Radovan Hudák: Memorix? Vzpomínky jsou stále čerstvé

Před deseti lety se medicínská knihovna rozrostla o jeden pozoruhodný kousek, publikaci Memorix anatomie. Dnes se z ní mohou učit a čerpat mladí lékaři a odborníci po celém světě, neboť byla přeložena do šesti jazyků a dalších překladů se brzy dočká… Jak se kniha tvořila, jaké nástrahy čekaly na tvůrce a šli by do toho znovu? A co kromě „sympatické zelené“ publikace ještě stihli a plánují? Magazín Forum se ptal Radovana Hudáka, dnes lékaře na Klinice dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK, tehdy hlavního autora Memorix knih a aplikací.

Dodejme, že spolu s ním Memorix anatomie tvořili profesor David Kachlík, dnes přednosta  Ústavu anatomie 2. LF UK, grafikem byl Jan Balko, nyní zástupce přednosty na Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK. Tvůrčí kolektiv (v letech 2011-2013) doplnili další kolegové z 2. LF, 3. LF a LF MU v Brně, kteří nyní pracují na velkých klinikách fakultních nemocnic: Martin Čepelík (3. LF), Jakub Miletín (2. LF), Matěj Halaj (FN Olomouc), Barbora Beňová (2. LF), Ladislav Douda (LFHK), a grafička Šárka Zavázalová (3. LF). Spoluautor Ondřej Volný (FN Ostrava) se posléze stal jedním z hlavních autorů anglického vydání Memorix Anatomy (a v roce 2022 i nejmladším docentem v oboru neurologie v ČR – pozn. red).

Deset let. Je to moc nebo málo na dobré vzpomínky?

Vzpomínky jsou poměrně čerstvé. Přiznávám, setkání tvůrčího týmu u příležitosti desátého výročí od vydání prvního Memorixu byla dost silná. Vždyť polovinu týmu tvořili tehdy teprve medici, zbytek byli mladí doktoři! A všichni společně jsme po nocích a víkendech makali na něčem, o čem jsme zprvu jen doufali, že bude mít úspěch. Nikdo neměl času nazbyt a probděných nocí bylo hafo! Jak můžete zapomenout na debaty o kapitolách a obrázcích, které probíhaly nezřídka kolem třetí hodiny ranní?(Na fotografii vlevo zleva: Jan Balko, David Kachlík, Radovan Hudák čili základ tvůrčího týmu Memorixu)

Vzpomenete si na první impuls, kde se vzala potřeba, aby Memorix vznikl?

Víte, my v medicíně žijeme v hierarchické struktuře; odpradávna platí, že knihy píšou profesoři. Byl jsem v prváku a všechny ty moudré kmety jsem obdivoval: co dokázali, jak ty obrovské bichle sepsali, a že v nich nic nechybí. Ovšem na druhou stranu jsem pociťoval zklamání: ať jsem se snažil, nedokázal jsem kvantum informací pobrat, nasát. Dalo mi šíleně moc času si z učebnic dělat vlastní výpisky a schémata. A jednou jsem na skvěle zpracované výtahy narazil! Jejich autorem byl tehdy doktor David Kachlík. Jeho materiály sice neměly punc oficiálního učebního materiálu, leč se z něj – díky dostupnosti na internetu – učil skoro každý.

Takže jste za panem doktorem zašel a „nabídl mu práci“, je to tak?

(s úsměvem) Ano, drze jsem využil naše týmové přátelství z basketbalu. Představte si cucáka z prváku, jak přichází s nápadem na knihu k uznávanému anatomovi… A představte si, byl nadšen a souhlasil. Psal se rok 2007 a na podzim 2008 jsme se do práce opravdu pustili. Dokonce už tehdy jsme věděli, že se publikace bude jmenovat Memorix anatomie.

A první kapitolou bylo?

Centrální nervový systém, nejtěžší a nejrozsáhlejší komplex informací. Bohužel, ukázalo se, zhruba po dvou měsících, že jsme si ukousli příliš velký krajíc... Ani studenti, kterým jsme naše pojetí učebnice předložili k testování, nebyli nadšeni. Odmítli nás.

Nebrali jste to tenkrát jako podpásovku?

Brali, ale oni měli pravdu. Pak jsem uznal, že nejde o žádný super materiál. Proto jsme na nějaký čas celý projekt odložili k ledu a věnovali se vlastním aktivitám a studiu.

Co vás přimělo vrátit se zpět?

Opakovaný neúspěch u zkoušky z farmakologie. Stál jsem u rozhodnutí: buď si rozložím ročník, nebo ukončím studium medicíny.

