Diana Rálišová strávila svůj semestrální pobyt v rámci programu Erasmus v irském Limericku. To by nebylo nic až tak neobvyklého, Univerzita Karlova vysílá každoročně na erasmovské studijní pobyty a stáže přibližně 1300 studentů. Výjezd Diany Rálišové měl ale své velké specifikum – usměvavá drobná brunetka patří totiž mezi studenty se speciálními potřebami a při přípravě svého výjezdu tak musela zohlednit svůj zrakový handicap.
Diano, povězte mi nejprve, co studujte na UK a co vás motivovalo k výjezdu právě do irského Limericku? Byla jste se svou volbou hostitelské školy spokojená?
Studuji Anglická a americká studia na Filozofické fakultě, a tak pro mě bylo logickou volbou strávit část mého studia v anglicky mluvící zemi. Nejprve jsem samozřejmě – asi jako každý student anglického jazyka, který má Anglii rád stejně jako já – přemýšlela o tom, že bych studovala v Oxfordu nebo Cambridgi, ale to se mi zdálo nereálné. Protože jsem si také nechtěla klást do cesty více překážek, než kterým musím již čelit, rozhodla jsem se vybrat si méně slavnou univerzitu a také alternativu k Anglii – Irsko.
Protože pocházím z menšího města, hned jsem věděla, že destinací mého studijního pobytu nebude Dublin. Také jsem samozřejmě byla omezena nabídkou partnerských škol, se kterými spolupracuje moje katedra. Když jsem přijela do Limericku, nemohla jsem téměř uvěřit tomu, jak dobře jsem si vybrala – Limerick mi nabídl vše (a vlastně mnohem více), než v co jsem mohla doufat.
Jako studentka se speciálními potřebami jste získala zvláštní grant Erasmu na pokrytí zvýšených nákladů na pobyt souvisejících s vaším handicapem. Zároveň vám v mnohém pomohla Univerzita Limerick. Co vše jste si musela zařídit, aby váš výjezd byl vůbec možný? Jak vám pomohl Limerick?
Jako studentka se speciálními potřebami musíte myslet na spoustu běžných věcí, se kterými si ostatní lidé nemusí vůbec lámat hlavu. Jak na letišti najdu svou odletovou bránu? Jak přestoupím? Jak budu cestovat dále z cílového letiště? Kterou cestu mám zvolit? Jak najdu své nové ubytování? Lidé, kteří normálně vidí, řeší tyto věci automaticky, ale já jsem musela dopředu požádat o pomoc.
Nejprve jsem musela kontaktovat Erasmus koordinátorku v Limericku a vysvětlit jí svůj problém. Univerzita Limerick přijímá řadu studentů s handicapem, a tak jsem věděla, že mi dokáží pomoci. Koordinátorka pro mne zařídila asistenta, který mě vyzvedl na letišti a dovezl mě až na moje ubytování. Erasmus kancelář dala také vědět kanceláři pro studenty se speciálními potřebami, aby věděli, že budou mít na starost o studenta navíc.
Na letišti jsem požádala o asistenci, která je garantována na všech evropských letištích. Letištní asistent mi ukázal cestu k mé odletové bráně a další asistenti mi pomohli při transferu a při vyzvednutí mého zavazadla.
V Limericku pro mě zařídili soukromou prohlídku kampusu a kancelář pro studenty se speciálními potřebami pro mě také zabezpečila sociálního pracovníka, který mi ukázal město a vysvětlil mi základní věci o fungování města – jak používat místní hromadnou dopravu, kde jsou obchody, restaurace nebo pošta.
Univerzita Limerick má velmi dobrý systém asistence pro slepé a zrakově postižené studenty, který je poskytován zdarma. Vše, co jsem musela udělat, bylo jasně vysvětlit, co potřebuji. Také jsem vždy mohla požádat zahraniční oddělení o pomoc, pokud jsem potřebovala najít učebnu nebo jsem se například chtěla zaregistrovat do studentských klubů nebo asociací.
Také jsem se musela postarat o dopravu svého elektronického vybavení, proto jsem požádala letiště o výjimku v objemu příručních zavazadel. Moje vybavení je příliš choulostivé na to, aby bylo uskladněno v běžném zavazadlovém prostoru, proto jsem s ním musela projít bezpečnostní kontrolou. Také jsem musela najít pojišťovnu pro uzavření speciálního pojištění na toto vybavení. Zahraniční oddělení v Limericku jsem požádala o radu, jak nejlépe uskladnit své vybavení, aby nebylo ukradeno. Kromě toho jsem musela pečlivě zvážit, jak budu v Limericku přesně studovat, jak budu plnit zadané úkoly a načtu požadovanou literaturu, protože nejsem schopna číst standardní tištěné texty.
Mám-li tedy vše shrnout, jako studentka s handicapem musím hodně plánovat dopředu a přemýšlet o každém jednotlivém kroku. Určitě to zabere více času a stojí více námahy.
