Nový ERC projekt ukáže, jak děti při čtení prožívají fakta

„Jeden ze členů komise při pohovoru všechny rozesmál, když řekl, že jsem si mazaně vymyslela projekt o radosti z něčeho, co většina z nás dělá většinu dne – a o čem by si každý přál, aby to bavilo i jeho děti,“ říká Anežka Kuzmičová z FF UK. Na realizaci pětiletého výzkumného projektu zkoumajícího vztah dětí k informacím a čtení literatury faktu získala prestižní ERC Starting Grant v hodnotě jeden a půl milionu euro a stala se tak vůbec první držitelkou společenskovědně a humanitně zaměřeného ERC grantu na Univerzitě Karlově.

„Největší inspirací pro výzkum jsou mi samy děti, které se zajímají o fakta – dvě takové mám doma,“ říká vědkyně.

Proč si některé děti nejraději čtou encyklopedie vesmíru nebo životopisy fotbalistů? A jak takovou četbu nejlépe začlenit do vzdělávání, aby se k ní dostali i ti, kdo ji nemají doma? I těmito otázkami se bude v pětiletém projektu zabývat Anežka Kuzmičová z Filozofické fakulty UK, čerstvá držitelka prestižního grantu Evropské rady pro výzkum (ERC), loni také oceněná cenou Neuron. „V předchozích výzkumech jsme se věnovali především tomu, jak děti prožívají smyšlené příběhy. Nyní se zaměříme na to, jak prožívají fakta,“ popisuje Kuzmičová, která tak projektem naváže na předchozí spolupráci s Markétou Supa, odbornicí na dětskou mediální zkušenost z Fakulty sociálních věd UK, a dalšími kolegy a kolegyněmi napříč obory.

Co ji k takovému výzkumu přimělo? „Dětské volnočasové čtení o faktech se ve výzkumu přehlíží a ti, kdo preferují třeba encyklopedie před jinou četbou, se kolikrát ani nepovažují za čtenáře – mnoho o nich tedy nevíme. Dosavadní práce zkoumají spíš získané znalosti než prožitek. Zároveň knižní trh v posledních letech zaznamenal obrovský nárůst literatury faktu pro děti. Existuje tu přímá souvislost s rozmachem internetu, kdy jsou informace dostupné v neomezené míře. Na to zareagovali tvůrci nových žánrů dětské nonfikce, které tu touhu po informacích sytí jinak než internet, například hlubším kontextem nebo prostě čirou krásou obrazu,“ popisuje Kuzmičová.

„V ERC projektu ale půjdeme mnohem dál – naším primárním cílem je zjistit, co to vlastně znamená, když dítě nějaké téma zaujme, co mu to dává ve smyslu prožitků a pocitů. Hlavní zaměření bude na knížky a čtení, ale zabývat se budeme i dalšími způsoby získávání informací, jako je například povídání si, volná hra či poslouchání,“ říká vědkyně, kterou trápí, že nonfikce se často staví na druhou kolej jako něco, co se do čtení „nepočítá“, a například i češtináři na školách od ní odrazují. „Přitom faktické informace tvoří naprostou většinu toho, co v dospělosti čteme, jak se orientujeme ve světě. Je tak naprosto logické, že i děti chtějí číst fakta, a že z nich navíc mohou mít stejně bohaté prožitky, jako někdo jiný při čtení Harryho Pottera,“ zdůrazňuje vědkyně.

Anežka Kuzmičová na výzkumech úzce spolupracuje s Markétou Supa z FSV UK. 

Více encyklopedií do škol

Problém ale je, že řada dětí nemá k literatuře faktu přístup. „Tyto knížky na rozdíl od fikce chybí ve výuce a i rodiče často vnímají, že ‚správné čtení‘ znamená čtení smyšlených příběhů. A i když rodiče chtějí podporovat čtení nonfikce, velkým omezením pro ně může být, že si takové tituly nemohou dovolit, protože jsou často dražší než jiné knížky,“ uvádí Kuzmičová a zdůrazňuje, že ačkoliv se jedná primárně o projekt základního výzkumu, má ambici přinést poznatky pro praxi. „Naše data například ukážou, jak nejlíp s literaturou faktu pracovat i ve formálním vzdělávání. V delším horizontu doufám, že přispějeme ke změně vnímání čtenářství vůbec a že i těm, kteří s velkým nasazením čtou encyklopedie, burzovní tabulky nebo třeba provozní řády, se bude přiznávat jejich čtenářství a emoční kompetence s ním spojená. Tahle změna je potřebná v celém gramotném světě, rozdíly mezi zeměmi jsou v tomhle relativně drobné, proto jsem taky s tou myšlenkou šla na mezinárodní úroveň,“ sdílí vědkyně.

