Tento příběh začal před osmi lety v univerzitní převlékárně, kde tehdy mladičká studentka Alena Foglová z Fakulty humanitních studií UK čekala před vystoupením se svým projevem na bakalářských promocích. Aby zahnala nervozitu, prohlížela si pověšené taláry a zkoumala, z jakého jsou materiálu. „Přistižena“ proděkanem pak rozšafně prohlásila, že je švadlena a že by je dokázala ušít také – a možná levněji.
„Už od první zakázky jsem poslouchala, jak je to těžké, silné, nevětrá to... Proto jsem na taláry volila sukno s nižší gramáží,“ líčí Alena Foglová.
Uběhlo jen pár měsíců a Aleně Foglové zazvonil telefon. Zástupci Univerzity Karlovy ji oslovili jako novou krejčovou pro oficiální univerzitní taláry! „Na začátku byla zakázka na repliky dvou talárů pro pedela a postupně přibyly zakázky na profesorské, prorektorské a rektorské,“ vzpomíná.
Zatímco černé profesorské taláry se vyrábějí stále nové, počet talárů pro nejvyšší představitele UK a pedely je logicky přesně daný, a v případě potřeby se šijí jen repliky. Nenabízí se ovšem příliš prostoru na inovace, jejich podoba je určena už staletí. Výjimkou jsou nové taláry pro pedely FSV UK a FHS UK, které vznikly teprve loni a to právě Foglové zásluhou.
Haló FHS, nechcete pedelský talár?
„Napsala jsem paní děkance, že bych ráda jako absolventka FHS UK ráda navrhla pedelský talár a návrh poté fakultě věnovala. Někdy před prázdninami jsme se pak sešli s odpovědnými lidmi z fakulty a v září jsem odevzdávala hotový talár,“ vypráví Alena.
Žádnou „divočinu“ však ani u nejmladší fakulty UK nehledejte: „Předpokladem bylo, aby nové odění příliš nevybočovalo z už zavedeného stylu. Jediné, co je v tomto případě mírně odlišné – a dejme tomu moderní –, jsou hladké prýmky zdobící přední rukávy, u starších jsou vytkávané.“ Právě zdobené pedelské taláry jsou na výrobu nejnáročnější.
„U některých replik bylo třeba spolupracovat s prýmkařem, který podle zadání zhotovil ozdobné borty. Nápodoby hermelínových límců svěřuji kožešnici, se kterou dlouhodobě spolupracuji. Součástí zdobení je i velké množství knoflíků, kdy některé musíte ručně omotávat přízí na dřevěný základ, na který se následně vyšívá vzorek; jiné jsou potahované hedvábím anebo brokátem. Taláry se zhotovují klasickými krejčovskými technologiemi, takže kromě podšívky obsahují různé výztužné vložky, žíněná plátna a podobně,“ doplňuje expertní švadlena, která i svoji bakalářskou a magisterskou práci z antropologie věnovala na FHS UK dějinám odívání.
Jeden kousek na dvacet let
Celou náročnou práci nemá Alena Foglová na hodiny spočtenu; hodně času navíc zabere i shánění materiálů a výběr. Materiály zpravidla odbírá od již osvědčených továren z Itálie a Polska. Kolik látek nakupuje? Na pedelský talár je třeba osm metrů vlněného sukna, a celkem je na něm k vidění okolo deseti materiálů (když počítáme i výztuhy) včetně brokátu anebo hedvábí. „Ve vlněném suknu je malá směs, asi deset procent, polyamidu, která zásadně nemění vlastnosti vlněné tkaniny, ale zaručí, aby to bylo celé pevnější a trvanlivější. Přece jen pedelský talár se nešije na jednu nebo dvě sezóny, počítá se s tím, aby vydržel třeba dalších dvacet let,“ upozorňuje Foglová.
Letitá trvanlivost pedelských talárů ovšem na druhou stranu znamená méně práce a peněz pro šikovnou švadlenu, ne? „Ale tak zase profesorů a profesorek obecně je čím dál víc, a čestné tituly se udělují pořád,“ mávne rukou usměvavá Alena. Pro zvláštní promoce doktorů honoris causa se totiž profesorské taláry šijí přímo na míru a držitelé čestných titulů UK dostávají i možnost si talár ponechat, pakliže sami chtějí.
A ušitím profesorského taláru to pro autorku nekončí, ráda se zajímá o ty, kdo její výtvory obléknou. Vždy si u oceněných osobností zjišťuje informace navíc a někdy se i začte do jejich vědecké práce: „Kdysi jsem dělala zkoušku z psychologie, kde jsem měla popsat studii od profesora Philipa Zimbarda. A několik dnů poté jsem se dozvěděla, že slavný psycholog bude v Praze. Samozřejmě jsem za ním nešla, abych se chlubila, že jsem mu ušila talár, ale přednášku jsem si ujít nenechala a měla jsem z toho příjemný pocit.“
Mohou za to baletky z televize
Šít začala už jako malá holčička, když ji fascinovaly sukénky baletek v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. A tak chodila okukovat, jak šije její babička, a od první třídy už si šila šatečky pro panenky sama. Postupem času pak kamarádkám a známým přešívala šaty i šila vlastní! „Dlouho mi trvalo rodinu odmítat, až jsem přišla na jednoduchý recept: vždy jim řeknu ať si koupí kvalitní materiál, protože do práce s levnými látkami se nevyplatí investovat čas a práci... A když ty ceny zjistí, tak je to obvykle přejde,“ směje se.
