V hospitalu Kuks, kousek od východočeské Jaroměře, můžete navštívit České farmaceutické muzeum i kouzelnou barokní lékárnu U granátového jablka z 18. století. Na její „virtuální“ návštěvu vás zve doktorka farmacie Jana Karlíčková z Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. „Ve druhé nejstarší barokní apatyce ve střední Evropě na mě jako vystudovaného farmaceuta a pedagoga se zaměřením na léčivé i toxické rostliny dýchá atmosféra lékárenství starých časů,“ říká Karlíčková o jedinečném místě.
Barokní lékárna U Granátového jablka je součástí hospitálu Kuks, kde řád milosrdných bratří od 18. století provozoval nemocnici s farmaceutickým zázemím pro vojenské vysloužilce. Lékárna začala fungovat roku 1743 a název dostala podle znaku řádu. Místnost zdobí kromě rohu narvala olejomalby s patrony lékařů a lékárníků, ze stropu shlíží malovaný Kristus. Lékárenský stůl - táru - zdobí tepaná granátová jabloň, jejíž větve zároveň sloužily jako věšáky na různá drobná zařízení jako například vážky.
Léky a léčiva se uchovávaly nejen v zásuvkách, ale předně v červených dřevěných (na pevná léčiva a přípravky) a bílých keramických (na vazké, polotuhé přípravky, lektvary či masti) nádobkách. Za prosklenými dvířky repozitorií se ukládala zvlášť účinná a jedovatá léčiva; klíč měl jen převor kukských milosrdných. Chovanci hospitalu (almužníci) měli léky zdarma, jinak se lékárna živila prodejem léků do okolí.
Provoz lékárny skončil s odsunem kukského německého obyvatelstva na podzim 1945. Posledním řádovým lékárníkem tu byl magistr farmacie Aloisius Julius Quotidián, jenž působil později ve vatikánské lékárně.
„Ve druhé nejstarší barokní apatyce ve střední Evropě na mě jako vystudovaného farmaceuta a vysokoškolského pedagoga se zaměřením na léčivé i toxické rostliny dýchá atmosféra lékárenství starých časů, kdy většina léčiv byla přírodního původu (rostlinného, živočišného či minerálního). Lékárník byl tvůrcem léčivého přípravku od začátku až do konce, tedy od vypěstování léčivé rostliny, přes její sběr, usušení, zpracování až po finální výrobu (například tinkturu, aromatickou vodu, mast apod.) V horních regálech jsou umístěny dřevěné, porcelánové a skleněné nádoby na uchovávání léčivých přípravků, takzvané stojatky. Ve spodních regálech se nacházejí šuplíky, jež sloužily k uložení sušeného rostlinného materiálu, takzvaně drog. Využití dubové kůry, květu lípy či bezu černého se po staletí nezměnil. Na lékárnickém stole neboli táře jsou umístěny váhy, rajpšály, odborné knihy (herbář a lékopis) a vedle něj hmoždíře různé velikosti. Stále stejné zůstává i v současné lékárně kupříkladu uložení opiátů v uzamčených skříňkách a jejich pravidelná kontrola (název je odvozen od opia, které se získává z nezralých makovic, kde se nacházejí alkaloidy se silným analgetickým účinkem a jsou návykové). Fytofarmaka (registrované přípravky z rostlin) nabývají stále více na popularitě v prevenci chorob či k potlačení prvních příznaků nachlazení nebo kašle, tady vidím spojitost s minulostí, kdy většina léčiv pocházela z přírody,“ komentuje návštěvu lékárny doktorka Jana Karlíčková z Katedry farmaceutické botaniky Farmaceutické fakulty UK.
V hospitalu Kuks od roku 1994 rovněž sídlí České farmaceutické muzeum (ČFM), které je samostatným střediskem v rámci Univerzity Karlovy, Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. Muzeum ve vší komplexnosti dokumentuje vývoj farmacie jako oboru v českých zemích a prezentuje ho v podobě stálé expozice. ČFM dále funguje jako vědecké pracoviště v oboru dějin farmacie a farmaceutické muzeologie; zpracovávají se zde diplomové, rigorózní a doktorské práce z uvedených oborů. Vedle sbírkových předmětů a archivních dokumentů zahrnuje muzejní fond též největší tuzemskou knihovnu k dějinám farmacie v českých zemích, v Rakousku-Uhersku a výběrově i v dalších zemích (více než dvacet tisíc svazků).
