Psal se rok 2015 a Evropu tříštily vyhrocené debaty na téma takzvané uprchlické krize: přijímat, případně jak vstřícně, anebo vůbec nepřijímat příchozí migranty ze Sýrie a dalších zemí? Tehdy na Balkán i do Středomoří, na lidmi „ucpané“ hranice Evropské unie, vyráželi s humanitární pomocí též dobrovolníci z různých fakult Univerzity Karlovy. Byl mezi nimi rovněž Jakub Múčka, dnes již doktorand na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Kolem něj se vytvořil tým budující online Atlas dnešního světa.
„Po návratu domů jsme hledali způsob, jak můžeme z pozice studentů přispět ke zkvalitnění tehdejší veřejné debaty v českém prostředí. Ukázalo se, že zpravodajská média jsou schopná pokrývat aktuální události či příběhy lidí v pohybu, nemají však možnost nabízet hlubší vhled do situace válečné Sýrie,“ vzpomíná Múčka pro magazín Forum.
Dle něj takový úkol mohou uskutečňovat výhradně specialisté, kteří daný region dlouhodobě sledují, a kteří jsou schopní odkrývat širší kontext událostí, a tím přibližovat život na území syrského vládního režimu, různorodou povahu syrské společnosti či počátky války bující z demonstrací v době Arabského jara. „Proto jsme v lednu 2017 spustili online Encyklopedii migrace s cílem vytvořit digitální platformu, prostřednictvím které by akademici spolu se svými studenty mohli široké veřejnosti předávat přehledně a ve čtenářsky přístupné formě krátkých encyklopedických hesel své vědění o dlouhodobé situaci na Blízkém východě i šířeji o migrování lidí v dnešním světě,“ vypráví Múčka, zakladatel projektu.
Jeden z jeho kolegů-editorů, Petr Felčer, jenž na FF UK dnes vyučuje arabštinu, dodává, že se ukázalo, jak chybí relevantní informační nástroj – a to i ve světě – který by umožňoval hlouběji reflektovat situaci jednotlivých společností v regionech. „Z toho důvodu už druhým rokem pracujeme na vývoji modelu Atlasu dnešního světa jakožto interaktivní mapy – pracovně mu říkáme ,politické Google Maps´. Chceme, aby v něm experti kriticky vybíraní z univerzit po celém světě poskládali z mozaiky jednotlivých zemí globální obraz dnešní politicko-společenské situace světa – pro kohokoliv na planetě s přístupem k internetu, znalostí angličtiny a motivací dohlédnout dál za horizont vlastní země,“ líčí Felčer.
S podporou „transferářů“
Nápad zaujal i vedení Univerzity Karlovy. „K projektu Atlas of Today‘s World jsme se dostali v létě 2018. Tehdy se na univerzitu obrátil jeden z iniciátorů projektu – Jakub Múčka – s prosbou o pomoc a podporu. Kancléř UK Milan Prášil viděl v záměru potenciál v oblasti vzdělávání a společenské odpovědnosti. A protože jsou tyto hodnoty pro Univerzitu Karlovu zásadní, požádal Centrum pro přenos poznatků a technologií (CPPT), aby se projektu ujalo a našlo cestu, jak jej podpořit,“ sdělil magazínu Forum Jiří Valach, zástupce ředitelky CPPT.
Experty v tomto středisku zaujala základní vize projektu, ale cítili i energii a velké nadšení řešitelského týmu. „Projekt si klade za cíl poskytnout veřejnosti a novinářům objektivní a na vědecké bázi zpracované informace o příčinách migrace a konfliktů ve světě. Cíle projektu, stejně jako jeho aktuálnost a potenciálně významný společenský dopad, jsme vnímali jako skvělý příklad využití vědeckých poznatků v praxi,“ vysvětluje Valach, proč UK „kývla“.
Původně stáli u zrodu Atlasu především studenti z humanitních a sociálně-vědních fakult UK, kteří se zapojovali z humanitárních důvodů; Múčka odhaduje, že jich byly za těch několik let „desítky“, přičemž řada z nich po absolutoriu vysoké školy začala pracovat také v nevládních organizacích typu Člověk v tísni, Charita a dalších. K práci na 200 heslech a mapách se přidávali další mladí lidé, ať z UK, Masarykovy univerzity či z praxe.
„Na začátku se většina z nás mezi sebou neznala a postupně se o záměru doslýchala na fakultě; připojovala se spontánně. Všechny spojovala potřeba tehdejší události okolí nějak vysvětlit. Já jsem třeba na podzim roku 2015 na Balkán vyjel s úplně cizími lidmi z různých koutů Česka, ne se studenty z univerzity, a s Kubou se seznámil až později zase v Praze. Jak projekt rostl, začali nás občas oslovovat i sami odborníci, akademici, kteří v něm viděli ideální platformu pro popularizaci svých znalostí,“ doplňuje arabista Felčer.
