„V tom všem, co dělám, jsem vlastně egoista – obecně mně baví pomáhat lidem, dělá mi to dobře, nabíjí mě to,“ říká Václav Šulista, absolvent Přírodovědecké fakulty UK, který již více než třicet let žije ve Švýcarsku. V pětapadesáti opustil farmaceutický průmysl a naplno se stal kariérním koučem, poradcem, mentorem, školitelem LinkedInu i honorárním konzulem ve Švýcarsku.
Kdybyste v roce 1986 zavítali na Přírodovědeckou fakultu UK, mezi čerstvými absolventy studijního oboru analytická chemie byste potkali Jana Konvalinku, bývalého prorektora UK a současného ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, i Václava Šulistu, českého expata ve Švýcarsku, který dnes působí jako mentor a kariérní poradce.
Jak si Václav Šulista jako čerstvě vystudovaný chemik představoval svoji budoucí kariéru? „Já si nepředstavoval vůbec nic. Na chemii jsem šel jen proto, abych nemusel na dva roky na vojnu. Chtěl jsem studovat jazyky. Rodiče mě už jako dítě dali na speciální jazykovou školu – od třetí třídy jsem měl ruštinu, od páté angličtinu, večer jsem chodil na němčinu, takže již ve 14 letech jsem mluvil velice slušně třemi jazyky. Jenže pak komunisté zrušili humanitní gymnázia, takže jsem musel na přírodovědné,“ vzpomíná, jak začala jeho „chemická“ dráha.
„Studoval jsem docela slušně, nikdy jsem nic neopakoval, ale v porovnání se spolužáky, kteří v laboratoři trávili i víkendy a chodili z laboratoře nadšení s očima navrch hlavy, já jsem tím studiem spíše proplouval, moc mě to nebavilo.“
V roce 1990 pak odešel po svatbě se Švýcarkou do St. Gallen, kde objevil industriální farmacii a dlouhá léta působil na manažerských pozicích: „To mě bavilo. Zkoušeli jsme třeba, jak při potahování tablet nahradit organická rozpouštědla vodou. Ale postupně mi docházelo, že mě vždycky nejvíc baví dělat s lidmi, že mě ze všech manažerských úkolů nejvíc baví ty HR procesy.“ Tento svůj zájem v průběhu let rozvíjel a před pěti lety se rozhodl svět farmaceutického průmyslu opustit a začal se naplno věnovat kariérnímu poradenství a mentoringu. „A jsem za to neuvěřitelně rád,“ říká.
Jsem egoista – pomáhat druhým mi dělá dobře
„Obecně mně baví pomáhat lidem. Takže v tom všem, co dělám, jsem vlastně egoista, protože mi to dělá dobře, tak to dělám. Nedávno jsem například jednomu studentovi pomáhal zařizoval bydlení. Jen díky tomu jsem se seznámil s absolutně úžasným mladým mužem, který studuje filozofii a estetiku a hraje koncertně na kytaru. Takové věci mě nabíjí. Miluji setkávat se s lidmi, kteří člověka inspirují,“ říká z pozice českého honorárního konzula ve Švýcarsku.
Kromě kariérního poradenství a přípravy na pracovní pohovory pro jednotlivce se věnuje i nejrůznějším školením a konzultacím pro firmy. „A naprosto nejvíce miluji veškeré činnosti, které spojují Česko a Švýcarsko. Není nic hezčího, než když člověk může propojovat dvě země, které má velmi rád,“ říká Šulista. V květnu tak například ve Švýcarsku pořádá konferenci o využití umělé inteligenci a „big data“ v lékařství a farmacii, kde se budou prezentovat české firmy a instituce.
Něco si vyberte a tomu se věnujte naplno
Co by jako kouč a mentor poradil současné generaci mladých? „Omezte si možnosti – pro něco se rozhodněte a tomu se věnujte naplno. Já jsem měl štěstí v neštěstí, protože jsem si jako mladý mohl vybrat jen z velmi omezené nabídky, kterou jsem v té době měl,“ vzpomíná původně vystudovaný chemik, podle kterého je v dnešním světe téměř nekonečných možností klíčová disciplína a fokus.
