Univerzita nehodlá tolerovat projevy nevhodného chování

Potírání sexuálního obtěžování na půdě Univerzity Karlovy si jako jeden z cílů vytkla i rektorka Milena Králíčková. Z jejího podnětu se vedení univerzity ve spolupráci s odborníky zastřešenými UK Pointem pustili do boje za vymýcení nevhodného chování. Jakou pomoc univerzita nabízí? Co dělat?

Rozmáhá se nám tu takový nešvar… chtělo by se s notnou dávkou ironie „pelíškově“ povzdechnout nad problémem, který je už několik měsíců předmětem mediálních kauz napříč českými vysokými školami. Případy nevhodného, obtěžujícího chování se nevyhýbají, žel, ani největší české univerzitě. Ta v současnosti na webových stránkách přináší podrobný návod, jak postupovat, pokud jsou student či studentka, pedagog či pedagožka sexuálnímu a genderově podmíněnému obtěžování a násilí vystaveni. Vedle možnosti nahlášení nevhodného chování prostřednictvím speciální e-mailové adresy web nabízí i diskrétní konzultace s odborníky. Magazín Forum se rozhodl službu využít a odborníka na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. kontaktoval. Tudíž měl možnost získat od Blanky Štefaničové – mimochodem jediné osoby s přístupem k uvedenému e-mailu – všechny podstatné informace…

Proč se podle vás teď – více než v minulosti – na UK věnuje sexuálnímu obtěžování tolik pozornosti?

Zřejmě to souvisí s proměnou celé společnosti. Všechno se mění. A témata, která byla dříve tabu a tvářili jsme se, že nejsou, se začala probírat a řešit. A na univerzitě se otevřel prostor a byla chuť problémy řešit. Nabídku na spolupráci jsem ráda přijala a s kolegy – z rektorátu i psychologické praxe – jsme podnikli první kroky, poskytli základní informace prostřednictvím univerzitního webu. Věřím, že je na první dobrou znát, že UK nehodlá tolerovat projevy nevhodného chování, a v případě, že jsme svědky či aktéry obtěžování, abychom věděli, jak záležitost řešit. Nutno říci, že první aktivity – tehdy zaměřené hlavně na prevenci – se datují už rokem 2020.

Jak to tedy v praxi probíhá dál, když vám přijde zpráva na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.? 

Ve většině případů se s oznamovatelem či oznamovatelkou domluvíme na společné schůzce. Pokud ten člověk souhlasí, rovnou na ni přizvu externího odborníka na sexuální obtěžování a schůzka probíhá ve třech. Je to dobré i z důvodu následné konzultace, která mezi mnou a odbornicí k jednotlivým případům probíhá. Výsledek schůzky s poškozenou osobou se pak řídí rozhodnutím této osoby – jak chce záležitost řešit.

Někdy dává přednost tomu, abychom oslovili vedení fakulty. Jindy má „jen“ potřebu se někomu svěřit, protože se případ stal dříve. A nejednou chce, abychom oslovili a na nevhodnost chování upozornili přímo vyučujícího, jenž se přestupku dopustil. Zatímco během studia měla obtěžovaná osoba obavy z problémů během studia, ozve až po jeho ukončení, neboť – vědoma si toho, že vyučující na škole stále působí – chce zabránit dalším podobným případům.

Postup je tedy zcela odvislý od přání „oběti“, rozumím tomu správně?

Přesně tak. Když si to člověk vystavený sexuálnímu obtěžování přeje, obrátíme se na vedení fakulty. Pokud ta se k případu staví vstřícně, ostatně tak tomu bylo až dosud, pak proběhne další schůzka za účasti fakultního zástupce, který má problematiku ve své kompetenci. Povětšinou jde o děkana, děkanku. Stáváme se vlastně prostředníkem, neboť fakulta si pak jednotlivé případy prohřešků vyřeší sama.

Můžete říci, zda nahlášené obtěžování bylo oprávněné, tedy pokaždé vyhodnoceno jako obtěžování?

Já nahlášené přestupky zásadně neposuzuju. Přistupuji ke všem jako k problému: vezměte si, že člověk se přece rozhodl o své zkušenosti informovat. Už to je přece problém, on to tak cítí. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že my – v Centru Carolina – nemáme výkonnou moc.

Kolik e-mailů jste už dostala, respektive kolik případů jste řešila?

