Nejrychlejší vysokoškolák Štěpán Hampl pomýšlí na Tokio

Je naším nejrychlejším vysokoškolákem. Má na to i „papíry“, 13. ledna 2020 si z finále hladké šedesátky v hale na Strahově odnesl titul akademického mistra ČR, nejkratší sprint vyhrál časem 6,77 s. Seriál Sportovci UK tentokrát přináší setkání se Štěpánem Hamplem, běžcem, který umí stovku za 10,36 s.

Když jsme se domlouvali na rozhovoru, dost možná právě kvůli jeho rychlosti jsme se malinko míjeli. Tak se stalo, že místo krásného slunečného dne jsme se setkali v den, který spíše připomínal podzim; na červenec bylo nezvykle chladno a od rána lilo jako z konve. Přesto mladého atleta z Poděbrad neopouštěl úsměv a pro fotografa byl ochotný udělat téměř cokoli, i běhat Botanickou zahradou Na Slupi ▲.

S atletikou začínal na základní škole, bylo mu „už“ třináct. „Mé rychlosti si všimla učitelka tělocviku, přivedla mě za kolínským trenérem atletiky panem Antonínem Morávkem, ať to prý se mnou zkusí,“ vrací se ke svým prvním serioznějším atletickým krůčkům usměvavý pohledný mladý muž s dokonale tvarovaným tělem (je jen otázkou času, kdy ho osloví někdo z reklamy, napadne vás možná jako první – pozn. red.). Štěpán Hampl už tehdy nebyl žádné sportovní ořezávátko, měl za sebou sedmileté působení v žákovské basketbalové extralize, kde právě rychlost byla jeho hlavní devizou.

Když se narodíte do rodiny, ve které hraje sport podstatnou roli, pak vlastně asi nemůžete jinak – Štěpánův tatínek, dědeček i babička byli basketbalisté. Basketbal hraje i jeho mladší bratr. Ze Štěpána se sice v mezičase stal vrcholový sportovec – sprinter v Olympu Praha, přesto má prý tu a tam touhu jít si na plácek s klukama „hodit“, ale vzhledem k náročnosti atletického tréninku to skoro nikdy nevyjde. Královně sportu se zkrátka rozhodl podřídit vše. Ostatně, s ohledem na jeho věk a nepopiratelný talent se není čemu divit. Mezi mnohými zásadními rozhodnutími udělal i to, že nedávno přeběhl (řečí atletickou) od studia geologie na Přírodovědecké fakultě UK ke studiu na Fakultě humanitních studií UK. „Geologie mě velice bavila. Bohužel jsem si musel celkem brzy přiznat, že na to nemám, že zkrátka nejsem technický typ. Prvními měsíci jsem se doslova protrápil. Věřím, že změnou oboru získám klid a budu mít možnost se dostatečně profesně i sportovně rozvíjet,“ říká s pokorou Štěpán Hampl.

Štěpáne, během více než tři měsíce trvající pandemie jste se rozhodl změnit studijní obor. Co vám ještě karanténa dala či vzala?

Pro svůj sportovní život jsem, domnívám se, spíše získal. Přestoupil jsem totiž z juniorské kategorie do mužské, což je fakt „mazec“, to se pak každý čas navíc pro přípravu hodí. Mám teď i prostor psychicky se naladit na další sezonu, snad se mi podaří zaběhnout i nějaký dobrý čas a utvrdím se, že na to mám, že forma je. Účast na olympiádě v Japonsku, pro kterou bylo se mnou počítáno jako s náhradníkem ve štafetě na 4x100 m, by pro mě mohla mít vzhledem k přesunu na příští rok reálnější podobu.

Čeho si ve své dosavadní kariéře nejvíce ceníte?

Asi je to právě skutečnost, že jsem se se svými výsledky dostal do štafety, mezi nejrychlejší muže České republiky (aktuálními rekordmany ČR ve štafetě na 4x100 m jsou Zdeněk Stromšík, Jan Veleba, Jan Jirka a Dominik Záleský, kteří 11. 5. 2019 – tedy po 47 letech vytvořili český rekord na mítinku World Relays v Jokohamě časem 38,77 s – pozn. red.). Protože jsem ještě zelenáč, zkouší mě hlavně na prvním úseku. A za zmínku snad stojí i fakt, že jsem se od svých patnácti let pokaždé probojoval na nějakou významnou mezinárodní běžeckou akci, mistrovství Evropy nebo světa.

