„Pochopení role lidské činnosti ve fungování naší planety není jen zajímavým akademickým cvičením. Bez nadsázky lze říci, že na něm závisí blahobyt, ale i samo přežití lidstva,“ upozorňují Jan a Jaroslava Frouzovi z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK a Biologického centra Akademie věd ČR v unikátní knize, která právě vychází v Nakladatelství Karolinum.
Kmotrem publikace Aplikovaná ekologie se v prostorách Přírodovědy stal profesor Bedřich Moldan – geochemik, ekolog, publicista a v letech 1990-1991 vůbec první československý ministr životního prostředí. Na křtu nechyběl ani Petr Valo, ředitel Nakladatelství Karolinum.
Na rozdíl od většiny ekologických publikací se kniha zaměřuje na vliv člověka na ekosystémy, zejména pak na vliv zemědělství, lesnictví, rybářství a lovu volně žijících zvířat. Autoři v knize popisují environmentální dopady zvyšování produkce v těchto odvětvích a přináší návrhy, jak lze dosáhnout její udržitelnosti. U příležitosti slavnostního křtu knihy Aplikovaná ekologie magazín Forum vyzpovídal pana profesora Jana Frouze, ředitele Centra pro otázky životního prostředí UK a „silnější polovinu“ tvůrčího tandemu…
Pane profesore, komu především je kniha Aplikovaná ekologie určena, kdo by si ji měl přečíst?
Jak píšeme v úvodu, kniha je určena jak široké odborné veřejnosti – a to jak biologům, které kteří chtějí pochopit fungování těchto technologických disciplína a získat lepší náhled na to, jak ovlivňují ekosystémy – tak zemědělcům lesníkům rybářům, kteří se chtějí na své disciplíny podívat z jiného úhlu. Krom toho je kniha určena lidem, kteří tak či onak rozhodují o společenských hybatelích, které za dané obory ovlivňují, jako jsou různé úvěrové politiky, dotační tituly, nastavení právní regulace a tak podobně.
…a pro koho určitě není?
Je to odborná kniha. Ono často zprofanované slovo ekologie je zde pojato striktně ve smyslu vědecké disciplíny, nikoli nějaké doktríny nebo něčeho podobného. Není to tedy aktivistická kniha, nesnažíme se hledat viníky, ale pochopit principy. To ale neznamená, že by si ji aktivisté nemohli přečíst.
Jak by se vlastně měla číst, měl byste doporučení?
To jistě záleží na tom, kdo knihu čte a co v ní hledá. Kniha je sestavena tak, aby ji nepoučený čtenář mohl číst od začátku do konce a dávala mu smysl. Kniha obsahuje řadu boxů, které jaksi vyčnívají z toku textu, vysvětlují mnohé pojmy, které čtenář nemusí znát, a ilustrují podrobně některé jevy na detailnějších případech. Jistě závisí na předchozí informovanosti a zájmu čtenáře, zda a kdy si je přečte. Navíc – u lidí obeznámených s problematikou – je jistě možné, že si přečtou jen některé pasáže, které jsou relevantní pro zodpovězení otázek, na něž právě hledají odpověď.
  Kniha má 448 stran a je doplněna ilustracemi Lucie Buchbauerové. |
Jak dlouho a jak lehce či těžce kniha vznikala?
My na Přírodovědecké fakultě UK přednášíme předmět Aplikovaná ekologie a původní myšlenka byla napsat jakýsi sumář pro naše studenty. Postupně jsme si ovšem řekli, že bude dobré pojmout knihu více jako monografii, než jako učebnici a zaměřit ji na širší okruh čtenářů. Přispěl k tomu i covid a home office, kdy měl člověk na psaní delších textů více času. Nicméně, jako i u jiných aktivit – čím dále home office trval, tím hůře se nám psalo. Knihu jsme tvořili asi jeden a půl až dva roky, a přes půl roku zabraly interakce s nakladatelstvím během tisku knihy, korektury a podobně.
Zkuste, prosím, třeba jen naznačit – jak se píše partnerům?
My se se ženou docela dobře doplňujeme. Většina kapitol vznikala po nějaké diskusi nad tím, jak to pojmout, co tam zahrnout a tak podobně. Pak jeden z nás napsal draft, druhý ho přečetl a doplnil, a pak jsme si ho ještě několikrát „okolovali“. Jaroslava Frouzová pohotově slova svého manžela doplňuje: On je hnací motor a grafoman!
Byly některé kapitoly, které vám daly nejvíce „zabrat“?
