Boj s organizovaným zločinem, mezinárodní terorismus i příliv migrantů do Evropy. To vše nutí soudce se stále více specializovat. I o tom hovořili ve čtvrtek 30. března v Karolinu místopředseda italské Vrchní rady soudců Dr. Giovanni Legnini a předseda Nejvyššího kasačního soudu Dr. Giovanni Canzio.
Při své návštěvě Prahy si oba vrcholní představitelé italské justice udělali čas i na to, aby přednášeli na Univerzitě Karlově. Jejich vystoupení do Karolina přilákalo desítky lidí, kteří se věnují nejen právu, ale sledují i to, co v současné době hýbe evropskou společností – mezinárodní terorismus a příliv migrantů na starý kontinent.
Giovanni Legnini posluchače seznámil s tím, jak v Itálii funguje Vrchní rada soudců, což je orgán, který má zajišťovat naprostou nezávislost soudů. Inspirují se jím i další státy a o vybudování podobné instituce se diskutuje také v České republice.
Itálie jako země, která se s organizovaným zločinem historicky potýká, vyvinula řadu nástrojů, jak působení mafie potlačovat. „V naší zemi máme velkou zkušenost s bojem s mafií, projevuje se to v různých formách, jak v normativním systému, tak v organizaci soudnictví nebo v technických kapacitách,“ vysvětlil.
Coby velmi účinný nástroj v boji proti mafii vyzdvihl především práci prokuratur na okresní úrovni, vytvoření specializované policejní složky a také vybudování obrovské celostátní databáze všech informací získaných o členech mafie, o vyšetřování spáchaných zločinů a o trestních řízeních. Její přínos je tak výrazný, že funguje jako model pro státní zastupitelství i jiných zemí světa. Data z ní jsou navíc na vyžádání k dispozici také zahraničním vyšetřovatelům. Dnes možná ještě více než dříve totiž zločin nezná hranic. „Je to zásadní aktivita v boji proti mafii i v nadnárodním měřítku. Pokud soudní řády a státní zastupitelství spolu nebudou vést dialog, pokud nebude docházet k oběhu informací, bude mafie vzhledem k tomu, jak bleskově pracuje, jednat rychleji než represivní složky,“ podotkl Giovanni Legnini. Všechny tyto nástroje se navíc velmi osvědčily rovněž v potlačování mezinárodního terorismu, jak upozornil.
Vzhledem k tomu, že Itálie jako hraniční země Evropské unie čelí masovému přílivu uprchlíků, se pak ve své přednášce krátce zastavil u tématu migrace. „Itálie se ze státu, z něhož se emigruje, proměnila v zemi, do které se emigruje. V roce 1991 bylo v Itálii 625 tisíc cizinců, v roce 2001 jich bylo 1,334 milionu, v roce 2011 už 4,57 milionu a v roce 2016 je to více než pět milionů. Jenom v roce 2016 přijelo do Itálie přes 181 tisíc lidí. Většina z nich žádá o přidělení azylu a chtějí mezinárodní ochranu. Je to téma, jež rozděluje státy Evropské unie: Itálie jako země, která patří do evropského společenství, nemůže odpírat pomoc migrantům – na to máme ústavní zákony,“ podotkl Giovanni Legnini s tím, že příliv uprchlíků, boj s terorismem i organizovaným zločinem klade na soudce vysoké nároky a nutí je neustále se vzdělávat v nových oblastech a specializovat se.
Předseda Nejvyššího kasačního soudu Dr. Giovanni Canzio ve své přednášce v souvislosti s tím, o čem hovořil Dr. Giovanni Legnini, pak zmínil nutnost dialogu mezi soudními dvory jednotlivých zemí. „Vychází to z potřeby soudců, kteří musejí odpovídat na otázky spravedlnosti ve vztahu k občanům. Soudci musejí najít pravidlo, jež je aplikovatelné na konkrétní případ. Jaká je práce, kterou soudce má? Musí rekonstruovat fakt, najít pravidlo, jež se aplikuje na konkrétní případ, toto pravidlo pak musí aplikovat podle kritéria racionality, přiměřenosti, vhodnosti a také rovnosti, pokud je to nutné, a také tak, aby soudce odpověděl na očekávání, které je za otázkou,“ vysvětlil s tím, že právě z toho důvodu je debata mezi jednotlivými soudními dvory dnes více než nutná, vzhledem k tomu, jak složité případy soudci někdy musejí řešit.