Jak se cítíte ve štafetě mezi „nabušenými“ chlapy?

(Smích.) Jako sušinka, oni jsou fakt obrovští. Jasně, jsou o dost rychlejší, občas mi „ujedou“, ale věřím, že mám potenciál se zrychlovat, zatímco oni už možná zase o tolik ne.

Co sportovní vzory, visí u vás v pokoji na zdi Usain Bolt?

Mám ho rád, to nezastírám, ale že by to byl vyloženě můj idol tvrdit nebudu. Mám mnohem nenápadnější vzor, je jím jen o rok starší Ital Filippo Tortu. Borec, který před dvěma lety v Madridu na stovce prolomil hranici deseti sekund, zaběhl ji za 9,99 s. Překonal tak 39 let starý národní rekord legendárního Pietra Menney a stal se nejmladším evropským sprinterem, který kdy pokořil hranici deseti vteřin. Líbí se mi jeho technika běhu. A není to černoch, tedy žádný muskulární typ s převahou rychlých svalových vláken. Fakt neobvyklé.

Už víte, co vás v nejbližších týdnech, měsících čeká?

Od června se rozjel kolotoč závodů, včetně extraligových soutěží. Na té poslední jsem si trochu natáhl tříslo, teď se pomalu dostávám zpět. Mezinárodní závody byly bez náhrady zrušeny, po zbytek sezony zřejmě zůstanu závodit doma. Teoreticky první mezinárodní soutěží by mohlo být příští rok mistrovství pro atlety do 22 let, k němu směřuje má příprava. Trénuji šestkrát týdně pod dohledem Ludvíka Svobody v oddíle Olymp Praha. Práce s ním mě velice baví. Snad se neurazí, když o něm řeknu, že je „stará škola“, vychoval už řadu skvělých sprinterů a podle mě u nás nikdo lepší neexistuje.

Kde se vidíte za deset, dvacet let?

Chtěl bych hlavně co nejdéle běhat, pokud mi to zdraví dovolí. Atletika mě velice baví, dělá mě šťastným. Co budu dělat za dvacet let, to opravdu netuším, snad budu pořád u atletiky. A kdybych do té doby dokázal stovku zaběhnout pod 10,10 s, byla by to paráda.

Myslíte, že se bez anabolik dá ve sprintu dosáhnout výsledků, které jsou v minulosti spojovány spíše s dopingovými hříšníky?

Věřím, že se to dá. Dovolím si tvrdit, že je celá řada cest, které to umožňují: zlepšila se znalost fungování lidského těla, větší podíl na přípravě atleta je věnován rehabilitaci a různým nápravným a podpůrným cvičením, sprinteři se obecně zrychlují. Samozřejmě kdybych byl černoch, bylo by všechno jednodušší (smích), ale nic s tím, bohužel, neudělám.

Jak odpočívá nejrychlejší vysokoškolák?

Jsem trochu „pařmen“, relaxuji u počítačových her. Online hraji Dotu a nejraději mám Zaklínače. Knihy, které této fantasy hře předcházely, jsem doslova hltal. A pak se „musím“ věnovat i přítelkyni. Je taky atletka, běhá půlku, vždycky mě užene (smích). Vyrážíme spolu hlavně do lesa, jak jsem se to naučil v dětství od své babičky s dědou. Přírodu mám moc rád, krásně se v ní „vypíná“. Ani letos o prázdninách, kdy je pro mě atletická příprava na prvním místě a přítelkyně to respektuje – je zlatá, se nikam daleko a na dlouho vydávat nebudeme. Vidím to na nějaký prodloužený víkend někde v Čechách.

Štěpáne, kdybych měla kouzelný prsten, jaká tři přání byste měl?

Především, aby mi sloužilo zdraví. Pak bych si přál, aby mě co nejdéle atletika bavila. A chtěl bych dosáhnout úspěchu, kterým bych oslnil celou Českou republiku.