To se takhle zpětně nechá těžko říci. (chvíli se zamyslí) Spíše když jsme následně připravovali anglickou verzi, tak jsme u řady kapitol viděli, co by se tam ještě nechalo dopsat a rozvést, napadaly nás nové souvislosti, možná zobecnění a tak podobně. I teď nás občas něco napadne a říkáme si, že to necháme třeba na druhé vydání.
Udržitelnost a věci s ní související jsou už trochu „moderní pojmy“. Je vůbec reálná šance, aby se staly i „něčím víc“?
Zcela upřímně nevím, jestli je šance, aby se udržitelnost stala více než pojmem. V každém případě pro generaci mých vnoučat jde – zdá se – o šanci poslední. Ale abych byl trochu optimistou: mám dojem, že i generace mých studentů si to začíná uvědomovat. V naší knize se snažíme ukázat, jak například naše obchodní rozhodnutí – řekněme nákup v samoobsluze – souvisí s udržitelností.
Pravdou je, že tyto souvztažnosti ležící na rozhraní přírodních a společenských věd, byly dlouho na okraji zájmu. Přitom se často jedná o netriviální problémy. Je až překvapivé, jak málo dat máme o dopadech různých politik zaměřených na zvýšení udržitelnosti. A to i přesto, že na ně vynakládáme nemalé peníze. Ukazuje to i naše kniha. Systematický odborný pohled na interakce mezi zemědělstvím, lesnictvím, rybářstvím a evnironmentem je vzácný nejen v naší, ale i ve světové literatuře. I proto také nakladatelství Springer velmi rychle vydává anglický překlad knihy, který by snad měl vyjít do konce roku.
Pane profesore, v oboru Agronomy & Agriculture jste podle databáze vědeckých publikací Scopus nejcitovanějším autorem...
Podle zmíněné databáze jsem nejcitovanějším českým autorem, nikoli nejcitovanějším vůbec. Je třeba podotknout, že třeba ve Spojených státech – kde jsem byl na post-doku –, ale i v celosvětovém měřítku, se tento obor chápe dost široce. Patří tam řada pomocných věd, třeba jako je soil science, které se věnuji.
Co vás k psaní motivuje?
Na univerzitu jsem přišel z akademie věd a tam je ten ´publish or perish´ styl moderní vědy dost zakořeněný. Čili přesvědčení o tom, že to, co zjistíme, bychom měli srozumitelným způsobem sdělit odborné komunitě, jsem si přinesl do počátků svého působení. Přinesl jsem si i řadu dlouhodobých projektů souvisejících s vývojem půd a obnovou ekosystémů, okolo kterých se má práce točí. No, a protože mě bádání baví, máme dost výsledků, které bychom mohli sdělit. Samozřejmě k tomu přispívají i studenti. Za dobu co působím na univerzitě jsem byl školitelem takřka stovky kariérních prací, no a tyto práce také přinesly spoustu dat, které se staly základem mnoha našich publikací.
A v poslední době se i na psaní mých textů čím dál tím více podílejí mí ´postdoci´, doktorandi ale i další studenti. Většina akademických pracovníků si stěžuje na klesající úroveň studentů, kteří k nám přicházejí. V průměru bych s nimi dokonce souhlasil. Na druhou stranu ti dobří z nich jsou čím dál tím lepší a mám čím dál tím více studentů, kteří jistě – s vedením a dopomocí, ale z velké části sami – napíší svou první odbornou publikaci do prestižního, mezinárodního vědeckého časopisu ze své magisterské, ale stále častěji i bakalářské práce. Práce se studenty také přispěla k diversifikaci témat. Takže kromě toho, že studujeme obnovu ekosystémů na výsypkách po celém světě, studujeme dnes třeba i zemědělské praktiky původních obyvatel na Papui Nové Guinei a nebo některé dopady moderního zemědělství na půdu a tak podobně.
Jak se daří Ústavu životního prostředí a chystá třeba něco nového pro nadcházející akademický rok?
Daří se nám v podstatě dobře, ale jistě by mohlo být lépe. V poslední době zaznamenáváme zvýšený zájem studentů o náš obor, čemuž jsme rádi. Především všichni doufáme, že bude probíhat presenční výuka, protože řada věcí se online učí jen velmi obtížně.
Když zrovna nepíšete, nevyučujete a nezkoušíte studenty, jak od vědy a „životního prostředí“ odpočíváte?
Rád cestuji, když to jde – to ale často tak či onak souvisí s prací. A rovněž vlastníme docela velkou zahradu, kde si pěstujeme vše možné, baví mě vaření, zavařování a další podobné věci. Navíc máme vnučky….
