Alice Masaryková se narodila jako první z pěti dětí tehdejšího docenta vídeňské univerzity Tomáše Garrigue Masaryka a jeho ženy Charlotty.
Po přesídlení rodiny do Prahy, kam byl Masaryk povolán na post mimořádného profesora filozofie na českou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, navštěvovala Minervu, první dívčí gymnázium v monarchii, založené v roce 1890. Škola zpočátku neměla právo udělovat maturity, a proto spolu s ostatními frekventantkami odmaturovala v roce 1898 na chlapeckém staroměstském Akademickém gymnáziu.
V témže roce byla imatrikulována na české Filozofické fakultě, kde tehdy už rok mohly dívky řádně studovat. Jakmile studium dívkám umožnila i česká Lékařská fakulta, začala v roce 1900 navštěvovat také tamní přednášky, neboť jejím snem bylo stát se lékařkou.
Ze zdravotních důvodů však Alice studia přerušila a posléze se vrátila na pražskou Filozofickou fakultu, kde byla podruhé imatrikulována v zimním semestru 1902/03 a v červnu 1903 tu získala jako první žena doktorát z historie na základě práce „Vznik a vývoj velké charty svobod, dané Janem Bezzemkem r. 1215“ posuzované profesory Jaroslavem Gollem a Josefem Pekařem.
Na Lékařské fakultě se imatrikulovala následně ještě jednou, nicméně studia opět nedokončila.
Alice krátce pobývala na univerzitách v Lipsku, Berlíně a po pražském rigorózu odjela studovat sociální nauky do Chicaga. V roce 1905 se stala učitelkou nejprve v Českých Budějovicích a od roku 1910 v Praze.
Po vypuknutí 1. světové války její bratři Jan a Herbert narukovali do armády a sestra Olga odjela s otcem do zahraničí. Alice se starala o nemocnou matku a posléze i o rodinu bratra Herberta, který na jaře 1915 zemřel na tyfus. Od října 1915 byla osm měsíců vězněna ve Vídni pro uchovávání protistátních tiskovin, resp. pro údajné skrývání tiskovin svého otce.
Po skončení války a vzniku samostatného státu stála u zrodu československé školy pro ošetřovatelky a Vyšší sociální školy. Rozvíjela styky se zahraničními institucemi podobného charakteru, zejména v anglosaském světě. Do Československa pozvala také americké ošetřovatelky, které pak pomáhaly budovat výuku ošetřovatelství u nás.
V roce 1919 založila Československý červený kříž a zároveň byla jmenována jeho předsedkyní, kterou zůstala až do vypuknutí 2. světové války. Z jejího popudu se v Československu začal od roku 1923 slavit druhou květnovou neděli Den matek. Alice se rovněž podílela na vzniku domácích organizací britského křesťanského hnutí YWCA a YMCA.
Po smrti své matky roku 1923 převzala roli první dámy a stála po boku svého otce až do jeho smrti. Angažovala se zejména ve stavebních úpravách Pražského hradu a přátelila se s architektem Josipem Plečnikem.
Nacistickou okupaci prožila převážně v USA, po válce se nakrátko vrátila do Československa. Několik měsíců po smrti svého bratra Jana v roce 1948 odjela do USA natrvalo.
Zemřela takřka slepá na podzim roku 1966 v domě pro seniory v Chicagu. Její ostatky byly v roce 1994 převezeny z USA do Lán, kde je pohřbena po boku svých rodičů.
Alice Masaryková (3. 5. 1879 Vídeň – 29. 11. 1966 Chicago)