Spolutvůrci výzkumu budou opět děti

Výzkumy Anežky Kuzmičové a Markéty Supa jsou pozoruhodné tím, že se v nich prožitky zkoumají přímo z pohledu dětí, což vyžaduje tvorbu inovativních pomůcek. Ani nejnovější projekt nebude výjimkou. „Aktuálně vyhodnocujeme data z menšího projektu, kdy jsme dělali terénní hloubkové rozhovory, doma a v dětských domovech. Děti tvořily například koláže témat, o něž se zajímají, a pak nám o nich povídaly. Tohle nám dá skvělý start a pomůže vymyslet ty nejlepší možné pomůcky pro velký projekt,“ popisuje vědkyně a dodává: „Je neuvěřitelně povzbudivé, že se ERC rozhodlo financovat výzkum založený na participativním přístupu, kdy je dětem daná dost velká autonomie a rozhodovací role – jsou z nich vlastně spolutvůrci výzkumného postupu, což stále nebývá v mnoha odborných kruzích plně respektováno. V tomto projektu navíc zahrneme i rodiče a tvůrce knih, čímž propojíme pohled všech tří hlavních skupin, které se u nás na oběhu literatury faktu podílejí.“

Výzkumná složka zaměřená na děti bude probíhat jen v českém prostředí, aby šla získaná data snadno propojit a aby neunikal kulturní kontext. Cílem ale bude vytvořit model pro práci kdekoliv jinde. „Mezinárodní přenositelnost výsledků byla při soutěžním pohovoru vůbec jedna z nejčastějších otázek. Samozřejmě by bylo ideální do výzkumu zařadit děti z více zemí, ale to je finančně i s ohledem na jazykovou citlivost metodologie a na etiku výzkumu mimo naše možnosti,“ uvádí Kuzmičová. České děti však ve čtenářské gramotnosti podle mezinárodního srovnání PIRLS dobře reprezentují průměrné evropské čtenáře. Dále jsou tu i dvě příznivá specifika. Jednak má naše země na počet obyvatel velký knižní trh, jednak se na českých základních školách relativně hodně používají učebnice, takže děti znají tradiční odborný text a mohou dobře zhodnotit, čím se liší podoba zpracování informace v zájmové knížce.

Britská inspirace

V ERC se oceňují inovativní projekty s myšlením „out of the box“, které mají potenciál výrazně posunout naše poznání – co bylo inspirací pro tento projekt? „Největší inspirací jsou samy děti, které se zajímají o fakta, mám dvě takové doma. Na téma nonfikce jsem ale opakovaně narážela již v předchozích projektech – vždy se tam objevovaly skupinky dětských čtenářů, kteří když si mohli vybrat, tak četli encyklopedie nebo třeba životopisy fotbalistů a prožitky z nich nepopisovali o nic méně barvitě než ti, kteří preferovali fikci,“ říká Kuzmičová, pro kterou bylo velmi důležité i zahraniční působení.

„Působila jsem v zahraničí s přestávkami dekádu a půl, hlavně ve Skandinávii, ale nic můj život a moje myšlení tak nezměnilo jako dva roky v Anglii, kde je těch fotbalových knížek mimochodem na každém kroku spousta. Anglie mě naučila spoustu věcí, mimo jiné to, že pro dobrý výzkum mi nestačí jen elegantní nápad a propracovaná metodologie, ale že zásadní je pro mě vidět konkrétní skupiny, kterým pomůžu.“ 

Anežka Kuzmičová v loňském roce získala i Cenu Neuron pro nadějné vědce v oboru společenské vědy.

Překvapilo mě, jak to bylo příjemné

Pro úspěšný ERC projekt ale nestačí jen geniální myšlenka, stejně důležitá je i formální příprava – jak probíhala? „Chtěla bych v první řadě vyzdvihnout pomoc Martina Pehala, proděkana pro projektové řízení a grantovou činnost FF UK, který mi zprostředkoval konzultace a zorganizoval cvičný pohovor a moc mi fandil. Užitečné připomínky mi dala také Expertní skupina na podporu žadatelů ve výzvách ERC, která v Česku funguje. Soustředění mi ke konci pomáhala udržet moje nejbližší spolupracovnice Markéta Supa. Markéta je oproti mě velký optimista. Spolu jsme vymýšlely i odpovědi na některé možné otázky,“ sdílí Anežka Kuzmičová. 

„A zapojili se i další, nejen blízcí kolegové, kamarádi různě po světě. Chvílemi to bylo až dojemné. O postupu do druhého kola jsem se totiž schválně nikde nešířila, přesto se to k některým dřívějším držitelům ERC doneslo – do dneška nevím jak – a sami od sebe mi zavolali a nabídli mi svoje zkušenosti, což mi moc pomohlo,“ vzpomíná vědkyně, která připouští, že přípravy pro ni byly celkem náročné období: „Někdo mi třeba řekl, že na pohovor nacvičoval denně. Já jsem tuhle možnost neměla, protože jsem se v těch měsících musela intenzivně věnovat terénní práci, kterou nešlo odložit,“ uvádí Kuzmičová a s úsměvem dodává, že samotný pohovor pak probíhal vlastně úplně jinak, než si představovala.

„Překvapilo mě, jak moc příjemné to bylo. Takové zkušenosti mi nikdo nepopisoval, spíše jsem od lidí slyšela, že to může být nepříjemné, že hodnotitelé mohou být unavení,“ říká čerstvá držitelka ERC grantu, kterou již během pohovoru potěšil upřímný zájem hodnotícího panelu. „Ano, pokládali mi náročné a kritické otázky, ale nebyly to žádné podpásovky. Bylo vidět, že je můj výzkum skutečně zajímá. Jeden ze členů komise při pohovoru všechny rozesmál, když řekl, že jsem si mazaně vymyslela projekt o radosti z něčeho, co většina z nás dělá většinu dne – a o čem by si každý přál, aby to bavilo i jeho děti,“ dodává s úsměvem Anežka Kuzmičová.