Dvaačtyřicet bezejmenných hlav nakreslených na stejném počtu starých litografických kamenů bude po celý podzim pokrývat hrob padlých v bitvě na Bílé hoře. Za dočasnou uměleckou intervencí, která má připomínat tuto pro české dějiny tak významnou bitvu a zamýšlet se nad tím, co znamená pro společnost dnes, stojí vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK architekt Norbert Schmidt společně s malířem Patrikem Háblem a skladatelem Michalem Ratajem.
Pod tvořivým duchem těchto tří mužů zaznamenal areál Panny Marie Vítězné v Praze na Bílé hoře během září mnoho proměn. Vedle kamenů, které nyní pokrývají hrob padlých neznámých dvaačtyřiceti mužů a dvou žen, obohatily místo i další prvky v podobě kříže a nápisu biblického hesla spojeného s Bílou horou: Dejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je božího. Nedílnou součástí je také zvuková klenba z fragmentů modliteb sester, hlubokého broušení kamenů a jasných zvonů.
„Od začátku nám šlo o to chápat areál jako celek a hrob jako novou vrstvu, která se do celku, jenž dotvořil Santini, přidává. Záměrem bylo, aby naše dílo komunikovalo s prostorem, rozeznívalo ho a obohatilo,“ vysvětlil Ing. arch. Mgr. Norbert Schmidt, který inicioval umělecké zpracování tématu.
Po domluvě s benediktinkami, které v areálu dnes bydlí, se tak všichni tři muži společně pustili do vymýšlení toho, jak zadání, které si stanovili, co nejpřesněji vystihnout. Norbert Schmidt vymyslel základní koncept celého projektu, jeho prostorové vazby a rozmístění, Patrik Hábl přišel s nápadem litografických kamenů a tváří a Michal Rataj završil téma hudebně.
„Celý poutní areál Bílé hory je de facto památníkem, místem uchovávání paměti události. Vedle toho však toto místo vyvolává zamyšlení nejen nad událostí jako takovou, ale i nad její interpretací, nad novým pohledem na katolický a evangelický výklad českých dějin. Novou úpravu hrobu jsme proto chtěli od začátku pojmout jako zamyšlení nejenom nad minulostí, ale i nad touto druhou rovinou, protože s myšlenkou smíření byl také v roce 1999 hrob založen. A jak to s uměleckými intervencemi bývá, s tématem nám nenadále začaly rezonovat i současné události. Nás v tomto případě dohnaly konflikty na Ukrajině, v Sýrii nebo v Gaze. To, že budou na Ukrajině umírat nevinní lidí, že tam vypuknou prudké boje, bylo ještě před nedávnem nepředstavitelné. Práce na hrobě padlých tak najednou získala nečekanou aktuálnost. V té souvislosti pak přemýšlíte nad tím, jak lehce se obyčejní lidé dostanou do soukolí vypjatých mocenských střetů, do snah o přepisování hranic stávajících území. Navíc stejně jako na Bílé hoře i na Ukrajině bojují na obou stranách také žoldáci,“ zamýšlel se Norbert Schmidt.
Během práce na uměleckém díle autory potkalo také jedno velmi příjemné překvapení. To, že je v místě skutečně pochováno dvaačtyřicet mužů, tedy stejný počet, kolik zvolili litografických kamenů na pojednání hrobu, zjistili až poté, co měli dílo hotové. „Teprve asi před čtrnácti dny jsme se dozvěděli, že v hrobě je pochováno skutečně čtyřicet dva mužů a dvě ženy, úplně nás z toho zamrazilo. Zdá se, že pustit se do tohoto experimentu bylo opravdu správné rozhodnutí,“ podotkl s úsměvem Norbert Schmidt a doplnil, že kameny byly velkoryse zapůjčeny z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde Patrik Hábl pedagogicky působí.
Během celého podzimu se v souvislosti s uměleckou intervencí v areálu na Bílé hoře i na dalších místech koná řada doprovodných debatních setkání a přednášek. Celý projekt vyvrcholí na začátku listopadu, kdy si budeme připomínat 394. výročí bitvy na Bílé hoře. Dočasná úprava hrobu padlých, za níž stojí Norbert Schmidt, Patrik Hábl a Michal Rataj, bude veřejnosti přístupná během celého podzimu.
Akce konané v souvislosti s uměleckou intervencí na Bílé hoře
|