Podle čtvrtiny Čechů si „může oběť za domácí násilí sama“. Více než polovina lidí si též myslí, že ubližování oběť sama vyprovokuje, jak ukazuje aktuální výzkum. Proč v české společnosti zůstává řada předsudků o domácím násilí? A které stereotypy brání obětem situaci řešit? To bylo tématem webináře Domácí násilí: Mýty vs. realita, kde o tématu mimo jiné hovořila Dana Moree z Fakulty humanitních věd UK a další experti.
Pozvání do diskuze přijali kromě doktorky Moree z FHS UK také Roman Bojko, manažer pro rovnost, diverzitu a inkluzi v IKEA Česká republika, Maďarsko a Slovensko, a Branislava Marvánová Vargová, vedoucí Informačního a poradenského centra ROSA, jež podporuje ženy vystavované v partnerských vztazích násilí.
Výzkum Kantar pro IKEA ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Koalicí NeNa (uskupení specializovaných center pro ženy zažívající násilí) odhaluje, že v Česku stále přetrvává řada stereotypů o domácím násilí. „Zkušenosti žen odrážejí to, že ve společnosti se stále setkáváme s mnoha předsudky, počínaje tím, že si ,za to může žena sama´. Dokud nenastavíme jasnou hranici, že násilí ve vztazích tolerovat nebudeme, nepodaří se nám s touto problematikou někam pohnout,“ vysvětluje Marvánová Vargová, vedoucí centra ROSA.
Výzkum mimo jiné ukázal i to, že systém je velmi nekonzistentní a různé instituce mají odlišné představy o tom, jakým způsobem vyhodnotit okolnosti jako domácí násilí. „Situace v oblasti domácího násilí je opravdu tristní, protože pokud si ohrožená osoba o pomoc řekne, je vystavená tomu, jestli jí na druhé straně bude někdo věřit,“ říká Dana Moree (na snímku níže vpravo).
Pro každého třetího respondenta výzkumu je pak pochopitelné, že muži jsou nervózní a někdy agresivní, neboť jsou zodpovědní za veškeré finanční starosti rodiny. Celkem 29 procent Čechů rovněž uvedlo, že podmětem pro násilí může být i fakt, když se žena nestará o domácnost. Univerzita Karlova, IKEA a Koalice NeNa spojily síly, aby mohly efektivně zacílit pomoc.
„Za IKEA je to komerční stránka, možnost věci komunikovat širšímu fóru. U Univerzity Karlovy to byla podpora v oblasti výzkumu a umění metodicky vést projekt, uchopit je,“ říká Bojko. Koalice NeNa poté sdružuje organizace působící přímo v terénu, a dokáže tak nasměrovat toky financí a ukázat skutečné problémy obětí.
Leckdy i nebezpečný domov. V pandemii zvláště
Na míře domácího násilí se negativně podepsala také aktuální pandemie koronaviru, jak ostatně magazín Forum již před rokem uváděl. „V pandemii se často říká: ,Zůstaňte doma, buďte v bezpečí´, ale pro řadu lidí může být domov právě místem nebezpečí a strachu,“ doplňuje Roman Bojko ze společnosti IKEA. Potvrzuje to také doktorka Moree. Podle ní pomáhající organizace hlásí nárůst zájmu o své služby za poslední rok a půl až o padesát procent! „Jednak se zvýšila intenzita násilných situací a s velkou pravděpodobností i četnost. Je potřeba k tomu říci, že k tomu nemáme tvrdá data,“ dodává. Situaci navíc komplikuje i omezená činnost soudů a úřadů, nedostatek krizových lůžek, bytů a špatná ekonomická situace.
A proč často oběti násilí přiznají až s velkým časovým odstupem? „Nejsilnější motiv, proč to oběti nepřiznávají ve chvíli, kdy se to děje, byť je to velmi individuální, je strach. Protože ve chvíli, kdy to veřejně řeknu, zvyšuji riziko toho, že agresor bude násilí eskalovat, aby hlas umlčel. Je to jedna ze strategií, jak přežít v násilném vztahu: o tom násilí nemluvit,“ dodává Branislava Marvánová Vargová. Hosté webináře se shodli na tom, že je důležité zaměřit se na prevenci už u malých dětí. Ukázat jim, že násilí v rodině není normální a co je, či není ve vztahu v pořádku.
Podcast Univerzity Karlovy vznikl jako součást diskuzní platformy UK Česko! A jak dál? Ta má za cíl definovat zásadní celospolečenská témata, problémy a výzvy naší země. Do debaty chce univerzita zapojit své renomované vědce a experty, ale i osobnosti z řad odborné veřejnosti, politiky a běžné občany. Tento i další díly si můžete poslechnout na webu www.ceskoajakdal.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.
