Jak zkoumat, učit a učit se o Izraeli v době, kdy toto téma často budí velmi silné emoce a rozděluje společnost i akademickou obec? Tato otázka mě provází již mnoho let a postupem času spíše nabývá na urgentnosti nežli naopak. Během mého doktorandského studia na London School of Economics jsem velmi intenzivně vnímala, jak je téma Izraele součástí ideologických bojů a kulturních válek, píše v komentáři pro magazín Forum doktorka Irena Kalhousová, ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií a rovněž výzkumnice Peace Research Center Prague při Fakultě sociálních věd UK.
Jakákoliv návštěva izraelského politika či velvyslance na půdě této londýnské univerzity znamenala, že se kampus proměnil v „bitevní pole“, kde ti, kteří si šli izraelského speakra poslechnout, museli překonat hlučnou a někdy agresivní skupinu těch, kteří protestovali proti tomu, že se na půdě univerzity koná akce za přítomnosti reprezentanta „okupační síly“, jak je Izrael často nazýván jeho kritiky. Každoroční studentská událost pod názvem Týden izraelského apartheidu zase proměnil univerzitu místo, kde se studenti dozvídali o tom, že Izrael se vůči Palestincům chová hůře než nacisti vůči Židům, což vedlo k tomu, že během těchto dnů se židovští studenti univerzitě raději vyhýbali.
Snad i proto, že jsem se chtěla vyhnout příliš vyostřeným diskuzím, jsem v rámci doktorátu neučila předměty, jež by se týkaly Izraele a Blízkého východu a raději jsem se věnovala politickým systémům v Evropě, které nechávají většinu studentů poměrně v klidu. Diskuze mezi studenty z Anglie a Skotska o možném rozpadu Velké Británie sice byly sice někdy hlučné, ale já se na ně byla schopna dívat s jistým nadhledem nezaujaté pozorovatelky.
Když jsem se přihlásila do konkurzu na ředitelku nově otevřeného Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, příliš jsem nevěděla, co mě čeká. Jen jsem tušila, že atmosféra na českých univerzitách je jiná než ve Velké Británii a že na Izrael je nahlíženo spíše přátelsky. A opravdu: studenti a studentky, kteří přichází do mých kurzů zaměřených na izraelskou společnost a izraelsko-palestinský konflikt přichází většinou hlavně kvůli zvědavosti. Spíše, než že by přicházeli s jasně vyhraněným názorem ve prospěch jedné či druhé strany, je zajímá, proč je Izrael tak často ve středu dění, proč je Blízký východ tak nestabilní a proč je Izrael tak populární mezi českou politickou elitou. Mým cílem je pomoci studentům a studentkám se v této komplikované oblasti lépe zorientovat, poznat narativy a argumenty hlavních aktérů, a hlavně v nich vzbudit dlouhodobý zájem o tento region, který zůstává i přes všechny problémy kulturně a politicky úžasně zajímavým místem pro studium.
Speciálním oříškem jsou studenti a studentky, kteří mají ve všem jasno a kurzy o Izraeli si berou proto, aby se ve svém názoru utvrdili a aby přesvědčili ostatní o jejich pravdě. Tyto typy studentů většinou zaskočí, že Izrael a arabsko-izraelský konflikt jsou natolik vrstevnaté, že jakékoliv černobílé vidění vychází z omezenosti a neznalosti. Pokud jsou připraveni poslouchat, opouští moje kurzy většinou mírně zmatení, ale snad otevřenější k diskuzi.
Izrael jako velké výzkumné téma
Kromě výuky je mým dalším cílem, aby se Izrael stal výzkumnou agendou v rámci Univerzity Karlovy. Považuji za obrovské štěstí, že mám velmi vstřícné kolegy a kolegyně, kteří jsou otevření spolupráci a mají zájem o větší zapojení Herzlova centra do jejich agendy. Společné projekty vymýšlíme jednak v rámci Institutů mezinárodních a politologických studií na Fakultě sociálních věd, tak s Centrem vizuální historie Malach při MFF UK a s Centrem excelence Peace Research Center Prague při FSV UK. Intenzivnější spolupráce s již existujícími výzkumnými institucemi a skupinami v rámci UK je pro mě skvělou příležitostí, jak lépe poznat pro mě stále nové prostředí univerzity a jak se zapojit do výzkumu, který zde probíhá.
Byla bych ráda, kdyby se podařilo etablovat Herzlovo centrum jako místo, kde se studují vztahy mezi Izraelem a zeměmi střední Evropy a kde se zaměřujeme na témata relevantní pro izraelská studia, mezinárodní vztahy a politologii. Jako u každého výzkumu bude klíčové zajistit finance. I proto budu nervózně očekávat výsledky různých grantových výzev, jako jsou Primus na UK nebo Grantové agentury ČR. Projekty, které jsem v rámci těchto výzev podala, by přivedly na Univerzitu Karlovo špičkové mladé vědce a vědkyně z univerzit v USA, Velké Británii a Izraele.
Tematicky se zaměřují na to, jak populistická politiky paměti ovlivňuje zahraniční politiku a specificky, jaký dopad má populismus na vztahy mezi evropskými zeměmi a Izraelem. Věřím, že by tento výzkum posunul Herzlovo centrum na další úroveň a že by to vedlo také k obohacení sociálně-vědního výzkumu na Univerzitě Karlově.
Na závěr snad mohu dodat jen to, že navzdory jistým obavám z toho, co mě po dvanácti letech v zahraničí čeká po návratu do České republiky na instituci, kde jsem téměř nikoho neznala, mne moc těší, že jsem se k tomuto kroku odhodlala. Samozřejmě je mnoho věcí, nad nimiž se podivuji a k jejichž změně bych ráda přispěla. Ale moc si vážím toho, že mě kolegové a kolegyně trpělivě pomáhají zorientovat se ve „středověkých zákoutích“ UK a že na mé nápady reagují nikoliv běžným českým „to nejde“, ale se zájmem a ochotou mě pomoci je uskutečnit.
Právě díky nim se Herzlovo centrum a téma Izraele stává etablovanou součástí UK.
Irena Kalhousová, Ph. D.
ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií
