Gerontoložka Iva Holmerová: Razím pojem bezvěkost

Je docela na roztrhání; má zjevně plno povinností, přesto je stále laskavá, milá. Docentka Iva Holmerová strávila uplynulé tři dekády intenzivní prací, která pomáhá seniorům žít plnější, kvalitnější životy. Čas pro magazín Forum si proděkanka pro zahraniční vztahy FHS UK udělala i o své dovolené, kdy doháněla některé resty – přípravu výukových plánů, evropské kurikulum pro zdravotníky „dlouhodobé péče“ i vlastní výzkumy.

„Pojem dlouhodobá péče nezní moc dobře, není to paliativní, ale vlastně postakutní péče, jíž jsme v Česku dosti dlužni. Přitom se právě taková péče v rozvinutých zemích týká čím dál více lidí; je potřebná. Málo se zabýváme i problematikou stárnoucích lidí s mentálním postižením,“ říká Iva Holmerová, jež od roku 2004 působí na humanitní fakultě – nově sídlící v oceňované budově v Libni (Tróji) –, kde vede Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO).

Jaké je podle ní české zdravotnictví? „Jsem přesvědčena, že naše zdravotnictví je prostě skvělé, ale týká se to hlavně akutní péče – ostatně jsme to viděli i během covidové pandemie. Zdravotníci s obrovským nasazením i kvalifikací zachránili, koho mohli. Přesto to nestačilo... Tuzemským problémem je prevence – máme nedostatky ve zdravotní gramotnosti, jak říká profesor Jan Holčík. A na druhém konci i doléčení, rehabilitace, opravdu dlouhodobá péče, kterou zvláště senioři potřebují. Jsme schopni vynaložit enormní prostředky, abychom lidi zachránili, odoperovali, transplantovali orgány, ale poté, když potřebují s nějakou disabilitou normálně žít, už jim nejsme schopni plně zajistit potřebné služby,“ míní.

Rozkročena mezi obory

Vystudovala všeobecné lékařství, ale už dekády tíhne i k sociálnímu rozměru oboru. Pohybuje se na „zdravotně-sociálním pomezí“, dá se říci. I proto se habilitovala na nejmladší z fakult UK a v holistickém oboru: v kulturní antropologii. „Víte, já se s tím svým oborem někam jen těžko vejdu,“ směje se.

„Když se podíváte na habilitační jmenovací obory napříč medicínami, tak my jsme pro ně moc sociální, ale ne zase úplně. Jsem proto nesmírně vděčna liberální FHS UK, že jsme díky vstřícnosti někdejších děkanů Jana Sokola, Ladislava Benyovzského a nyní děkanky Marie Pětové mohli vybudovat centrum pro studium dlouhověkosti, jež vznikalo odspodu, přes projekty,“ líčí sociální gerontoložka.

CELLO však nevyhnutelně spolupracuje s lékařskými fakultami. Díky udělenému Donatiu se rozšíří součinnost Holmerové s 2. LF UK a její nově vznikající geriatrickou klinikou, čilé kontakty má právě s tamními neurology z Motola (jmenovitě s profesory Jakubem Hortem, Janem Laczó a docentem Martinem Vyhnálkem, jak o tom píšeme na dalších stránkách), tak s různými pracovišti všech lékařských fakult UK, ale i Matfyzem. „To je trochu překvapivé, že? Moc si vážím spolupráce s Katedrou aplikované matematiky MFF UK, kdy řešíme distribuce materiálů v krizových situacích – což vychází z potřeb během pandemie, kdy bylo nutné dodávat roušky, dezinfekce a podobně,“ vypráví Holmerová. Její studentka Judita Matyášová s dalšími kolegy distribuovala v rané fázi potřebné pomůcky do řady domovů.

S pomocí má Holmerová letité zkušenosti. V roce 1991 spoluzakládala jedno z prvních specializovaných center v Praze 8. „Říkali jsme si tehdy, že se zvyšuje poptávka po péči o starší lidi. Klesala porodnost, byly nám tedy poskytnuty jedny jesle... Načrtli jsme takový ,vzdušný zámek´, ale přes všechny kotrmelce se vizi podařilo naplnit,“ vypráví proděkanka, jež s kolegy nastavila systém péče, služeb, osvěty a terénní pomoci pro seniory i jejich rodiny – a to i v rámci později vzniklé České alzheimerovské společnosti. Dnes je prý příkladů dobré praxe spousta, jmenuje například péči Prachatic, Chrudimi anebo Horních Počernicí; kvalitní služby pro lidi s demencí se dají rozpoznat podle loga vážky (udíleného touto společností).

Včasná příprava na budoucnost

Holmerová předsedá organizaci Alzheimer Europe, má mezinárodní rozhled. A věnuje se přípravě nastupující generace expertů ve studiích dlouhověkosti.

První doktorandkou těchto longevity studies byla Kate Shiells z Bristolu, přičemž se Čechům díky projektu INDUCT podařilo nakouknout „do oborové kuchyně“ i takovým pracovištím, jako jsou univerzity v Amsterdamu, Maastrichtu, Salamance, Nottinghamu anebo University College London.

„Dlouhověkost v češtině je zavádějící. Ale longevity znamená i dlouhost, to je významné, neboť vše se prodlužuje, lidé včetně postižených se už dožívají vyššího věku, déle se vzděláváme, pracujeme či budeme pracovat... Vezměte si, že do poloviny 21. století tu bude deset procent lidí starších osmdesáti let! To je i pro mne neuvěřitelné číslo, takže je zjevné, že se spektrum služeb bude muset lidem přizpůsobit, když jsou i déle aktivní. Můžeme se dočkat rekvalifikací klidně i v padesáti letech, čtvrtí přátelských pro seniory, obchodů s asistenčními pomůckami, jako je tomu třeba v Japonsku,“ líčí docentka Holmerová, která pro svěží žití doporučuje pravidelný pohyb, četné aktivity, sociální kontakty i zdravé stravování.

„Říkám tomu bezvěkost... s určitou nadsázkou, samozřejmě. Ono pak bude v podstatě jedno, jestli je někomu 65, 75, 85 nebo 95 let, ale rozhodující bude jeho zdravotní stav, kondice, funkčnost. V důsledku špatné životosprávy pak na tom může být někdo v 55 letech hůře nežli aktivní sedmdesátník. Takovou bezvěkost jsme si všichni uvědomovali, když jsme jednali se zakladatelem naší fakulty, profesorem Janem Sokolem, jenž nedávno zesnul. U něj věk nehrál roli. On svojí aktivitou, tolerancí, pokorou, moudrostí a řekněme dobrotou byl stále takový, že nás ani nenapadlo řešit jeho věk, zda překročil osmdesátku,“ vzpomíná Iva Holmerová na filosofa, s nímž „senioři psali Wikipedii“. Vedl je k aktivnímu – a plodnému životu.