Od loňského března, prakticky ihned poté, co Česko prvně „ošlehla“ bující pandemie, vytváří Kateřina Holubová užitečnou podporu pro neslyšící studenty. Studentka, která překládá, pomáhá v nemocnicích a také působí v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK, spustila web podporující dálkovou výuku pro neslyšící a nedoslýchavé i vyřídila stovky žádostí o radu. Za to - ale i za další prospěšné aktivity - byla před několika dny oceněna cenou ministra školství pro vynikající studenty a absolventy.
Spolu s bakalářkou Holubovou byli rovněž oceněni Metoděj Renza a Tomáš Sychra ze 3. lékařské fakulty UK, kteří iniciovali vznik skupinu mediků a dobrovolníků, kteří pomáhali ve zdravotnických zařízeních i hygienické službě, jak již Forum v minulosti informovalo.
Katčin rychle spuštěný web se stal pro neslyšící studenty klíčovým; a to zvláště ve chvíli, kdy prakticky ze dne na den museli přejít od prezenční k virtuální výuce. „Web obsahuje praktické a technické tipy na zapojení tlumočení a přepisu do výuky na dálku,“ vyzdvihlo ministerstvo další přínos a důvody, proč právě Kateřinu Holubovou zvolilo mezi desítku oceněných.
A jak v éře covidu – plné roušek a respirátorů – komunikovat s hůře slyšícími? „Obecně se možná dá říci, že konkrétně u neslyšících či nedoslýchavých lidí v této době velmi pomůže třeba trocha trpělivosti při komunikaci. Neukončovat ji hned, nebát se společně vymyslet jiné alternativy, použít to, co je k dispozici,“ radí Katka. Nedávno magazín Forum přinesl též rozhovor s jinou studentkou FF UK, s Kristýnou Šimralovou, která šije průhledné roušky, aby mohli neslyšící z takto viditelných úst odezírat.
Mimořádně činorodá, s empatií
Holubovou navrhla na ministerskou cenu ředitelka ústavu Andrea Hudáková, jež podklady zakončila tímto shrnutím: „Bc. Kateřina Holubová i v ,klidných časech´ vyniká mimořádnou činorodostí, ochotou, entuziasmem a silným sociálním cítěním. To vše v opoře o vskutku pevné, široké a hluboké odborné znalosti a kompetence (jejichž základy byly položeny studiem několika oborů na Univerzitě Karlově). Její aktivity během koronavirové epidemie v 2020 však nabyly zcela nových – a nutno podotknout, že před tím nikým netušených a nepředstavitelných – rozměrů...“
Po měsících, které uběhly od podání návrhu, Hudáková ještě připomíná Katčiny kontakty se společností, která provozuje nyní veleužívanou komunikační platformu Zoom. „Dokonce – pokud se nepletu – v Zoomu velmi překvapeně koukají na to, jak některé funkce my, Češi - respektive my na ústavu -, užíváme jinak, než oni zamýšleli - konkrétně se jedná o titulkování. Takže možná se díky neslyšícím a nedoslýchavým studentům na UK posune i vývojářský tým Zoomu,“ líčí s úsměvem ředitelka.
Katčiny četné aktivity ocenili i její studentští kolegové, kteří s ní připravili videorozhovor v českém znakovém jazyce; ona sama odpovídá na otázky níže.
Můžete čtenářům představit výukový web, který běží na adrese neslysicivyukanadalku.ff.cuni.cz - kdy a proč jste jej spustila a pro koho byl - i je ve finále - určen?
Když se vloni na jaře univerzitní výuka přesunula do online prostředí, byla to pro všechny nová situace. Někteří neslyšící či nedoslýchaví studenti nebo jejich vyučující se začali potýkat s potížemi například s využitím přepisu v online komunikačních platformách, velmi malými okny s tlumočníky, s propojením počítače s kompenzačními pomůckami a dalšími. Někdy to byli studenti, o nichž zatím nikdo ve škole nevěděl, že mají něco se sluchem, a kteří třeba přepis nebo speciální mikrofon nikdy nepoužili. Web byl původně vytvořen pro neslyšící a nedoslýchavé studenty UK a jejich vyučující.
Na začátku léta se některé atestace a některá výuka v menších skupinách konala už prezenčně s použitím ochrany úst, což byl také problém; proto potom vznikl ještě další web pro kontaktní výuku.
Zaznamenal jsem, že vaše stránky ale využívají nejen neslyšící studenti, ale i žáci základních škol! Můžete prosím uvést konkrétní příklady?
