Před třiceti lety, přesně 24. září 1990, se to stalo. Po údobí komunistické perzekuce se teologie plně navrátila do svazku Univerzity Karlovy. Zatímco Katolická teologická fakulta (KTF UK) si letos připomíná tři dekády od znovuzačlenění – poněvadž teologie náležela již roku 1348 k zakládajícím součástem původního učení –, Evangelická (ETF UK) a Husitská (HTF UK) teologická fakulta prošly takzvanou inkorporací.
K historickému aktu se sešli (zleva) děkan HTF UK Zdeněk Kučera, děkan KTF UK Václav Wolf, děkan ETF UK Josef Smolík spolu s prvním porevolučním rektorem UK Radimem Paloušem.
V České republice v současnosti existuje pět teologických fakult, přičemž hned trojice z nich nese stejnou „značku“: pečeť UK. Takový počet rozličných teologických fakult pod jednou vysokou školou není obvyklý ani v evropském či světovém měřítku. 
Teologická fakulta byla ve středověku vedle fakulty právnické a lékařské jednou ze tří základních odborných fakult tehdejších univerzit (patřila k nim navíc fakulta svobodných umění, artistická). Teologická fakulta tak jako jedna ze zakládajících fakult pražského vysokého učení tvořila součást univerzitní obce již od jejího vzniku. Následně překonala krizové období pohusitské doby, kdy na dvě stě let přestala fakticky fungovat, a od 17. století opětovně rozvíjela svoji činnost.
| Teologie (z řeckého theologia = theos, bůh a logos, slovo) nebo též bohosloví je nauka o Bohu či bozích a tématech s tím spojených. Teologická fakulta (dříve bohoslovecká fakulta) je fakulta specializující se na výuku teologie a související oblasti (například přípravu kněží, pastoraci, pedagogiku). Často bývá ve svém bádání vymezena věroukou určité církve, která se na jejím vedení podílí či zřizuje vysokou školu, k níž náleží. |
Záhy po vzniku Československé republiky však musela čelit snaze části akademické i občanské veřejnosti o vyčlenění teologických fakult (české a německé) ze svazku univerzit. Mezi válkami však k uskutečnění návrhu nedošlo. Česká teologická fakulta musela ukončit činnost až po zrušení českých vysokých škol za 2. světové války. Zatímco německá fungovala až do roku 1945, vzdělávání budoucích kněží pražské arcidiecéze se přeneslo do teologického ústavu v Břežanech.
Speciál KTF UK k výročí reinkorporace
V odlišném postavení se nacházela vyšší teologická studia protestantských církví. Na rozdíl od katolické teologie se již od počátku utvářela nově vzniklá Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká (1919) coby autonomní vysoká škola, fungující mimo svazek UK, byť už nechyběly snahy o její „inkorporaci“. V jejím rámci probíhalo i vzdělávání nových duchovních pro Církev československou. Roku 1939 se ani této fakultě nevyhnul zákaz činnosti, kterou obnovila až po konci války. V roce 1950 – již s vládou KSČ v zemi – došlo k rozhodnutí rozdělit evangelická teologická studia na dvě samostatné fakulty: a sice Husovu československou bohosloveckou fakultu a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu; ani jedna z nich ale nemohla pomýšlet na začlenění do Univerzity Karlovy.
Porevoluční léta svobody
Teprve změněná situace po listopadu 1989 otevřela všem třem fakultám cestu k přijetí do svazku univerzity. Zákonem číslo 163/1990 Sb. ze dne 3. května 1990 byla do univerzitního organismu reinkorporována Katolická teologická fakulta UK, jež se tak mohla přihlásit k přerušené tradici. Souběžně došlo ke včlenění obou dalších teologických fakult, tedy Husitské teologické fakulty UK a Evangelické teologické fakulty UK. Slavnostní přijetí tří těchto fakult se konalo v Karolinu 24. září 1990, čímž se naplnilo dlouholeté úsilí a potvrzení místa vysokoškolské teologie v nově se utvářející demokratické společnosti ČR.
Během tří dekád svobody si teologické fakulty vybudovaly uvnitř univerzitní obce své řádné a pevné místo. Získaly prostor pro rozvíjení pedagogické a badatelské činnosti, která nejednou přesahuje specifickou oblast teologie. Jsou si přitom vědomé toho, že v dnešní společnosti, která pohlíží na náboženské otázky s pochybnostmi, je mezioborový přínos teologických fakult zásadní a v mnoha směrech přínosný. Podílejí se proto na sociálních a charitativních projektech a prohlubují rovněž poznatky v oblasti dějin, umění či religionistiky.
