Na pražské „fildě“ pracovala profesorka PhDr. Luďa Klusáková, CSc. (1950-2020) přes čtyřicet let, během nichž se podílela na utváření Ústavu světových dějin FF UK, na jeho vědeckých i pedagogických výsledcích a také rozvoji mezinárodních kontaktů. Mnozí z jejích kolegů a žáků vzpomínají na nevšední talent i píli dámy, která skonala 8. dubna v ranních hodinách.
„Noblesa, elegance a nevšední organizační talent. Tyto tři vlastnosti profesorky Ludi Klusákové mi vytanuly na mysli ve chvíli, kdy jsem nevěřícně četl krátkou zprávu o tom, že odešla jedna z českých historiček, neúnavná průkopnice komparativních dějin v České republice, a především dáma nesmírně laskavá ve vztahu ke kolegům i studentům,“ uvádí ve své vzpomínce kupříkladu historik Jaroslav Miller, nynější rektor Univerzity Palackého.
„Vedle Ludina rozhledu v evropských kulturních dějinách, její neúnavné organizační práce v evropském kontextu a laskavého přístupu jsem na ní obdivoval ještě jeden její povahový rys, že jí byla zcela cizí konjunkturální snaha mít ty ,správné´ názory, mluvit ,správným´ jazykem a patřit do těch ,správných´ vlivových skupin. Luďa byla velkou osobností, byla sama sebou – tím, co a jak dělala a jak přistupovala k lidem. Bude nám hodně chybět,“ uvádí ve svém obsáhlém vyznání k této významné osobnosti docent Michal Pullmann, děkan FF UK.
- Z dalších textů od řady oborových kolegů a přátel vybíráme alespoň několik krátkých citací:
doc. PhDr. Eva Beránková, Ph. D. (Ústav románských studií FF UK)
„V posledních letech se profesorka Klusáková velmi angažovala i v univerzitní alianci 4EU+ a v této souvislosti se v ní ještě rozvinuly tradiční „strategicko-taktické“ schopnosti: Například ještě předloni zkušeně protáhla celou naši českou delegaci varšavskými parky, poli i rumišti až do neuvěřitelně vzdálené konferenční místnosti, cestou diktovala pokyny, volala mobilem opozdilce a jakémusi neznámému kolemjdoucímu za pochodu vygooglovala trasu na letiště. Z mého pohledu byla Luďa úžasná dáma z oněch časů polomytologických ženských figur, co tahají náklaďáky přes zamrzlé Ladožské jezero nebo lusknutím prstů s kameny nekonečna mění řád vesmíru. Bude mi moc chybět.“
Prof. Dr. Marie-Elisabeth Ducreux (emeritní ředitelka historického oddělení Národního centra výzkumu – CNRS, Vysoká škola společenských věd v Paříži – EHESS)
„Luďa Klusáková přišla mezi prvními do nového CEFRESu: Pamatuji, jak jsme se osobně sbližovaly při obědě v již neexistující restauraci v Karlově ulici, na který mě pozvala, a jak se potom vyvinul mezi námi vztah, o kterém jsem věděla, že je založený na vzájemné důvěře. Luďa Klusáková byla skromná, ale měla pevnou vůli. Věděla, kam chce dotáhnout obecné a komparativní dějiny. Byla trochu rezervovaná, ale upřímná a velmi velkorysá, noblesní a spolehlivá. Byla také velmi štědrá i vůči studentům a mladým badatelům, jak jsem si to mohla několikrát sama ověřit.“
Mgr. Jiří Janáč, Ph. D. (Ústav světových dějin FF UK)
„V mých vzpomínkách bude paní profesorka vždy zaujímat výsadní postavení. Sehrála totiž v mém profesním životě roli zasvětitele v podobě známé z iniciačních románů. Elegantně a s úsměvem (a občas nevyhnutelně také s jemným, ale důrazným pokáráním) mne provedla proměnou z posluchače a žáka v učitele a ze čtenáře v autora.“
PhDr. Eva Kowalská, DrSc. (Historický ústav Slovenskej akadémie vied)
„Odišla nám z našich radov priateľka, úžasná kolegyňa, spolupracovníčka v projekte CLIOHRES, ktorého bola dušou a spoluiniciátorkou... Skupina-team Frontiers and Identities sa aj vďaka nej stala partiou priateľov, schopných prekračovať svoje vlastné hranice. Tie putá pretrvávali a Luďka stála v ich centre...“
prof. PhDr. Markéta Křížová, Ph. D. (Středisko ibero-amerických studií FF UK)
„V době mých studií v 90. letech působila tehdy ještě docentka Klusáková ve výrazně mužském – a někdy poněkud nevybíravě maskulinním – prostředí Katedry světových dějin FF UK jako zjevení. Vždy pečlivě upravená, ozdobená exotickou bižuterií, vždy s úsměvem, ale nikdy bez zájmu o cokoli, co měli studenti a studentky potřebu sdělit, komentovat, rozporovat. Diskusi si přímo vynucovala. (,Vy se mračíte, Markéto, předpokládám, že s tímto vysvětlením nesouhlasíte, tak nám řekněte proč.´) Otevírala nové obzory vždy jakoby mimochodem a zároveň svým žákům nechávala svobodu v tom, jakou cestu si nakonec zvolí. Teprve dodatečně si ale uvědomujeme, jak pevně nám vtiskla některé své zásady, jak důsledně nás vedla, když nám předávala vedení seminářů.“
Mgr. Darina Martykánová, Ph. D. (Katedra soudobých dějin, Autonomní univerzita v Madridu)
„Lud’a Klusáková pro mě byla grande dame evropských městských dějin a inspirativní žena. Přestože jsem na Univerzitě Karlově studovala, poznala jsem ji až jako madridská doktorandka v rámci evropského makroprojektu CLIOHRES.net. Lud’a zastupovala Univerzitu Karlovu skvěle. Byla to historička, která vynikala jak v teorii, tak v empirické dimenzi výzkumné práce. Její skvělá jazyková vybavenost ve spojení se střízlivou přátelskostí z ní, vedle čistě profesních kvalit, okamžitě učinily jednu z vůdčích osobností celého projektu.“
prof. Mgr. Jaroslav Miller, M. A., Ph. D. (Univerzita Palackého v Olomouci)
„I když jsme se v posledních letech pohříchu nevídali příliš často, vzpomínek na Luďu Klusákovu mám mnoho. Jednu si však chci uchovat navždy. Jak sedí ve své pracovně na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a přesvědčuje mě, že komparativní dějiny jsou budoucností české historiografie a je na nás, mladších kolezích, abychom se o to zasloužili. Opravdu tomu tenkrát věřila a bytostně tomu věřím i já dnes. Možná je to uhlířská víra. Ovšem, milá Luďo, nezbývá mi nic jiného než se o to (byť méně úspěšně než ty) stále pokoušet. Tvůj kolega, jenž tě obdivoval, ale hlavně tvůj přítel, který tě měl rád.“
doc. PhDr. Michal Pullmann, Ph. D. (Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK)
„Luďa na fakultě patřila k mým nejbližším lidem. Spojení inspirativní osobnosti, skvělé pedagožky s lidskou vlídností mi imponovalo, podobně jako její snaha uvažovat v širších souvislostech, nabízet obecný výklad dějin s hlubokou znalostí dějin kulturních.“
na webu FF UK
