Matyáš Kubíček je úspěšný český plavec, kterého ale při běžných závodech v bazénu neuvidíte. Student Institutu ekonomických studií (IES) na Fakultě sociálních věd je totiž akademický mistr světa v ploutvovém plavání.
„Jako malý jsem zkoušel různé sporty, například gymnastiku nebo tenis ale nikdy mě to pořádně nechytlo. A kolektivní mi ani moc nešly, třeba na házení čehokoliv jsem úplně „levej“, takže bylo vlastně štěstí, že jsem se našel v bazénu,“ vzpomíná se smíchem na své plavecké začátky Matyáš Kubíček.
Může za to soused
Proč si ale hned na začátku vybral plavání s ploutvemi? „To vzniklo úplnou náhodou. Jeden náš soused odjel na dovolenou a jeho tatínek mu jezdil zalévat květiny. A když si jednou zapomněl klíče, zastavil se u nás na kafe, vyprávěl a vyprávěl, až se ukázalo, že trénuje ploutvové plavání. Pozval mě na bazén a já se od té doby už ploutve nepustil.“
On sám začínal v osmi letech, ale lepší je začít dříve. „Je potřeba začít brzy, přecházet z běžného plavání třeba v deseti letech už může být pozdě. Jednak se totiž zapojují jiné svaly a je to přece jen trochu jiný pohyb. I když klasičtí plavci mohou mít dobrou fyzičku, jde hlavně o techniku, která je u ploutvového plavání hodně důležitá,“ připomíná Matyáš. „Nejčastější chyba je, že se buď správně neprotínají kotníky anebo se krčí kolena. To je základ. A potom tu jsou další věci jako mít správně srovnané ruce, aby přes vás voda co nejsnadněji obtékala.“
Se šnorchly vypadají ploutvoví plavci jak postavy z filmů o superhrdinech.
Děti vždy začínají plavat nejprve se dvěma ploutvemi, až později se přejde na monoploutev. Pro děti jsou malé a pak si zvykají na větší, závodní rozměr. Jsou určeny maximální rozměry, teoreticky může být vaše ploutev i menší, ale čím větší, tím je logicky větší záběr. Jako materiál se používá karbon nebo laminát, jednou za čas se objeví úpravy jako vícevrstvý karbon nebo se přidávají drážky, které by měly vodu lépe vést. Ploutve jsou ale různě tvrdé – nejtvrdší jsou vhodné na sprinty – a také existují různé způsoby uchycení „botiček“ na ploutvi.
Ploutvové plavání |
První soutěže byly pořádány ve dvacátých letech 20. století ve Francii, od roku 1967 se každý sudý rok pořádá mistrovství Evropy, mistrovství světa potom každý lichý rok od roku 1976. V současnosti se dělí na čtyři kategorie: |
PP – plavání s ploutvemi: závodník má dvě gumové ploutve nebo monoploutev a k dýchání používá šnorchl. Musí být neustále na hladině s výjimkou 15 metrů po startu a obrátce. |
RP – rychlostní potápění: závodník nesmí vynořit obličejovou část z vody. Tratě 25 m a 50 m plave na jeden nádech, na delších tratích dýchá díky dýchacímu přístroji se stlačeným vzduchem). |
BF – bi-fins: plavání s dýchací trubicí a gumovými ploutvemi, styl kraul. Závodník se musí, stejně jako u PP, držet na hladině, výjimkou je 15m pásmo po obrátce a skoku. |
DPP – distanční plavání s ploutvemi: pořádá se na volné vodě a na delší tratě (500 m – 6 km). Plavat se může stylem PP i Bi-Fins. |
Ploutev za stovky eur
V bazénu je nejdelší disciplína na 1500 metrů ale jsou i závody na volné vodě a nejdelší měří 6 kilometrů. „Dříve existoval i závod na 20 kilometrů, ale to už se plavalo na okruhy s přestávkami, kdy si mohl plavec ploutev na chvíli sundat. Protože když v tom máte nohy moc dlouho, tak to není úplně komfortní,“ varuje Matyáš Kubíček, jenž si dálkový závod vyzkoušel na MS juniorů v Egyptě. „Tehdy to byla štafeta na 2 kilometry v moři. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, ale bazén mám raději,“ dodává.
