospělí, jen jsou lodě jinak vyvážené. „A to já začínal ještě na čtyřmetrových, dnešní lodě už jsou kratší, mají zhruba 3,5 metru,“ směje se Vojtěch.
Zatímco mamka brala vodní slalom jako zábavu a doplňkový kroužek ke škole, dva starší synové se v roce 2016 společně dostali až do reprezentace. A příslibem je i nejmladší ze tří bratří, jemuž je teprve patnáct a jezdí za rodný Hradec Králové. To Vojtěch už se v jeho věku stal členem elitního oddílu Dukla Praha. „Do Dukly jsem se vlastně dostal přes bráchu, protože jsem s nimi jezdil na soustředění. V roce 2015 jsem Hradec změnil za Duklu a o rok později se přestěhoval, i kvůli nástupu na střední školu. Takže jsem už asi Pražák.“
V Praze začal loni také studovat vysokou školu, na rozdíl od bratra (FTVS UK) si však vybral Pedagogickou fakultu UK. „Dostal jsem na pedagogickou fakultu hrozně dobré ohlasy a sportovcům tam vychází vstříc. Zatím je všechno super,“ říká sportovec, který kvůli pandemické situaci ještě na půdu fakulty nevkročil, univerzitní život zatím prožívá pouze online.
„Pro nás sportovce je to vlastně ideální, protože se můžeme učit odkudkoliv. Po tréninku jsme si vždy zapnuli online výuku a nemuseli nikam dojíždět. Tak snad to ještě chvíli vydrží,“ vykládá s nadsázkou.
Když se nemusí nořit do studia anebo vln v kanoistickém kanále, nejlépe si Vojtěch pročistí hlavu při vaření. „Mám několik kuchařek a sleduju pořady o vaření, baví mě učit se v kuchyni nové věci a experimentovat. Přítelkyni do kuchyně skoro nepustím,“ přiznává. Zatímco jeho kanoistickým vzorem je trojnásobný olympijský vítěz Tony Estanguet, z šampionů od plotny nejvíc obdivuje kuchaře Jana Punčocháře.
„Líbí se mi, jakým způsobem pojal tradiční českou kuchyni a restaurace U Matěje je naše oblíbená, vždy tam chodíme, když se něco slaví.“ Tak mu přejme, aby tam mohl chodit co nejčastěji.
| Vojtěch Heger (21) |
| S kanoistikou začínal v Hradci Králové po vzoru své maminky a staršího bratra Tomáše, s kterým se sešli i v reprezentaci. Od roku 2015 závodí za Duklu Praha. Je juniorským mistrem Evropy a mistrem Evropy do 23 let ve vodním slalomu v kategorii C1. Prvním rokem studuje PedF UK, obor Tělocvik a základy společenských věd. |