Ano, k mému překvapení ho nakonec využívaly i další skupiny lidí. Konkrétně žáci ZŠ měli kontakty zejména od učitelek, které NaNUK, jak název webu zkracujeme, objevily v nějakých skupinách na sociální síti. Byli to například žáci, kteří z důvodu sociálního znevýhodnění třeba dosud počítač doma neměli a neuměli ho používat nebo neměli nikoho, kdo by je to naučil. Pro ty jsem potom vytvořila jiné návody, byly spíše ilustrované a dělané pro každého zvlášť – například pro menší děti jsem udělala komiksovou „ZOOM postavičku“, která na ně mluvila, oslovovala je jménem.
Jiné návody jsem sestavovala pro děti, jež měly doma alespoň jednoho rodiče, který by to s nimi prošel, jiné pro děti, které nikoho takového neměly. Odlišné návody měly třeba děti se specifickými poruchami učení. Občas se podařilo rodinu propojit s firmou, která jí mohla darovat vyřazený, ale stále funkční počítač. Ozývali se i senioři přes pečovatelky z domovů, kteří se potřebovali spojit s rodinou, ale počítač dosud nepoužívali.
To je široké spektrum aktivit. Dá se říci, co je pro neslyšící v covidové krizi nejtěžší?
Pro nás jsou to asi zejména bariéry v komunikaci, jak pro ty, kteří v komunikaci používají český znakový jazyk, tak i pro ty, kteří komunikují mluvenou češtinou a potřebují odezírat, ať už s kompenzačními pomůckami či bez nich. S rouškami nebo respirátory je totiž ztíženo porozumění českému znakovému jazyku a zcela znemožněno odezírání.
Dále potom někde chybějící přístupnost informací v médiích, které se v této době zveřejňují mnohem intenzivněji než dříve. Jedná se o informace nejen ohledně covidové situace, ale třeba i o psychohygieně, o radách odborníků, jak tuto náročnou dobu zvládnout. U těch dalších jsou to už věci, které jsou nyní těžké pro kohokoli; v tom se, myslím, nijak nelišíme (usmívá se).
Jak může neslyšícím a nedoslýchavým pomoci každý z občanů - máte pro nás doporučení?
Obecná doporučení se velmi těžko dávají, neb i u neslyšících lidí je každý člověk individualita a každý má trochu jiné potřeby. Obecně se možná dá říct, že konkrétně u neslyšících či nedoslýchavých lidí v této době velmi pomůže třeba trocha trpělivosti při komunikaci. Neukončovat ji hned, nebát se společně vymyslet jiné alternativy, použít to, co je k dispozici... Záleží na situaci – zda je plánovaná, či není, jak je dlouhá, o jakém tématu se bude hovořit. Pokud z nějakého důvodu není přítomen tlumočník nebo přepisovatel, nelze na chvíli sundat roušku či nahradit štítem, lze nabídnout například i prostý papír a tužku, nebát se komunikovat „rukama-nohama“, podobně jako člověk třeba na dovolené komunikuje s jakýmkoli člověkem, který ovládá jiný jazyk. Případně přijdeme s řešením my sami.
Jakým třeba?
Například použijeme automatický přepis v telefonu nebo online tlumočníka. Jinak si ale myslím, že v této době můžeme všem, nejen neslyšícím či nedoslýchavým, ale úplně komukoli, pomoci zdánlivě obyčejnou laskavostí – k ostatním i k sobě.
Nelze než souhlasit. Co dalšího chystáte? Máte nějaké plány i v této oblasti?
Všechny weby byly integrovány do jednoho; budu v tom ještě nějakou dobu pokračovat. V plánu jsou informace o mikrofonech, fonendoskopech a dalších „vychytávkách“. Některé komunikační platformy plánují novinky v oblasti přístupnosti pro lidi se specifickými potřebami, chystám proto k tomu návody. Ráda bych časem podpořila a zapojila studenty samotné. Myslím si, že spousta z nich má zkušenosti, které by se mohly hodit i jiným, a naopak by jim byly užitečné některé věci od ostatních. Měla jsem třeba radost, když vznikla z vlastní iniciativy jedné neslyšící doktorandky online skupina neslyšících doktorandů a akademiků, kterou pouze superviduji – od počátku ji řídí studentka sama.
Další informace a služby studentům UK se speciálními potřebami nabízí Centrum Carolina.