Nohy při delších závodech v ploutvích logicky dostávají pořádně zabrat. „Já osobně mám problémy spíše se zády, ale jiní závodníci trpí na kotníky, někoho zase trápí nárty nebo prsty… Nohy míváte hodně stísněné, takže vznikají puchýře či jiné potíže a řada plavců si prsty oblepuje páskou nebo si přidávají neoprenové proužky pro větší pohodlí,“ líčí Matyáš Kubíček. Při trénincích mimo vodu je tak vhodné zapojovat různá kompenzační cvičení. „Většinou to bývá kombinace posilování a protahování plus fyzioterapie nebo masáže. Já třeba chodím i běhat nebo jezdím na kole.“
Ploutvové plavání má několik kategorií, ale rodák z Liberce se soustředí na plavání s monoploutví a nejraději má tratě na 400 a 800 metrů. Někdy ale přidá i kratší disciplíny, a proto s sebou na závody vozí ploutve dvě. Na kratší tratě je totiž vhodnější tvrdší ploutev. „Jedna ploutev vám může vydržet tak pět let, ona se nijak zásadně neopotřebovává, jen časem měkne, což nemusí být úplně na škodu, někomu se s ní pak lépe kope. Občas se ale stane, že ploutev praskne – při obrátce nebo při skoku.“ Špičková monoploutev přitom stojí 400-600 euro.
Potápění ho neláká
Ačkoliv ploutvové plavání obecně spadá pod Svaz potápěčů, Matyáše na prozkoumávání mořského světa nijak nenalákáte. „V našem sportu je i disciplína, kdy neplavete se šnorchlem, ale s lahví se stlačeným vzduchem tak metr, metr a půl pod vodou, a to mi úplně stačí,“ dává jasně najevo, že před volnou vodou dává přednost bazénu. V něm tráví téměř celý rok. „Volno máme měsíc, maximálně dva. Od prázdnin do Vánoc jsou menší závody, hlavní sezóna je od ledna do července. Reprezentanti pak mají zpravidla v červenci, někdy až v srpnu mistrovství světa nebo Evropy, to se střídá po roce.“
Do české reprezentace patří Matyáš už od juniorských let, do seniorského týmu plynule přešel cca před dvěma lety. Loni na mistrovství Evropy obsadil šesté místo a letos přivezl z akademického mistrovství světa zlatou a stříbrnou medaili. „Po covidu byla dvě mistrovství světa ale mě trvalo poměrně dlouhou dobu, než jsem se znovu dokázal dostat na své původní časy,“ tvrdí plavec, jehož vzorem je italská legenda Stefano Figini.
„Vídal jsem ho, když jsem začal jezdit na mezinárodní závody. Skvěle plaval a pořád porážel i mnohem mladší závodníky. Od té doby jsem se ho na velkých akcích snažil pozorovat a inspirovat se jím. Pro náš sport toho hodně udělal, napsal i nějaké knížky, je to nejen pro mě velká osobnost,“ vykládá o muži, který se stal dvanáctkrát mistrem světa a osmkrát mistrem Evropy.
Ani Figini se ale nikdy neobjevil na olympiádě, tam je prozatím účast ploutvovému plavání zapovězena. „O zařazení do olympiády se mluví už od doby, co jsem začal plavat. Na Evropských hrách v Baku se náš sport snažili co nejvíc zviditelnit - pozvali ty nejlepší plavce a byl tam super bazén. Nějaká jednání s olympijským výborem sice probíhají, ale zatím se nepodařilo prosadit ani zařazení coby ukázkový sport,“ mrzí Matyáše Kubíčka. Přitom letos budou na olympijských hrách v Paříži novými sporty například breakdance nebo sportovní lezení.
Zlákala ho ekonomie
„Jsme malý sport a ani zdaleka nemáme takovou základnu jako běžné plavání, řádově jsou nás v Česku tak stovky,“ krčí rameny 20letý plavec, jenž ve volném čase rád ochutnává jídla během cestování. „Dříve jsem měl představu, že čím dále, tím lépe, ale poslední dobou zjišťuji, že to tak nemusí být. Stačí že jsem na tom místě ještě nebyl anebo se mi tam líbilo natolik, že se tam rád vracím.“
Plavání s ploutvemi nepatří mezi sporty, kterými by se mohl kdokoliv uživit, a tak se v budoucnu vidí někde v ekonomickém sektoru. „Bavila mě matematika, sociologie a angličtina, a na Institutu ekonomických studií FSV UK mě zaujalo, že většina výuky je v angličtině. A v oblasti ekonomie je spousta různých profesí ať už v bankovnictví, státní správě, nebo ratingové agentuře, zajímají mě i datové analýzy. Za dva roky, co na IES studuji, mě to i kvůli zajímavým přednášejícím, co sem chodí, směřuje k nějakému poradenství nebo consultingu. Ale zatím tomu nechávám volný průběh,“ uzavírá Matyáš Kubíček.
Matyáš Kubíček |
Student druhého ročníku na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Od svých osmi let se věnuje ploutvovému plavání, je člen Aqua klubu Liberec. Několikanásobný mistr ČR, za rok 2019 byl díky umístěním ve Světovém poháru nejlepším juniorským ploutvovým plavcem světa, na ME 2023 obsadil 6. místo (800 m PP). V dubnu 2024 se v Kolumbii stal akademickým mistrem světa na trati 800 metrů. |