„Největší změnou novely vysokoškolského zákona je zvýšení doktorandských stipendií, což zřejmě povede k nižšímu počtu studujících, přičemž ale počet absolventů a absolventek by měl zůstat stejný – měla by se zvýšit úspěšnost studia,“ říká právnička Tereza Smužová, která měla zpracování připomínek na Univerzitě Karlově na starosti. Její předchozí agendou na Rektorátu UK byly například i pracovní podmínky a rovné příležitosti. Nyní tato opatření zkouší v praxi jako pracující matka půlročního syna.
Tereza Smužová (vpravo) a Hana Tenglerová na loňské konferenci Ženy ve vědě.
„Všichni víme, že doktorské studijní programy jsou v této podobě neudržitelné – problematická jsou nízká stipendia a vysoká neúspěšnost studia. Ministerstvo školství nyní navrhuje, že doktorské stipendium by mělo být alespoň 1,2násobkem minimální mzdy, což je výrazná změna oproti současnému stavu. Háček je ale v tom, že ministerstvo nebude navyšovat finanční prostředky, které na univerzity rozesílá, takže stipendia budou částečně hrazena z vlastních zdrojů,” vysvětluje Smužová. Lze tak očekávat, že na studenty a studentky budou kladeny větší nároky u přijímacích zkoušek. „Odměnou“ by však měly být vyšší standardy doktorského studia, kvalitnější vedení a podobně.
„Univerzita Karlova souhlasí s automatickou valorizací doktorandských stipendií. Myslíme si ale, že by minimum měl být pouze jednonásobek minimální mzdy, už tak se jedná o velkou zátěž na rozpočty, z níž mají některé fakulty obavy. Zároveň si ale na rozdíl od některých jiných vysokých škol myslíme, že by se stipendium nemělo krátit, pokud doktorandi a doktorandky budou mít i jiné zdroje financování, například z grantů či za výuku. Stipendium by za nás mělo být neměnné a vše další je navíc,“ shrnuje Tereza Smužová postoje Univerzity Karlovy k připravované novele vysokoškolského zákona.
Další z navrhovaných změn je například i zrušení doktorských státnic – doktorandi a doktorandky by měli pouze obhajovat disertační práci. „Cílem doktorandského studia je hlubší proniknutí a vědecká práce v konkrétním tématu. Dnes jsou ale při státnicích zkoušeni i z témat, která jsou velmi vzdálená. Univerzita Karlova souhlasí, že prokazování znalostí celého oboru patří do bakalářského a magisterského studia.“
Novinky se plánují i v dalších oblastech vysokoškolského studia: Například nově by mělo být možné elektronické doručování pomocí SIS namísto současných dopisů či osobních návštěv studijních oddělení. Také by se mělo zjednodušit odebrání diplomu, pokud by se zpětně zjistilo, že někdo podváděl. A zavést by se měla například i možnost přestupů mezi jednotlivými studijními programy.
Připomínkovací kolečko: Ministerstvo – univerzity – fakulty a zpět
Jak to vlastně celé funguje? „Když se připravuje podobně zásadní novela zákona o vysokých školách, ministerstvo školství pošle svůj návrh Radě vysokých škol a České konference rektorů a čeká na jejich vyjádření. Česká konference rektorů navrhovanou novelu dále přepošle na všechny rektory. Každá vysoký škola zašle své připomínky a Česká konference rektorů pak celý souhrn následně přepošle ministerstvu,“ popisuje celý proces Smužová.
I na samotné Univerzitě Karlově to byl proces zahrnující několik kroků. „Letos poprvé jsme návrh novely rozesílali i na fakulty a součásti. Jednotlivé připomínky jsme pak s vedením univerzity zhodnotili a vytvořili souhrnnou zprávu za Univerzitu Karlovu čítající asi pětadvacet stran, kterou jsme odeslali na Českou konferenci rektorů,“ líčí právnička. „V řadě oblastí byla napříč univerzitou jasná shoda. Tyto priority jsme pak mohli vyznačit jako zásadní. V některých případech si ale jednotlivé fakulty protiřečily, pro každou je prioritou něco jiného. Vůbec poprvé jsme také fakultám posílali zpět finální znění připomínek za univerzitu a vypořádání jejich původních návrhů,“ říká Tereza Smužová, která dodává, že za Univerzitu Karlovu bylo odeslána i řada připomínek nad rámec novely. „Na celém připomínkování odvedlo mnoho lidí na rektorátu i fakultách skvělou práci – odhalili jsme řadu sporných bodů či navrhli i další změny, které nám v praxi dělají problémy, a myslíme si, že by se měly změnit.“
Podle souhrnné zprávy, kterou Česká konference rektorů odeslala zpět na ministerstvo, se univerzity v hlavních bodech a prioritách shodují. „Věříme, že na to při finalizaci a schvalování novely bude brán ohled. Ale jak říká jedno právnické přísloví: Co je velbloud? To je kůň, který prošel legislativním procesem,“ směje se právnička Smužová.