Zaujetí oděvnictvím ji přivedlo i ke studiu oděvních konstrukcí a technologií na Střední průmyslové škole oděvní v Praze, jíž začala studovat současně s obecnou antropologií na FHS UK. I tam si našla k módě cestu, když se zaměřovala na filozofii módy a československou módní scénu v padesátých letech. K poslednímu ročníku si navíc přidala i další vysokou, a to v Liberci: na Technické univerzitě vystudovala výrobu oděvů a management oděvní výroby. Pod Ještědem mimo jiné zkoumala i rozdílnou konstrukci korzetů v renesančně-barokní a viktoriánské době: „Už na FHS jsem psala na semináři osteologie o tom, jak korzet měnil lidskou kostru. Tehdejší aristokratické dívky často nosily korzet odmala a pozdější výzkumy ukázaly, že to modifikovalo pánev natolik, že u nich poté byla velká pravděpodobnost úmrtí při porodu prvního dítěte. Korzet totiž měnil nejen hrudní koš, ale též strukturu pánve.“
Dějiny odívání jsou pro členku spolku Jane Austenové v Brně velkým koníčkem. Co ji nejvíce baví? Nejraději má období druhého rokoka, ale věnuje se též módě empíru. Historické kostýmy prochází i její domácí dílnou v krásném rodinném domku v Meziměstí u polských hranic – v současné době šije kostýmy pro místní divadelní spolek a pravidelně dodává kostýmy pro herce a průvodce na některé zámky Národního památkového ústavu.
Mezi její zákazníky ovšem patří i zástupci Československé církve husitské, pro něž šije pokrývky hlavy, bireti, a dokonce i jeptišky. „Oslovily mě karmelitánky, zda bych jim neušila hábity. Dříve si hábity a škapulíře zřejmě upravovaly samy, nebo je šila některá ze sester. Obvykle chtějí hábit ušít nový nebo mít lehčí letnější verzi,“ líčí. A berou se jeptiškám míry? „Kdepak, míry beru ze starých hábitů, které pošlou. A posílají i vlastní materiál,“ směje se.
Pohodlí vyžadují i pedelové Univerzity Karlovy, kteří oblékají těžký slavnostní úbor několikrát do roka a často i během parného léta. „Už od první zakázky jsem ode všech poslouchala, jak je to těžké, silné, je v tom vedro, nevětrá to... Proto jsem na taláry volila sukno s nižší gramáží a všívám do nich hedvábné podšívky. Pedelové nyní zprostředkovaně děkují, že je talár lehčí a dá se v něm snáze vydržet,“ září spokojeností absolventka FHS UK Alena Foglová.
Talárová novinka po 674 letech
Vzdušné hedvábné podšívky má i rektorský talár i ty prorektorské, jež jsou nositelům šité na míru. Rektorský talár Univerzity Karlovy má navíc od letošního února jednu nenápadnou, nicméně velmi praktickou novinku, které si běžný pozorovatel jen tak nevšimne – „prsní záševky“. Střihové řešení pro dámskou postavu zde totiž nebylo třeba dlouhých 674 let.
Rektorka UK Milena Králíčková při slavnostní inauguraci s pedely Univerzity Karlovy, a všichni v příslušných talárech.
Slovo talár je odvozeno z latinského výrazu „talamus“, přeložitelného jako „po kotníky sahající“. Jedná se o slavnostní oděv oblékaný členy akademické obce i jinými účastníky akademických obřadů při akademických obřadech či jiných slavnostních příležitostech. Talár tvoří dlouhý plášť a typický klobouček (baretka). |
Původ univerzitních talárů lze v Evropě dohledat až do roku 1215, kdy měli členové akademické obce povinnost odlišit se od laiků. Pražští mistři nosili dle zvyklostí na pařížské univerzitě černou nebo modrou sutanu, děkani fakult a rektor červenou kleriku. To u nás trvalo až do roku 1784, kdy císař Josef II. akademický šat zrušil. Během 19. století nosili profesoři slavnostní úřednické uniformy, později i frak. Taláry byly na UK znovu zavedeny na podnět nové přírodovědecké fakulty v polovině roku 1922.
Střihem jsou dnešní taláry Univerzity Karlovy odvozeny ze svrchního renesančně humanistického šatu učenců – reverendy. Vzájemně se liší jen detaily na úzkém dlouhém šálovém límci. U rektorského taláru je z šedivé kožešiny, u prorektorů je potažen červeným sametem, u profesorských talárů sametem černým. Talár pro kvestora je shodný s profesorským, jen límec je potažen bílým suknem.
Zatímco v horní řadě můžete vidět taláry profesorské a prorektorské, níže stojí mezi pedely v taláru kvestor Univerzity Karlovy.
Samostatnou kapitolou jsou zdobné pedelské taláry, jejichž vzhled prozrazuje dobu i původ vzniku – provedením jsou to renesanční oděvy italských měšťanů 16. století a na Univerzitě Karlově se nosí od sjednocení Karlo-Ferdinandovy univerzity po roce 1654. Svrchní kabát se mezi fakultami rozlišuje barevně – hlavní (rektorský) pedel chodí v černé, pedelové světských fakult (právnické a lékařské) v červené a pedelové duchovních fakult (teologické a filozofické, později i PřF, MFF, PedF a FTVS) v modré. KTF UK časem změnila barvu taláru na červenou, talár pedela HTF UK má barvu fialovou.