Do profesionální fáze
Časem bylo zjevnější, že je zapotřebí dílo profesionalizovat, hledat další podporu a již nespoléhat jen na omezené zdroje či stipendijní fondy. Pomoc nabídlo právě CPPT. „Právě díky jeho mentoringu i finanční výpomoci jsme mohli s řadou externích konzultantů z marketingu i mediálního světa začít pracovat na vývoji Atlasu jako pomyslné plnohodnotné verzi, která vyrůstá z poznatků – a často i chyb – získaných při tvorbě své ,pilotní verze´, tedy z Encyklopedie migrace i ze studia obdobných projektů ve světě. Inspirujeme se z úspěšné role Wikipedie, Britanniky, zpravodajských agentur, mediálních domů i z nového globálního fenoménu youtuberů a blogerů. Naším cílem není tato “média” kritizovat, kopírovat ani nahrazovat, nýbrž vyplnit vhodně ono jedno dosud chybějící místo a stát se zdrojem, odkud také ostatní mediální aktéři mohou čerpat, aby jejich komunikace byla ucelená, totiž zahrnovala širší pohled na dnešní globální společnost,“ plánuje Múčka.
CPPT nalezlo variantu, jak vývoj financovat. „Díky tomu, že jsme mohli klíčové řešitele zapojit jako placené stážisty pod vedením CPPT, se podařilo poskytnout jim čas, peníze a zázemí, aby si ujasnili, jak chtějí na tématu dál pracovat,“ říká Valach. Centrum rovněž nabídlo mentoring dvou odborníků z komerčního sektoru – jednak Lindy Štucbartové, zakladatelky firmy Diversio, jednak Jana Krahulíka, výkonného ředitele společnosti ICIA. „Ti poskytli svou mentorskou podporu a pomohli týmu utřídit si priority a zpracovat byznysplán, nebo ještě lépe řečeno – plán dlouhodobé udržitelnosti,“ dodává Valach, dle nějž byla finanční a mentorskou spolupráci uzavřena koncem letošního června.
Statisíce do startu, hledání investora
Finance na rozvoj sháněli samozřejmě i sami tvůrci. „Dosud bylo do záměru investováno několik stovek tisíc korun, částečně ze stipendijních a grantových zdrojů partnerských fakult či z CPPT, od nadací jako je Centrum pro studium politické filosofie, etiky a náboženství, Friedrich Ebert Stiftung, European Student Union nebo od pražského magistrátu. V posledním roce začaly na některé části projekty přispívat také samotné české humanitární organizace,“ vypočítává doktorand Múčka. Ukázkou jejich práce byl třeba testovací speciál Příběh syrské války, chystá se speciál o integraci cizinců a další anglický obsah.
„Cílem je v praxi otestovat možnosti využívání našeho obsahu novináři, konkrétně jde o přebírání našich kontextuálních hesel, která přes interaktivní hypertextové bannery doprovází jejich články. Tak se syrským speciálem nejdřív pracovalo Aktuálně.cz, hesla týkající se situace v Bělorusku začala používat zpravodajka Petra Procházková z Deníku N. Spolu s Aktuálně.cz dál chystáme společný speciál zaměřený na integraci cizinců v Německu, Francii a Rakousku – z naší strany zde doprovodná hesla poprvé tvořili experti přímo z těchto zemí,“ vysvětlují autoři, kam směřují jejich další pomyslné kroky.
„Zájemcem mohou být novináři, youtubeři, autoři Wikipedie, ale i politikové, humanitární pracovníci, učitelé nebo kdokoli, kdo chce svému okolí pomoci rozumět situaci v ostatních částech světa. Ti budou mít možnost naše materiály využívat nejen pro sebe, ale i pro své vlastní adresáty,“ říká Felčer. Atlas musí ovšem prolomit pomyslnou hranici: a být vidět!
Autorům pomohly konzultace s Googlem, v Ashoce i se zástupci mediálních domů. „Cílem je tak po řadě testování najít pomyslného ,investora´, který by umožnil vývoj budoucího Atlasu, během dalších pěti let pak budování komunity předplatitelů, která by sestávala právě z jednotlivých influencerů, kteří budou hlubší obsah Atlasu odemykat svým vlastním publikům. Takovému investorovi nenabízíme vstup do vlastnické struktury projektu, který musí zůstat k zajištění objektivity absolutně nezávislý, nicméně možnost spolu s námi posílit mediální systém, který je dnes ostatně klíčovým aktérem, který umožňuje jakékoliv společenské změny ve světě. Užší partnerství pak chceme vytvářet s jednotlivými univerzitami, které by skrze instituci nezávislé vědecké rady garantovaly objektivitu a důvěryhodnost obsahu tvořeného jednotlivými vědci,“ uzavírají Múčka s Felčerem.
Iniciativu a potenciál kvituje samotné vedení CPPT. Jak říká Jiří Valach: „Atlas začínal jako studentský neziskový projekt a jsme moc rádi, že jsme mu pomohli k růstu a samostatnosti. Jde o inspirativní příklad využití vědeckých poznatků ze společenských a humanitních věd a věříme, že může motivovat i další kolegyně a kolegy z vědecké komunity k hledání cest, jak přenášet své vědecké výsledky do praxe. Naše centrum jim v tom rádo pomůže.“