Odhaduju, že jste studia nezabalil…

Po několika hodinách smutku jsem se rozhodl situaci využít ve svůj prospěch. Navíc na mě z počítače „vyskočil“ odložený, po třech letech malinko zaprášený knižní projekt, který mě vybídl, abych se pustil do jeho úspěšného dokončení.

Neúspěch ve studiu může tedy přinést nové tvůrčí podněty. Souhlasíte?

Přesně tak. Poučení je samozřejmě nezbytné a je třeba vidět další výzvy. Protože jsem si ročník rozložil, mohl jsem se až deset hodin denně věnovat knize. Byl to rok a půl – zhruba pět set dní – intenzivní práce. Živořil jsem na kolejích s minimálním rozpočtem na živobytí. Žádná zábava, žádné mejdany, jenom práce na knize. Na nic jiného nebyl čas a vlastně ani peníze, jelikož jsem byl v té době téměř zcela závislý na rodičích.

A o volbě nakladatelství rozhodlo co?

To, že jsem nebyl ještě ani lékař a neměl za sebou žádnou medicínskou klaku, trvalo to tehdy dlouho. Měl jsem štěstí, když jsem narazil na lékaře, pana doktora Stanislava Juhaňáka, jemuž patří nakladatelství Triton. Uvěřil mému přesvědčení, že kniha bude mít úspěch.

Duben 2013 máte asi ve svém kalendáři zanesen zlatým písmem, Memorix anatomie byl na světě!

(směje se) Všechno bylo skvělé, euforie neznala mezí. „Jen“ přede mnou bylo chybějících pět zkoušek z páťáku, zatímco mí tehdejší spolužáci měli diplom v kapse, v rouře. Kdybych ty zkoušky neudělal, musel bych odejít a stal bych se nejspíše prvním autorem učebnice medicíny, který se nechal vyhodit z medicíny. Asi by mě všichni brali za magora.

Když už teď víte, co práce obnášela, šel byste do toho znovu?

Asi ano. Bolelo to, ale stálo to za to. Je to jako s výstupem na Everest. Když teď vidím mediky, jak třeba v rámci cvičení na pitevnách studují v Memorixech, je to radost. Satisfakce se dostavila.

Kniha má za sebou deset let. Nemáte obavu, že zestárne?

Anatomie lidského těla se až tak nemění. Nové poznatky přicházejí, ale nejsou zásadní. Vezměte si třeba učebnici profesora Radomíra Čiháka, což je stále guru anatomie. První vydání Anatomie vyšlo v osmdesátých letech, další upravil v devadesátých a nejnovější vydání vyšlo počátkem nového století. Přesto se ze všech jeho knih nadále učí, a nejen na lékařských fakultách.

Kdy se o učebnici dá říci, že je úspěšná, co musí splňovat?

Dobrá otázka, já sám s odpovědí na ni občas válčím. Každá fakulta totiž „žije“ z dosahů vědeckých článků a sleduje jejich impakt faktory nebo „kvartily“. Nic takového u knih není. Tam nakladatele zajímá, jestli vyprodá první vydání, proto zvažuje, zda vůbec rukopis knihy přijme. Mezi možnosti, jak měřit úspěšnost knihy, patří prodeje, recenze, překlady, ocenění a dlouhodobý dopad knihy na společnost. Memorix anatomie vyšel napoprvé v nákladu 2000 kusů a byl za půl roku rozprodán. Proto jsme hned v roce 2013 udělali druhé vydání. Zájem byl nevídaný, ozývali se studenti z jiných fakult, z Čech, z Moravy i Slovenska. Dnes jsme na pátém vydání, přičemž co vydání, to aktualizovaný text i obrázky.

Memorix Anatomy na konferenci INSCAA v roce 2015 / Foto: archiv Radovana Hudáka

Málokterá česká kniha prorazí v zahraničí, Memorixu se zadařio. Nejen, že byla učebnice přeložena do angličtiny, především pro potřeby našich zahraničních studentů. Ale má i další jazykové mutace: španělskou, italskou, slovenskou, polskou a maďarskou, v přípravě je i překlad do řečtiny. Za deset let se prodalo několik desítek tisíc kusů našeho díla, získali jsme několik cen a pozitivní recenze slýcháme nejen od současných studentů, ale i vystudovaných lékařů, fyzioterapeutů, ale i laiků. Věřím proto, že naše kniha není jen bestsellerem po stránce prodejů, ale že má pozitivní dopad zejména v oblasti vzdělávaní v medicíně.