Letos sedm. Vloni jich bylo devět. Jde o nahlášené případy, proto je dost pravděpodobné, že se staly i další, bez povšimnutí. Do loňského roku totiž nebyl centrální návod jak situaci řešit; bralo se, že tento jev u nás na univerzitě není. Jak jsem již uvedla, vše souvisí se změnami ve společnosti a s tím, co si člověk ještě nechá líbit a co už rozhodně ne.

Tak nějak automaticky – nejspíše chybně – ani nepochybuji o tom, že obtěžované jsou ženy. Mýlím se?

Ano, mýlíte, i muži mohou být obtěžováni. Stalo se třeba, že  vyučující zneužíval svoji moc nad některými studujícími. I to je ale možné posuzovat jako obtěžování, byť základem bylo ukazovat, že máte nad druhými jistou moc. Rovněž se stává, že studující muž obtěžuje studujícího muže.

S čím konkrétním – s jakými případy obtěžování – jste se za dobu své tříleté praxe na UK setkala?

Asi klasický případ je večírek, na který vyrazili studenti i se svým pedagogem. Ten, když se opil, měl nevhodné poznámky nebo se pokusil o fyzický kontakt. Studentka se bála, že v případě odmítavého postoje bude mít s vyučujícím problémy. V dalším případě si učitel pozval studentku na zkoušku do své pracovny, v čase kdy už tam kromě něj nikdo nebyl a studentku obtěžoval. Časté porušení chování se děje na úkor doktorandů, hlavně pak cizinek. Školitelé – někdy ani nejde o zaměstnance univerzity, jsou to externisté – využívají fakt, že doktorandky pocházejí z jiné kultury a často ani příliš neznají zdejší strukturu chování. Doktorandky tak nedokážou rozlišit hranici vymezující „to je ještě v pořádku“ a „tohle už rozhodně ne“. S přesvědčením, že dané chování je asi normální, si poměrně dlouho nechávají líbit mnohé. Po překročení určité hranice je někdy zmaten i samotný vyučující – když to doteď šlo, proč to najednou nejde?

Chcete tím říci, že ne vždy jde o úmysl?

Přesně tak. Někdy se lidé ocitnou na straně trestaných jen proto, že si obtěžování neuvědomovali. Nebyly jim vymezeny „mantinely“ chování…

Mohu po vás chtít „vzorec chování“, kdy už je jedinec za hranou a já, respektive student bych si to neměla nechat líbit?

Tady je důležité definovat co je sexuální obtěžování, protože každý máme hranici jinde. Co konkrétně je sexuální obtěžování UK popisuje na webových stránkách zde: https://cuni.cz/UK-10836.html. Někdy stačí i nevhodné poznámky či komentáře na vzhled, aby se jedinec cítil obtěžován. Základem je respektování individuálních pocitů: co se nedotýká mě, může se dotknout jiného. Je dobré se naučit se vymezit, když se cítím obtěžován, obtěžována. Zasahuje tam však mocenský postoj a ne každý je vymezení schopen. „Oběti“ také někdy přímo v daný moment „zamrznou“, nejsou schopny se vymezit. Až následně jim dojde, co se s nimi dělo a proč – že jednání dotyčného nebylo v pořádku. A je také samozřejmě povinnost druhého respektovat a nevyvíjet žádný nátlak.

I v případě, že jsem svědkem obtěžování, je třeba reagovat – zeptat se obtěžovaných jestli je v pohodě, nebo rovnou upozornit vyučujícího, že jeho způsob nemusí být pro daného člověka přijatelný. Někdy se poškozená osoba necítí konformně, nechce problém sama řešit, svěří se kamarádovi. Tento model výborně zafungoval na Filozofické fakultě, kde následně vznikla Iniciativa Nahlas. Když si netroufnu zasáhnout přímo, pak je na místě využít právě e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Smyslem opatření potírající sexuální obtěžování je, aby se všichni – studující, pedagogové, pedagožky i akademici, akademičky – cítili na půdě UK dobře a bezpečně. A účelem rozhodně není říci si: vydržím, jsem asi přecitlivělý, přecitlivělá. Tudy správná cesta rozhodně nevede; psychické strádání totiž může v obtěžovaném dále narůstat a ten, kdo obtěžoval, ani nemusí vědět, že se choval nevhodně.

Čeká nás ještě hodně práce, která zpříjemní studia na naší univerzitě, aby se z ní stalo místo přátelštější, bezpečnější a otevřenější všem potenciálním obětem.