Především po vyšších stipendiích i po celkově lepším nastavení celého systému postgraduálního vzdělávání volají doktorandky a doktorandi napříč fakultami Univerzity Karlovy (a také dalších tuzemských vysokých škol). V rámci Týdne pro vzdělanost, jehož cílem je upozornit veřejnost na fatální podfinancování tuzemského vysokého školství, se ve čtvrtek 5. října po celé univerzitě konala řada studentských shromáždění.
První z nich se uskutečnilo na Přírodovědecké fakultě UK, kde se hovořilo o tom, jak si stojí aspiranti titulu Ph. D. z přírodních a lékařských věd. Studenti upozorňovali především na velmi nízká měsíční stipendia, která je nutí chodit na brigády, místo aby se naplno věnovali vědecké práci, jak by jako doktorandi měli. „Spočítal jsem si, že kdybych za tu dobu, co si dělám doktorát, pracoval jako skladník, měl bych už na účtu milion a půl, takhle nemám nic. Sice mě to baví, ale z čeho mám žít?“ podotkl Mgr. Lukáš Dvořáček, který se vzdělává v oblasti molekulární a buněčné biologie a je místopředsedou České asociace doktorandek a doktorandů (ČAD). Jak ale upozornil, cílem studia není dělat to pro vlastní zábavu, ale pro rozvoj a lepší život celé společnosti.
Na nelehkou situaci českých doktorandů humanitních oborů se zaměřila beseda na Filozofické fakultě UK. Podle Dvořáčka jsou atomizováni a nevědí, že ve stejně tíživé situaci se nacházejí i ostatní. „Jedním z úkolů ČAD je propojit mladé vědecké pracovníky, aby si uvědomili, že na problém nejsou sami,“ vysvětluje. „Doktorandi jsou na českých vysokých školách obvykle pracovní silou, která fakultu téměř nic nestojí. Nízké stipendium jde přímo od státu a fakulty by od doktorandů neměly vyžadovat nehrazenou práci. Pokud vás školitel nutí v rámci stipendia učit, nebo vám zadává práci pro fakultu, odmítněte. Učení je práce, a musí za ni proto náležet řádná mzda,“ nabádá mladé vědce Dvořáček. Dále je vyzval, aby se v obdobných případech neváhali na asociaci obrátit.
Dále si ČAD klade za cíl změnit status doktoranda. Ten by již neměl být považován za studenta, ale za zaměstnance. „Ve vyspělých státech je vnímán jako vědec na začátku své kariéry a jako takový je i ohodnocen. Měl by mít plný pracovní úvazek a být plně zapojen do chodu instituce. Nesmí být využíván coby levná pracovní síla.“ Neobvyklý prý není ani případ, kdy se práce vyžadovaná po Ph. D. studentovi rovná svým rozsahem plnému pracovnímu úvazku, ohodnocena je však jen sedmi tisíci korunami měsíčně. „Je velice smutné, že většina kateder by bez vykořisťování doktorandů nemohla přežít,“ uzavřel prezentaci Dvořáček.
