I s handicapem se dá sportovat

K lyžování se dostala díky letáčku, který visel ve škole, dnes je pravidelnou účastnicí alespoň dvou letních a dvou zimních akcí. Eva si vyzkoušela i spoustu jiných sportů, k nimž by jinak neměla příležitost se dostat, neboť jak říká, „řada zdravých lidí se bojí se zrakově postiženými cokoliv dělat, protože si neumějí představit, že by to člověk zvládl“. Odvahu měla vyzkoušet si lezení na umělou stěnu, bruslení na ledě či jízdu na speciálním dvoukole. Ráda vzpomíná i  na výlet do Českého Krumlova, který absolvovala s kolegyní na vozíku. „Lidé na nás koukali a nevěděli, kdo koho vlastně doprovází,“ směje se, jak si navzájem poskytly asistenční pomoc.

Jakub je příležitostný rekreační sportovec, který se k lyžování dostal až před třemi lety, když se rozhodl vrátit po letech k plavání. Plaváním si chtěl jako nevidomý zlepšit koordinaci pohybů, druhým důvodem ovšem bylo i získání větší psychické pohody. Kontakt dostal přímo na doktora Hrušu a ten se ho svým obvyklým způsobem snažil získat i pro další sport „A nechceš kromě plavání zkusit i lyžování?“ zeptal se ho. Jakub usoudil, že když to tento člověk vyučuje, tak by tomu mohl rozumět a zkusil to. Nyní chodí pravidelně plavat a jednou za rok vyrazí na lyže. A dává mu to mnohem víc, než původně čekal, zejména po stránce psychické.

Katka spontánně projevila zájem vyrazit na sjezdovky, zanedlouho se už se skupinou odvážila i do Dolomit. „Když jedu někam s lidmi z fakulty, mám jistotu, že se mi nic nestane,“ pochvaluje si výjezdy a dodává: „Nejen že přede mnou jede trasér, ale za sebou mám i bodygardy, kteří mi kryjí záda. Další výhodu akcí pořádaných centrem spatřuji v tom, že se studenti se mnou moc nemazlí, takže člověk ani nemyslí na to, že má nějaký handicap.“ Protože sama studovala speciální pedagogiku, ráda sleduje práci studentů FTVS při metodickém vedení.

Přiznává, že při zimních aktivitách má ještě trochu komplex, neboť nedokáže to, co zdraví. Letní sporty jí ale dávají obrovskou svobodu, a tak si užívá jízdu na kajacích, katamaránech i trimaránech. Díky centru zjistila, jaké možnosti pro handicapované jsou v Čechách, zejména v Praze, i v zahraničí. „Stojí za to, za nimi vyrazit. Navíc při akcích fakulty tvoří doprovod vyškolení asistenti, kteří vědí, co a jak, a dokážou pomoct. Kolikrát jsou všichni po výletě unavení, ale když si večer někdo vzpomene, že by si chtěl ještě něco vyzkoušet, tak stačí doktoru Hrušovi jen naznačit, a on neváhá, jde napnout plachty a vyjede se. To všechno člověku dává strašně moc.

Herec Jan Potměšil zůstal upoutaný na vozík po autonehodě v roce 1989. „Uvědomil jsem si, jak už je vozík nedílnou součástí mého života. Když nastane zima, tak mě první napadne, že musím vyměnit pneumatiky na autě a na vozíku,“ říká. Honza Potměšil se účastní letních i zimních akcí pořádaných FTVS. Rád vzpomíná na letošní léto, kdy i s rodinou vyrazil do Chorvatska a zažil spontánní propojení programu zdravých i handicapovaných, které dokázali zajistit přítomní studenti.