V letošním roce časopis Forum rozšířil své pole působnosti. K již ustálené výstavě magazínu přibyla další dvě místa – nově zrekonstruovaná menza Právnické fakulty UK a prostory bistra rektorátu univerzity.
Tradičním prostorem k vystavování projektů časopisu Forum je vstupní hala Filozofické fakulty UK v Celetné ulici, kde jsou prezentovány nejúspěšnější články a reportáže z aktuálního čísla. Poslední číslo je věnováno otázce občanské společnosti a unikátnímu centru pro studium občanského sektoru, které se nachází na Fakultě humanitních studií UK.
Nově vybrané prostory mají sloužit hlavně k prezentaci obrazových děl, jak uvedla šéfredaktorka časopisu Petra Köpplová: „Konceptem výstav usilujeme o zkrášlení veřejného prostoru univerzity. Zároveň chceme veřejnosti představit díla fotografů, kteří s naším časopisem dlouhodobě spolupracují.“
V prostorách menzy PF UK byl jako první vystaven cyklus fotografií hydrobiologa Petra Jana Juračky. Ten se dlouhodobě věnuje především biologii, jeho velkým koníčkem je však fotografování. Výstava nabízí průřez celým jeho dosavadním dílem a zahrnuje snímky z jeho četných zahraničních expedic i mikrofotografie plísní a laboratorních preparátů. Pestrou škálu Juračka vybral záměrně, jeho cílem bylo poukázat na široký záběr přírodovědného bádání, které se nemusí nutně omezovat jen na pobyt v laboratoři.
Bistro a chodby Karolina ožily diptychy a triptychy Reného Volfíka. Ten se specializuje především na fotoreportáže a zpravodajskou fotografii. Během své plodné kariéry spolupracoval s předními českými médii, v současnosti zúročuje své rozsáhlé zkušenosti jako fotograf na volné noze. Vystavené snímky vznikly jako dokumentace univerzitních událostí a na jeho toulkách přírodou, které vnímá jako jedinečnou příležitost k volné tvorbě: „Rád cestuji nebo se jen tak toulám. Z lenosti s sebou ale netahám velký foťák, kterého si při své práci užiju dost a dost a chodím jen s mobilem. Na cestách potkávám zajímavá místa a situace a nechávám se jimi jednoduše ovlivňovat. Oproti mé práci, primárně reportážního fotografa, je tohle mobilní cvakání více osobní a vlastně je to jediná volná tvorba, které se ve fotografii věnuji.“
Formu diptychu a triptychu Volfík zvolil, protože mu umožňuje ukázat něco navíc. Toho jednotlivé záběry nejsou schopny. Fotograf se vyjádřil také k volbě černobílých snímků: „Je to vlastně vzpomínka na mé začátky s černobílým filmem a formátem 6 x 6. Triptych mi umožňuje skládat příběhy, je to do určité míry vizuální popis místa a mé vlastní cesty.“
V následujících měsících se můžeme těšit také na díla Luboše Wišniewského, Vladimíra Šiguta nebo Jiřího Hroníka.
