V novém propagačním vizuálním stylu Univerzity Karlovy hraje hlavní roli koruna, která má původ v historickém znaku univerzity. Elegantní stylizovaná svatováclavská korunka doplní historickou pečeť všude tam, kde situace vyžaduje jednodušší a modernější přístup. Historická pečeť ovšem na některých oficiálních dokumentech zůstává i nadále. Znáte její historii a význam?
Pečeť představovala pro univerzitu prostředek ověřovací i uzavírací. Sloužila také k uzavírání listů, zaručovala tak příjemci, že obdrží list ve stavu, v němž byl odeslán, čili že nebyl nikým otevřen, čten či pozměněn. Podívejme se, jak pečeť Univerzity Karlovy popisuje uznávaný medievalista František Šmahel v knize Alma mater Pragensis (vydalo Karolinum, 2016):
„V kruhovém poli je gotickou majuskulou nápis SIGILLUM UNIVERSITATIS SCOLARIUM STUDII PRAGENSIS+ (pečeť studentské obce učení pražského). Střední kruhové pole je kosočtverně zamřížkováno, přičemž ve výplních jednotlivých polí jsou pětilisté rozety a v jejich rozích křížky. U dolního okraje je hranolovitý, oboustranně se dozadu rozbíhající podstavec, jehož strany zdobí čtyřkruží s kroužkem uprostřed.
Detail pečetidla Univerzity Karlovy.
Vpravo stojí svatý Václav v kroužkové košili, přes kterou má šupinovitý pancíř a válečnickou sukni z lichoběžníkových destiček. Na nohou má škorně s kolenními puklicemi a za pasem meč. Světcova levice drží velký gotický štít opatřený popruhem kolem krku, na němž je zobrazena moravská / přemyslovská orlice. Světec má podlouhlý obličej, krátké kadeřavé vousy i vlasy, na hlavě knížecí klobouk se svatozáří, a z ramen mu vzadu spadá na zem dlouhý plášť, na němž stojí. V pravé ruce drží vztyčené kopí s kosočtverečným hrotem, na němž zavěšen na třech kroužcích vlaje praporec se svatováclavskou orlicí. Bezprostředně pod ním je vyryto majuskulní W, znamenající počáteční písmeno jména Wenceslaus.
Vlevo klečí římský a český král Karel IV. ve stejném brnění a s mečem za pasem. Panovník s krátkým knírem a bradkou má dlouhé vlasy, na hlavě korunu s třemi liliemi a v rukou složenou listinu s kulatou zavěšenou pečetí, kterou podává světci. Po obou vnějších stranách postav jsou umístěny erby: vlevo říšský orel, vpravo dvouocasý český lev. Jde tak o kombinovanou pečeť znakovou i portrétní.“
Šmahel v knize rovněž zmiňuje, že české bádání téměř jednohlasně soudí, že typář velké pečeti pochází z počátečního období pražské univerzity, přičemž příznivou odezvu získala domněnka Josefa Krásy, podle níž zakázku zadal některé z norimberských zlatnických dílen kolem roku 1350 sám král Karel IV.. Dokazovat to má i vyobrazení jeho mladé tváře na pečeti.
Socha císaře Karla IV. ve Velké aule Karolina.
Zakladatelé jsou na univerzitních pečetích jen vzácně
Pečetní obraz velké pečeti pražské univerzity je nezaměnitelný a unikátní. Příznačné pro univerzitní pečeti byly postavy učenců nebo jejich skupiny, které vyjadřovaly poslání nebo korporativní charakter vysoké školy. Zvlášť působivé je v tomto ohledu seskupení dvanácti scholárů kolem sedící postavy kancléře na špičatě oválném pečetním obraze nejstaršího typáře Oxfordské univerzity. S dvojicí studentů po stranách kancléře se spokojila pečeť univerzity Cambridge. Profesory spolu se studenty rovněž nalezneme na nejstarších pečetích Sorbonny i univerzity v Angers. Postavy zakladatelů jsou velmi vzácné, pražskému typu se v tomto ohledu nejvíce přiblížila velká pečeť Heidelberské univerzity z roku 1386 s vyobrazením patrona biskupství sv. Petra a dvou klečících rytířů. Téměř státní charakter pražské univerzity vyznačují oba erby po stranách, shodný význam má i polský erb na pečeti Krakovské univerzity poprvé dosvědčené roku 1428.
Více než pět století byla pečeť pražské univerzity pečlivě uchovávána, než zažila přetahovanou mezi německou a českou stranou. V roce 1882 byla totiž pražská univerzita rozdělena na českou a německou, přičemž všechny insignie si ponechala německá univerzita. Univerzitní archiv sice podle zákona zůstal společným majetkem obou pražských univerzit a české univerzitě mělo být zaručeno „úplné a rovnoměrné užívání“, ve skutečnosti tomu tak ale nebylo. Proto pouhý den po vyhlášení samostatnosti Československé republiky 29. října 1918 převzala česká strana univerzitní archiv za vojenské asistence.
Ovšem stará pečetidla spolu s insigniemi, obrazy rektorů a jinými drahocennostmi nadále zůstala na rektorátu německé univerzity a do českých rukou se dostala až 20. listopadu 1934 na základě zvláštního výnosu rektora německé univerzity (Deutsche Universität in Prag), který vydal insignie a pečetidlo přímo ministru školství. Stalo se tak přitom až čtrnáct let poté, co byla zákonem z 19. února 1920 pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova prohlášena jen česká univerzita.
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava byly 17. listopadu 1939 vysoké české školy uzavřeny vyhláškou říšského protektora a archiv včetně sbírek byl opět předán německé Karlově univerzitě (Deutsche Karls Universität). Samotný typář neznámí vlastenci zachránili v dubnu 1940 a po celou válečnou dobu jej ukrývali. Rektorátu Univerzity Karlovy jej předali koncem února roku 1946 a dnes je uložen v archivu univerzity.
Vlastní pečetidlo je stříbrná destička o průměru 60,5 mm a síle 1,5 mm, jež je usazena olověným podkladem tloušťky 1-2 mm na kruhovou ocelovou desku silnou 8,5 až 9 mm, jež přechází v osmihranný, na konci čtyřhranný čep se zaříznutými hranami. S tímto čepem, který pochází z mnohem pozdější doby, činí výška typáře 84,5 mm.