Vaši kolegové – Medici Boni, rovněž tehdy medici ze Dvojky – vydali v dubnu 2020 Lékařskou mikrobiologii: Repetitorium. Čím to, podle vás je, že motolská fakulta je tak plodná?  

Jakub Hurych a Roman Štícha, dnes doktoři v Motole, se tenkrát taky učili z Memorixu. Jsou o pár let mladší. Nechali se inspirovat a využili svých zápisků z mikrobiologie. Dlouhá léta je poskytovali coby pédéefka ke stažení, až se nakonec do učebnice se svým týmem pustili. Tuším, že teď jsou na třetím vydání a je skvělé, že se jim taky podařilo prorazit a uspět. Mimochodem i jejich knihu Lékařská mikrobiologie: Repetitorium vydalo nakladatelství Triton, které se přesvědčilo, že kvalitní knihy nemusejí vydávat jenom profesoři.

Ale na první pohled – když se dívám na obaly Memorix učebnic – pořád jste zůstali i trochu punk, že?

To musí být. V každé nové edici je na obalu jiný „příběh“ postaviček. Nyní je na trhu covidové vydání, kde očkovaný svalovec provádí stěr z nosu orgánovci, zatímco kostlivec se učí prostřednictvím distanční výuky. Chceme si udržet trochu té studentské recese v sobě, být i malinko neseriózní.

Je nějaká kapitola, která se vám psala s větší radostí než ostatní?

Jsem ortoped a traumatolog, takže zejména kapitoly Kosti, Klouby a Svaly jsem fakt miloval; užíval jsem si to.

Může si v Memorixu počíst i nemedicínsky vzdělaný člověk, třeba já?

Určitě ano. Mám ročního syna a už mu z knihy taky čtu, je to dobré na usnutí (s úsměvem). Samozřejmě je v knize velké množství latinských výrazů, ale díky barevným schématickým obrázkům pochopí orgány a části lidského těla i laici, nebo žáci základní školy.

Zmiňte, prosím, ještě Memorix Histologie, mladšího „fialového sourozence“ Anatomie.

Memorix Histologie (již ve 3. vydání) je výsledkem spolupráce mezi více než sto histology, anatomy, patology, studenty a klinickými lékaři, která vyústila ve snadno pochopitelný zdroj histologických znalostí. Strukturovaný text s důrazem na cytologii, základní histologii a mikroskopickou anatomii je zkombinován s jednoduchým designem obsahujícím více než 1200 barevných ilustrací a 300 mikrofotografií. Tvůrči kolektiv pocházel dokonce ze sedmi fakult, přičemž hlavními autory jsou doktor Jan Balko (2. LF) a profesoři Zbyněk Tonar (LFP) a Ivan Varga (LF UK v Bratislavě). Dále se kromě mě, profesora Kachlíka a doktorky Zavázalové na tvorbě podíleli Richard Adamčík (původně LF HK), Alžběta Blanková (2. LF) a Martin Gavač (původně LF MU). Náš tým je, jak vidíte, československý!

Předpokládám správně, když předpokládám, že chystáte něco nového?

Ano, rádi bychom vydali publikaci Palpační anatomie, která přinese ucelený přehled palpační identifikace klinicky důležitých anatomických struktur. Pomocí této knihy pak lékaři či fyzioterapeuti dokážou přesněji nahmatat každou kůstku, sval, cévu, nerv nebo orgán v těle. Už máme nafocené modely – zhruba 2000 fotografií – ale ještě potřebujeme zabrat na dokončení textů a sazbě knihy.

O kousek dál a blíže vydání je kniha Ortopedie a traumatologie. Bude opět v memorixovém stylu a vedoucím týmu je profesor Vojtěch Havlas, přednosta Kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK v Motole. Tvorba této knihy probíhá velmi aktivně a již příští rok by kniha měla vyjít.

Navíc jsme se z knížek přesunuli i na tvorbu online a mobilních aplikací, které doplňují učení a opakování z učebnic. V neposlední řadě jsme využili i příležitost zapojit se do tvorby jednoho z nejpropracovanějších 3D anatomických atlasů na světě s názvem Anatomyka, který již dnes konkuruje 3D modelům lidského těla od velkých společností jako jsou Google nebo Elsevier.

Co byste poradil těm, kteří stejně jako vy nejdříve neuspěli?

Nenechte se odradit počátečním neúspěchem! Klidně si své plány a cíle, které se vám teď zdají nezdolatelné, odložte stranou.

Určitě přijde nějaký impuls, životní změna, cokoli, co vás nasměruje a nakopne.