„Je to i logika života, nemůžete mít a stihnout vše, o spoustu věcí přijdete. Když se podívám zpátky na svůj život, o co jsem přišel, kde jsem všude nebyl… Třeba nikdy jsem nebyl v Austrálii nebo v Asii, má to na mě nějaký vliv? Nemá!“ říká Šulista a hned dodává, že zároveň je důležité se neustále učit a rozvíjet. „Dávno jsou minulostí kariéry našich rodičů a prarodičů, kteří celý život dělali tu samou práci. Dnes je třeba se neustále učit, přizpůsobovat se rychlé době. A je opravdu možné se v pětapadesáti letech úplně přeorientovat a začít dělat něco jiného – jsem toho důkazem.“
S používám LinkedInu je Česko oproti Švýcarsku napřed
Václava Šulistu kromě lidské psychologie velmi baví i technologie. „Je to paradox, ale jako šedesátník učím mladé, jak zacházet s technologiemi a sociálními sítěmi – především LinkedInem, protože ten je na kariérní rozvoj ten absolutně nejdůležitější nástroj,“ říká Šulista, podle kterého je LinkedIn budoucnost a má potenciál, který jsme ještě plně neobjevili. Co nás čeká? „Samotný LinkedIn se neustále vyvíjí – z pasivního online životopisu se stává interaktivní platforma. Neustále se objevují nové možnosti a styly propojování a komunikaci – LinkednIn Live, Audio, Newsletter,“ vyjmenovává jeho nadšený uživatel, který je sám zvědavý, jak se bude v dalších letech vyvíjet.
Zároveň ale upozorňuje na kulturní rozdíly. „Každý národ LinkedIn používá úplně jinak, je potřeba se přizpůsobit. Například Švýcaři málo interagují a teprve se LinkedIn učí využívat. Naopak v Česku to jede. V aktivním využívání LinkedInu pro byznys a pracovní spolupráce jsou Češi o kilometry napřed,“ chválí rodnou zemi.
Česko a Czechia
České kořeny Václav Šulista nezapře – velmi aktivně se například podílel na oficiálním prosazení krátkého názvu Česko a Czechia. „Je to projekt, který mě bude ještě takový další dvacet let provázet, protože odpor některých lidí stále přetrvává. Je ale potřeba nepolevit – že jsme si za třicet let existence samostatného státu nebyli schopni vybudovat značku, nám neuvěřitelně škodí,“ míní. „Stále mě rozčiluje, že například i někteří politici i diplomaté prostě ignoruji oficiální stanovisko, protože se jim Czechia ‚nelíbí‘. Czechoslovakia mělo ve dvacátých letech minulého století úplně stejné problémy, pouze na to všichni zapomněli,“ říká Šulista, podle kterého je Czechia krátké, úderné, snadno zapamatovatelné.
„Uvědomí si politici konečně, do jaké společnosti jsme se tím ‚republikováním‘ dostali? Lpění na úředních jménech bylo výsadou komunistických režimů. Dodnes tak činí jen nedemokratické a obskurní režimy typu Doněcké lidové republiky či Korejské lidově demokratické republiky,“ říká švýcarský expat, pro kterého je Česko stále tím pravým domovem.
„Mám dva pasy, dvě srdce, dva mozky, a i když ve Švýcarsku již žiji déle než v Česku a mám zde místa, která mám velmi rád a mluvím místním dialektem, skutečný domov má člověk jenom jeden. A já jsem skutečně doma, když jdu po hrázi jihočeského rybníka. A poznám to třeba i v hokeji – Česku fandím do roztrhání těla,“ říká Václav Šulista, pro kterého je hokej vášní a oblíbeným koníčkem – rekreačně chytá za EHC Laufen.
A na závěr dodává: „Nestyďte se za zemi svého původu, ale buďte na ni hrdí. Protože už jenom ten samotný fakt, že Česko existuje, je v podstatě historický zázrak – na to, čím vším jsme si historicky prošli, s jakými odlivy mozků jsme se museli vyrovnat, jsme na tom velmi dobře. Jen se stále někdy neumíme prodat.“
| RNDr. Václav Šulista |
| Vystudoval analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Většinu profesního života působil ve farmaceutickém průmyslu, v posledních letech se ale plně věnuje kariérnímu poradentství a mentoringu. Přes třicet let žije ve Švýcarsku, kde je také českým honorárním konzulem pro kantony Basilej venkov a Basilej město. |
