Martin Vlach, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy, se ve svém blogu tentokrát zamýšlí nad úrovní a podporou přírodovědného a technického vzdělávání na univerzitách v Německu a v Česku a nad tím, proč tyto obory potřebujeme možná víc než jindy.
.jpg)
Aby měl „blog“ smysl, měl by mít více dílů než jeden. Minule se mi během prázdnin podařilo rozepsat a pak o státním říjnovém svátku dokončit první díl. Byl o „střetu“ vědeckých, pedagogických a úředních agend, jejich časové náročnosti a zavedení e-indexu místo h-indexu, který bude zohledňovat počty emailů místo pořádných vědeckých publikací. Před nedávnem jsem měl zase chvíli přes svátky přemýšlet o relativně čerstvé zkušenosti od našich západních sousedů, od Němců. Tak jsem tu tedy „podruhé“, abych se s vámi podělil o osobní zážitky, nikoliv však z prorektorování, ale z vědy a vysokého školství obecně.
Už skoro 20 let spolupracuji s několika německými pracovišti. Abych byl korektní, spolupracuji zejména díky své bývalé školitelce, která v Německu mnoho let pracovala, a na jejíž kontakty jsem víceméně navázal. Vzhledem k době covidu, jiným pracovním povinnostem a narození dvou dcer jsem tuto důležitou část vědecké práce, tedy mezinárodní spolupráci, tak trochu zanedbával. A tak jsem se nyní po více než čtyřech letech vydal alespoň na třídenní cestu, abych kontakty trochu opět oživil, a hlavně se pokusil oprášit nápad na jeden projekt a také domluvit výměnné pobyty pro naše studenty na Erasmus+. To vše se povedlo, dělá mi to radost. Německá věda je pojem, stačí se podívat na veškeré její ukazatele, jako jsou Nature Index, počty ERC grantů, mezinárodní univerzitní žebříčky a podobně.
Mezi Němci klesá zájem o studium přírodních věd
Proč ale začínám takto? Zaznamenal jsem totiž jednu obrovskou změnu! A ta mne opravdu hodně překvapila. Nejen z neformálních debat poznáte, že v Německu je přítomná, ale nevyslovená nebo nepřiznaná…, skepse. Proč? Samozřejmě i němečtí akademici sledují politiku, krach Scholzova kabinetu i výdaje na „kraviny“. Po „německu“ (tedy rozumějte decentně) zmiňují, že poslední dobou není ze strany politické garnitury moc podpora vědy a vzdělávání, že není na velké investice do moderních přístrojů (přitom jim pořád v řadě ohledů můžeme závidět), natož na běžný rozvoj přírodovědného a technického vzdělávání, zejména STEM věd (Science, Technology, Engineering, Mathematics). Zmiňují vážné potíže německého průmyslu, chystané propouštění, zpomalování ekonomiky a skutečnost, že na vysokých školách a univerzitách přibývá studentů fyziky a techniky ze zemí, jako jsou Čína, Pákistán nebo Indie. Tito studenti, kteří jsou obvykle placeni z různých stipendií nebo zahraničními vládními granty, mají o obory velký zájem, mají zvídavost i píli... zůstávají pak ale často v Německu jen po omezenou dobu, anebo se rovnou vrací zpět do svých rodných zemí. Nicméně na některých technických oborech je víc cizinců z těchto zemí než „rodných“ Němců, u nichž motivace o studium přírodních věd rapidně klesá. Přiznám se, že asi poprvé jsem tam měl silný pocit, že mne – docenta fyziky z „východu“ – vlastně Němci upřímně rádi vidí, a není to jen obvyklá zdvořilost daná dlouhodobými vztahy, a že jsou z nabídky pokračování spolupráce s výzkumníky z Matfyzu z Univerzity Karlovy fakt nadšeni. To mi samozřejmě lichotilo; chceme se zlepšovat a zlepšujeme se v řadě ukazatelů, ale zdálo se mi, že Němci, které dlouho znám, považují kooperaci s poctivou, kamennou, a přitom snad i čitelnou univerzitou z České republiky, za čím dál cennější.
O zkušenosti z Německa jsem mluvil se svým kamarádem a ten mi hned „podstrčil“ velký článek z britského listu Financial Times (FT). A tam to – skoro všechno – bylo! Německo nevzkvétá, pokud použiji parafrázi pana prezidenta Václava Havla o SRN. Jistě, Němci se mají stále dobře (ukazateli HDP a kvality života tu nechci šermovat, tomu zas tak nerozumím), ovšem soukolí německé mašiny hodně drhne, a poprvé jsem to cítil opravdu „in nature“. Jako by do koleček industriálních převodů země někdo nasypal písek a přisypával další. V článku deník FT upozornil, že se v Německu sčítají potíže hned tří donedávna stěžejních oborů: pochopitelně automotive (kvůli zavádění ne zcela úspěšné elektromobility), pak s ním i svázané strojírenství a technické obory, ale navíc také už i chemický průmysl, který ztrácí své někdejší výhody – protože hodně provozů přebrala Čína. Němci ztratili i výhodu laciných energií, ať už z důvodů zavřených jaderných elektráren nebo těch, které si dříve domluvili s Ruskem, takže je těch problémů prostě zu viel.
To vše, a také migrace či paralelní společnosti (hlučnější s válkou v Gaze), zvyšuje neklid v zemi, z čehož čerpají všemožní populisté, ať zcela „vlevo“ anebo „vpravo“, jako úspěšná Alternative für Deutschland (AfD). Tento mix problémů není pro akademickou sféru, vědu, výzkum a veřejné výdaje ideální stav. Jakožto fyzik jsem se svými kolegy probíral i odklon celé země od jádra, od jaderné energetiky. „Odpojení“ jaderných elektráren mimo jiné znamenalo, že se lidé v tak technické zemi, jako je Německo, téměř zčistajasna přestali zabývat jadernou fyzikou a souvisejícími obory na vysokých školách či ústavech. Prostě to je zásah, jež rozkolísává i německé technické střední a vysoké školství. A to prosím v zemi, která má desítky ústavů Max-Plancka, síť institutů Fraunhoferovy společnosti pro aplikovaný výzkum i Helmholtzovy ústavy... Něco vám prozradím: jak Max Karl Planck, tak Joseph von Fraunhofer i Hermann von Helmholtz byli – více či méně – fyzikové a technici.
Internacionalizujme s mírou
Když jsem končil základní školu, poslouchal jsem sice hlavně Metallicu, ale měl jsem rád i tehdy velmi slavnou U2, byť mi přišli jako „měkká“ kapela. Jejich tehdejším velkým hitem byla píseň Zooropa. Jako čtrnáctiletý kluk jsem to neocenil, ale teď při psaní článku jsem si na stejnojmenné album vzpomněl. Inspirací partičce U2 byl moderní život v Evropě na začátku 90. let, obzvláště vliv médií a technologií na společnost, což je v písních reflektováno pocity izolace a odcizení. Pokud toto album znáte (nebo chcete poznat), pak doporučuji si píseň pustit – zazní v ní totiž slova „Vorsprung durch technik“ čili „Náskok dík technice“, což býval slogan německé automobilky Audi. Nyní se zdá, že řadu výhod, které Německo zásluhou dlouholeté podpory přírodovědného a technického vzdělávání mělo, začíná ztrácet. Firmy, jež mají samy dost svých provozních potíží, už přestávají investovat do vývoje, do spolupráce s vědci a univerzitami. A to je Das Problem, pokud bych měl parafrázovat další reklamní slogan VW „Das Auto“. Mj. i Volkswagen dával ještě před několika lety obrovské peníze do vzdělávání a výzkumu na vysokých školách, podpora ale poslední roky klesá.
Když jsem před pár týdny psal do tištěného magazínu UK Forum 4/2024 editorial o možných proměnách Evropské unie, jak ji známe, někteří mí přátelé a kolegové říkali, že jsem možná až příliš negativní. Nemyslím si. Jestli chcete, těch pár řádků si můžete přečíst, ale klidně zopakuji závěr – buďme vděčni, že v Česku máme příležitost dělat kvalitní vědu a dobře učit, protože to není samozřejmost. A pochopitelně usilujme o zlepšení a odpovídající financování. Hledejme spolupráce s českým průmyslem, i s tím zahraničím. Internacionalizujme, ale s mírou.
Co si z výše zmíněného odnést za závěr? Věřme prosím odborným tématům navzdory všemožným ideologiím či PR zprávám, oznámením na sociálních sítích o „padesátém“ úspěchu, často bez reálného dosahu. Máme totiž jednu obrovskou výhodu, která tak trochu proběhla bez povšimnutí! Nedávno bylo Česko vyhodnoceno jakožto země s nejsvobodnějším akademickým prostředím na světě ze 179 zahrnutých zemí (Academic Freedom Index 2024).
A ten fór na konci? Je to německý žebříček!