Jako většina britských a irských vysokých škol je i Univerzita Limerick velmi prostudentsky orientovaná. Vím, že jste se zapojila do různých místních spolků, což vám určitě pomohlo začlenit se do místní studentské komunity. Co Univerzita Limerick po této stránce studentům nabízí a co vás z nabídky nejvíce oslovilo?
Zapojila jsem se do místní Společnosti přátel čaje a do Zahraničního klubu. Členství v Zahraničním klubu bylo pro mě nezbytností, protože spolek organizuje výlety po Irsku, na které bych sama nemohla vyrazit – a za které jsem tedy byla velmi vděčná. Univerzita Limerick nabízí mnoho klubů a spolků, které se zaměřují na sport, divadlo, hudbu, hry, filmy, knihy nebo zvířata; nabízí vše, na co si vzpomenete, pro každý koníček, který můžete mít.
Čeho jsem také využívala a co mi přišlo velmi přínosné, byly různé zdarma nabízené workshopy organizované univerzitou. Šlo například o workshop zaměřující se na psaní esejí, kde jste se mohli naučit, jak napsat co nejlepší esej, nebo jsem se dozvěděla o Regionálním centru pro psaní, které pomáhá s písemnými úkoly různého zaměření – jediné, co pro získání jeho asistence musíte udělat, je přijít tam a zdarma se zde poradit. To bylo opravdu skvělé, nikdy jsem nezažila takový servis.
Pokud byste měla porovnat studium na Univerzitě Karlově a na Univerzitě Limerick, co vás kde více oslovilo? Jak se liší servis poskytovaný studentům se speciálními potřebami?
Univerzita Karlova je prestižní školou s velmi dobrou reputací, z níž má prospěch každý z jejích studentů. Kvalita vyučování je obecně vysoká, ale český školní systém vede studenty k pasivitě. Co jsem nejvíce oceňovala na Univerzitě Limerick, byl její přístup ke studentům – „Pokud něco chci, půjdu si za tím; pokud se chci naučit něco nového, zapíšu se na odpovídající workshop; pokud potřebuji pomoc, nebudu váhat a řeknu si o ni.“
Co se týká péče o studenty se speciálními potřebami, jediný rozdíl je v tom, že pomoc, kterou jsem získala v Limericku, byla efektivnější a rychlejší (např. co se týká skenování knih). Ale je důležité zdůraznit, že srovnáváme dva neporovnatelné školní systémy – vysoké školy v Irsku jsou placené studenty, zatímco v České republice je vysokoškolské vzdělání poskytované zdarma. Dokážu si dobře představit, že i u nás by tento servis mohl být jednodušší a efektivnější, kdyby bylo k dispozici více peněz.
Město Limerick nepatří k často vyhledávaným turistickým destinacím Čechů. Přesto je velmi zajímavé. Doporučila byste jej a jeho okolí ostatním k návštěvě? Co vás zde nejvíce zaujalo?
Ano, určitě bych k návštěvě doporučila jak Limerick, tak i jeho okolí, především hrad Bunratty, který se nachází pouhých 30 minut jízdy od Limericku. Město samo je také velmi zajímavé, i zde stojí hrad (známý jako Hrad krále Jana), a pokud pro někoho stejně jako pro mě je těžší cestovat mimo město, určitě se vyplatí i návštěva tohoto městského hradu. Co se mi zde líbilo nejvíce, byla klidná atmosféra města a lidé, kteří zde jsou výjimečně milí. Nic, co by se podobalo spěchu a shonu Dublinu.
Závěrem ještě jedna otázka zaměřená na vaše studium. Pobyt v Limericku vám umožnil vedle vlastního studia anglistiky také hlouběji proniknout do studia irského jazyka a literatury. Co vás v této oblasti nejvíce oslovuje a proč? Na kurz irského jazyka jste chodila již před výjezdem nebo jste se irštinu učila až po příjezdu do Limericku?
Již před odjezdem do Irska jsem chodila na kurzy irštiny nabízené na Univerzitě Karlově. Během pobytu v Irsku jsem ve studiu irského jazyka dále pokračovala. Co mi na irštině přijde atraktivní, je to, že tato řeč „umírá“ a člověka tak láká se ji naučit, a tak pomoci jejímu zachování. Součástí jejího studia může být i výzkum v oblasti irských zeměpisných jmen nebo irské kultury a tradic, které jsem také studovala v Irsku a jejichž výzkum mě velmi zaujal. Zrcadlí se v nich historie celé země, protože irský jazyk, irskost a irská kultura jako celek sledovaly ve vývoji stejnou cestu. Na základě svých studií mohu říci, že snad žádný jiný národ na světě nemá tak silnou vůli a je tak nepodmanitelný a zároveň tak neuvěřitelně laskavý jako Irové.
