Jak se studuje v Reykjavíku

čtvrtek, 11. duben 2019 11:26

David Jelínek studuje na Fakultě humanitních studií UK obecnou antropologii. Na Erasmus do Reykjavíku odjel sbírat materiál na svou bakalářskou práci Středověký Západ a Skandinávie: svoboda versus nesvoboda.

Není moc lepších míst, kde bych mohl psát bakalářku na tohle téma. Původně jsem si sliboval, že se zlepším i ve staroseverštině, ale z toho bohužel sešlo. Učil jsem se pouze současnou islandštinu a chodil na semináře o islandské kultuře a historii.

 

I když jsem žil půl rok na Islandu, pohyboval jsem se prakticky celou dobu v mezinárodním prostředí. Na univerzitě studovala spousta Američanů, protože školství je na Islandu zdarma, zatímco v USA si mnoho lidí bere půjčky, které pak celý život splácí. Učitelé byli také ze všech koutů světa. Výuka probíhala v angličtině a byla hodně založena na spolupráci s ostatními studenty. Neměl jsem pocit, že bych svými znalostmi nestačil studentům z Cambridge nebo Stanfordu, ale bylo vidět, že jsou na podobné projekty zvyklí. Byli iniciativní, nebáli se prosadit a pochválit sami sebe.

Úkoly byly kreativní, nešlo jen o to, načíst literaturu a přeříkat obsah ostatním. Jednou jsme třeba měli adaptovat příběh ze staroislandské ságy a vytvořit z ní námět pro moderní divadelní hru. V rámci studia islandské historie a kultury jsme navštěvovali různá muzea a hodně se toho dověděli o životě na Islandu v minulosti i současnosti. Muzejní expozice jsou propracované, interaktivní a zapojujete všechny smysly, takže si z návštěvy odnesete více zážitků a více informací si i zapamatujete. Pokud pojedete na Island, určitě zamiřte do muzea.

Nebylo s kým promluvit islandsky

Na univerzitě se kladl důraz na soustavnou práci, na hodiny jsme se museli připravovat a v některých předmětech i průběžně psát testy. Ty jsme psali doma na počítači. Přihlásili jsme se do systému a pak měli určitý čas odpovědět na otázky. A nebyla to jen formalita, některé otázky mi daly dost zabrat. Známka za celý předmět se pak skládala z domácích testů, skupinové práce a závěrečné písemné zkoušky. Na tu nás pozvali do přednáškového sálu, kde jsem psal test se studenty ostatních oborů. Vtipné bylo, že tady se zahraničními studenty moc nepočítali, protože instrukce nám přeříkali islandsky.

Islandštinu jsem sice trochu pochytil, ale neměl jsem ji kde procvičovat. Zbylé předměty byly v angličtině a Islanďané nejsou moc komunikativní, vlastně jsem jich za celý pobyt tolik nepotkal. Když jsem dostal za úkol udělat rozhovor s Islanďanem, poprosil jsem kamarádku z Čech, která v Reykjavíku studuje, aby mě s někým seznámila. Někdy to bylo až absurdní. Když jsem si chtěl v centru objednat islandsky, moc jsem nepochodil – ve službách v centru města pracují vesměs cizinci, kteří islandsky nerozumí.

Místo vlasů rampouchy

O islandském počasí by se dala napsat kniha. Chodil jsem do školy pěšky, a tak jsem si ho užil na sto procent. Jednou se mi z vlasů udělaly rampouchy, než jsem došel domů. Takovou kombinaci větru, deště a mrazu jsem zažil jedině v Reykjavíku. Když vítr v Praze odnesl střechu Průmyslového paláce, byla to zpráva na titulní stránce novin. Na Islandu takový vichr nikoho nepřekvapí. Aby to nevypadalo jako vyprávění změkčilého turisty, tak sami Islanďané provozují „motorizované procházky“ po městě. Když je venku opravdu hnusně (což je celkem často), tak se projíždějí pomalu ve svých automobilech.

Abych islandské klima jenom nehaněl, tak posezení v horkém termálním jezírku a pohled na polární záři má taky něco do sebe. U přírodních koupališť bývají malé chatičky, kde se můžete převléknout a schovat si tam věci. Cestování jsem samozřejmě nemohl vynechat. Vyhýbal jsem se obvyklým turistickým pastem typu „Golden Circle“, kterému se tak říká hlavně proto, že Islandu vydělává spoustu peněz. Na ostrově je mnoho lepších míst k vidění. Pokud budete mít na návštěvu Islandu více času, můžete mimo Reykjavík i pohodlně stopovat.

Senioři na rapovém koncertu

Nevýhodou studia na Islandu jsou vyšší ceny – za jídlo, ubytování i kulturu. Lístek do kina vás klidně může vyjít i na 1000 korun (českých) a jít večer s kamarády na pivo si taky rozmyslíte. Ani oběd v menze nebyl nijak levný (kolem 400 korun), a tak jsme si vařili sami. Za postel ve sdíleném pokoji po dvou jsem platil měsíčně 510 eur. I s příspěvkem na Erasmus jsem utratil zhruba dvakrát víc než doma, včetně cestování.

Zadarmo se dá na Islandu občas zajít na kulturu, třeba v rámci Kulturní noci, kdy město oživí řada koncertů a představení. Na Islandu existuje mnoho dobrých amatérských hudebních kapel, hudba je dost progresivní a s ní i vkus posluchačů, zvlášť ve srovnání s Českem. Na rapovém koncertě potkáte děti kolem deseti let, které si točí z první řady koncert na telefon, za nimi jejich rodiče a prarodiče. Ti mají samozřejmě taky Instagram a streamují hudbu stejně jako jejich vnuci a vnučky.

Každému bych doporučil strávit aspoň semestr studia v cizině v rámci programu Erasmus. Po návratu do Čech moje mise nekončí. Pomáhám zahraničním studentům zorientovat se na univerzitě i ve městě, stal jsem se tváří reklamní kampaně na program Erasmus a hlavně se znova chystám do ciziny, tentokrát na univerzitu v Bordeaux.

 

Autor: Jana Rydlová
Foto: David Jelínek

Sdílejte článek: