Rektor Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima, vystoupil v pořadu Českého rozhlasu Dvojka. S redaktorkou Zitou Senkovou hovořili kromě dalších témat o tom nejožehavějším a tolik diskutovaném – pandemii koronaviru v České republice. Přinášíme výběr některých odpovědí pana rektora.
Jako lékař se s nemocnými novým typem koronaviru setkávám u nás v nemocnici na Karlově náměstí a je třeba všem zdravotníkům poděkovat, protože jsme v první linii. Ten systém pracuje díky vysokým morálním kvalitám a odpovědnosti všech zdravotníků, protože první dny nebyly žádné roušky, žádné záležitosti a hrdinně jsme slyšeli jen to, že jsme na všechno připraveni.
Sen o vymýcení nemoci COVID-19 lze srovnat s vymýcením pravých neštovic, což se podařilo v roce 1980. Ale ještě v roce 1967, to znamená 13 let před tím, bylo na zemi nakaženo 15 milionů lidí a dva miliony umřely. Pokud chceme nějakou nemoc vymýtit, potřebujeme na to léta a desetiletí. Ale myslím, že koronavir nevymýtíme. Můžeme ho určitým způsobem držet na uzdě. Můžeme získat imunitu a zvyknout si. Podobně jako na chřipku.
- NOSIT ROUŠKY?
Někdy jsme se usmívali tomu, že třeba v Asii řada lidí roušky nosí, právě třeba v období chřipkové epidemie, což u nás jaksi zvykem nebylo. Pokud je někdo nemocen nebo naopak někdo pracuje a je vystaven kontaktu s větším množstvím lidí, tak jsou roušky jednoznačné. Na plošné nošení roušek se názory odborníků liší. Já říkám, že rouška je určitým signálem, že ten člověk myslí víc na to, že tu infekci může šířit. Protože u 80 % lidí se koronavir neprojeví nebo se projeví velmi malými příznaky.
- TESTOVÁNÍ
Kdo je COVID-19 pozitivní, nemusí mít nemoc. A když se s COVID-19 pozitivním setkáte, neznamená to, že jste okamžitě nakažen. Přenos není stoprocentní. Musí tam být dlouhodobý kontakt. A testování je jednoznačná cesta, aby chod nejen zdravotnických zařízení, ale celé společnosti byl zachován. Osobně mám mnohem větší obavy z toho, že mnohem více lidí bude v následujících měsících umírat na důsledky pandemie z důvodu nezaměstnanosti, sociální odloučenosti, a obrovského stresu, který je s tím spojen.
- STATISTIKY NEMOCNÝCH
Kromě koronaviru je to také pandemie mediální a tady mám velké problémy i s etickým rozměrem uvádění chorob pacientů. Představte si, že se o vás bude na všech stránkách novin psát, jaké choroby jste měla, kolik je vám let, jaké máte příbuzné… A potom nastává mediální štvanice na blízké těch nemocných nebo pak i obětí.
- VLÁDA NEMÁ PLÁN
Je dobré, že je ta infekce rozložená v čase. Nemůžeme se tady ale zapouzdřit, udělat plexisklovou hranici kolem České republiky a říci si, že se buď promoříme, nebo to budeme mít všichni. A čekat, jak to dopadne v okolí. To prostě v roce 2020 není možné.
Očekával bych, že vláda zveřejní nějaký plán, kdy a na základě jakých parametrů se budou současná opatření uvolňovat. Protože zatím je to nahodilé. Nyní řekneme: Nyní je těch případů hodně, tak to prodloužíme ještě o deset dní. Ale co za deset dní? Těch případů bude ještě více! A na životy skoro všech obyvatel Česka to bude mít drastické důsledky. Polovina lidí nemá úspory, i tohle je třeba zvážit. Proč vláda nechystá zákon proti šmelině? Jsou lidé, kteří na téhle situaci chtějí vydělat.
- SEMKNUTÍ SPOLEČNOSTI
Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří se do jakýchkoliv aktivit zapojili, ať je to šití roušek, ať je to vývoj ochranných pomůcek. Ukazuje to, že společnost se umí v těch kritických momentech semknout. Někdy se říká, že jsme lhostejní ke svému okolí a toto je jeden z pozitivních signálů tohoto kritického období.
Celý rozhovor na webu dvojka.rozhlas.cz