„Univerzitu Karlovu tvoří nejen studující a akademici, ale i nejrůznější experti a expertky,“ zdůrazňuje rektorka Milena Králíčková.
Bez expertů by to nešlo
„Ráda říkám, že nejlepší univerzitu dělají nejlepší lidé a nejsou to zdaleka jen studentky a studenti či akademičky a akademici, ale i nejrůznější expertky a experti ve skutečně mnoha oborech, od ekonomie, práva, IT technologií, řízení projektů, ale například i administrativa grantů, organizace akcí, údržba a mnoho dalších,“ vyjmenovává rektorka UK Milena Králíčková a zdůrazňuje: „Pro fungování univerzity jsou naprosto klíčoví, bez nich by to nešlo.“
Tereza Smužová je příkladem právničky, která je součástí kanceláře rektorky. Jak se k této pozici dostala? „Postupně! Studovala jsem Fakultu sociálních věd UK a Právnickou fakultu UK a můj vedoucí bakalářské práce Tomáš Nigrin byl v té době předsedou akademického senátu. Přihlásila jsem se na místo tajemnice legislativní komise akademického senátu UK, kde se projednávají všechny vnitřní předpis. Zajišťovala jsem chod, zasedání pléna a komisí,“ vzpomíná.
„Poté jsem jela na stáž do Spolkového sněmu v Berlíně a když jsem se vrátila, tak jsem začala pracovat už jako právnička, kdy jsem měla na starosti vnitřní předpisy a jejich změnu v návaznosti na novelu vysokoškolského zákona z roku 2016. To bylo velmi turbulentní období, kdy jsme v návaznosti na novelu museli přepsat všechny předpisy na úrovni univerzity i fakult. Tím jsem detailně poznala všechny vnitřní předpisy a procesy, a tak jsem se postupně zapojila i do dalších průřezových témat a projektů, které se primárně netýkají práva, ale spíše procesů, jak funguje univerzita.“
Dětské skupiny jsou i podle výzkumů jedním z největších zaměstaneckých benefitů.
Zkouška praxí
Kdyby rozhovor s Terezou Smužovou vznikal jako podcast, krom povídání o novele vysokoškolského zákona uslyšíte i chrastítko a občasné dětské žvatlání – na rozhovor stejně jako na mnohá jiná pracovní setkání ji doprovází půlroční syn. „Paradoxem je, že než jsem odešla na mateřskou dovolenou, věnovala jsem se i právě tématům jako jsou rovné příležitosti a slaďování pracovního a rodinného života – jak to správně nastavit, co lidé na Univerzitě Karlově potřebují a chtějí. Nyní to zkouším v praxi,“ směje se pracující matka.
Jaké to je? „Práce s dítětem je především o dobrém time managementu a podpoře lidí kolem. Práci a schůzky si potřebuji plánovat mnohem s větším předstihem než dříve. Nemohu řešit akutní úkoly ze dne na den, ale spíše dlouhodobější projekty. Pracovat mohu, když syn spí nebo si zajistím hlídání. Když mám pracovní schůzku, tak si musím domluvit, zda mohu vzít syna s sebou nebo musím v dostatečném předstihu zajistit hlídání,“ popisuje Smužová a znovu zdůrazňuje, že je to vše o lidech. „Já osobně jsem vždy měla veliké štěstí na své nadřízené. Vždy mě podporovali, abych se dále rozvíjela – byla jsem například na stáži v Berlíně či v Bruselu. Vždy jsem věděla, že mám podporu a že se mohu vrátit, a to i nyní, když jsem odcházela na mateřskou – vím, že mám otevřené dveře a mohu se vracet postupně a flexibilně, o což se teď snažím, opravdu pomalu a postupně. Právě ta flexibilita je klíčová, je na každém, jak to cítí, jak a kdy se chce vracet do práce. Já jsem nedokázala předem slíbit, jak to bude. Každé dítě je jiné a je naprosto v pořádku, že priority se mohou měnit i v průběhu.“
Jedním z témat, kterému se Tereza Smužová již před vlastní mateřskou věnovala a zkušenosti to jen potvrzují, byly dětské skupiny. „Vím, co vše to obnáší a jak je to komplikované, ale zároveň je vnímám, jako veliké plus. V okolí mám rodiče, kteří tuto možnost ve svém zaměstnání mají a je to pro ně velikou výhodou – snadněji a rychleji se vrací do práce,“ říká a dodává. „Obecně mám velikou radost, že se tato témata rovných příležitostí a slaďování rodinného a pracovního života dostávají do většího povědomí – celé společnosti, ale intenzivně se řeší i na jednotlivých univerzitách a výzkumných institucích napříč Českem – pravidelně se setkáváme a navzájem sdílíme dobrou praxi.“
