Po studentské medaili chce Žerava uspět i ve svěťáku

Poslední Zimní světové univerzitní hry byly pro české reprezentanty mimořádně úspěšné, přivezli domů celkem dvanáct medailí. První z nich, stříbrnou, získal ve snowboardcrossu Jakub Žerava, student Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Když v lednu začala v americkém Lake Placid univerzitní klání, podmínky ve snowboardovém areálu nebyly vůbec ideální. Ranní déšť vystřídalo sněžení, trať byla namoklá a většina závodníků zažila nepříjemné pády. „Celý den mi byla hrozná zima a v takových podmínkách občas ztrácím motivaci… Ale snažil jsem se nad tím moc nepřemýšlet a zabojovat,“ vzpomíná Jakub Žerava na svůj dosavadní vrchol sportovní kariéry.

Bojoval totiž víc než dobře, do hlavního závodu prošel z šestého místa, a ve finále jej porazil jen Francouz Gattaz. Stříbrnou medailí tak Žerava vylepšil své osmé místo z předchozí univerziády v Krasnojarsku v roce 2019. Mezi cenné umístění pak 25letý „snowboarďák“ počítá dvě třetí místa na Evropském poháru a účast na mistrovství světa 2021. Na nejprestižnějších závodech Světového poháru prozatím spíše paběrkuje.

Na svěťák mohou jen tři

„Pro závodníky z České republiky platí na Světových pohárech kvóta 2 muži, 1 žena, a v reprezentačním týmu jsme čtyři. Takže o tom, kdo pojede ´svěťák´se rozhoduje na trénincích a soustředěních, vždy je to podle aktuální formy. Někdy také jedeme na závod všichni a rozhodne se až na místě, což samozřejmě neplatí pro závody do vzdálenějších míst, kde jsou vysoké náklady na cestu,“ vysvětluje Jakub Žerava.

Jakub Žerava na svahu. FOTO: archiv Jakuba Žeravy.

Mezi muži je ve snowboardcrossu obrovská konkurence a výsledky bývají hodně těsné. Žerava už dvakrát končil těsně před hlavním závodem SP, do kterého se vejde 32 borců – loni obsadil 33. místo na závodech v Krasnojarsku a v italské Cervinii. Jinak sbírá starty převážně na Evropských pohárech. „Tratě jsou tam trochu rozdílné a menší. Ale někdy to bývá i nebezpečnější než na Světovém poháru, protože kvůli menším rozpočtům bývají horší úpravy tratí.“

Sportovním příznivcům jméno Žerava připomene někdejšího šampiona v motokrosu, příbuzní jsou ale s Jakubem jen vzdáleně, ačkoliv sám na motorce jezdí rád, a ještě raději se vrhá na kole z velkých kopců. „Kdybych nedělal snowboard, asi bych jezdil na kole downhill. Na kole mě to hodně baví - hlavně teda z kopce, do kopce zas tak moc ne,“ směje se milovník adrenalinu.

Na jeho instagramovém účtu můžete vidět, jak skáká z letadla, potápí se, nebo lyžuje se psem. „Adrenalinové věci mě baví. Docela pravidelně se potápím, a jezdím na kole downhill, těmhle aktivitám se určitě chci věnovat i dál. Z letadla jsem zase skákal jen ´na trhačku´, kdy se ti padák sám otevře, tak časem bych se chtěl dopracovat i ke skoku zcela sám.“ Ve volném čase také rád jezdí na skateboardu nebo longboardu.

Pochází z Turnova, takže každého by logicky napadlo, že s lyžováním neměl problém od doby, co se postavil na nohy. Na snowboardu ovšem začal později než jeho vrstevníci a zlomem byl snowboardový kemp, který v šestnácti dostal od rodičů. „Tam jsem se naučil obecně základy, už to nebylo jen o zkoušení u nás za chalupou v Kořenově.“

Sportovní základy má víc než široké. Na základní škole dělal atletiku a jako dorostenec si při bězích na 800 metrů nevedl vůbec špatně. „Časem mě to běhání stále dokola omrzelo a také jsem už postupně ve starších kategoriích přestával být nejlepší. Tak jsem zkoušel i jiné sporty.“ Hrál například házenou a během střední školy v Liberci hrál rok a půl i americký fotbal (na postu running back a občas receiver). „Ale postupem času už to nešlo skloubit se snowboardem, protože jsem často jezdil na závody a nestíhal tréninky a někdy ani zápasy. Tak jsem si řekl, že nemá cenu dělat obě věci napůl.“

Soustředil se tedy na individuální výkon, nechybí mu týmové prostředí? „Ani u snowboardu nejste na všechno sám, je to hodně i o ostatních lidech v týmu. Kdybych se připravoval a trénoval sám, tak se nikdy nedostanu na vyšší úroveň, poměřování s lepšími vás posouvá dál,“ vykládá člen Czech Snowboardcross Teamu, což je v podstatě české reprezentační družstvo, jehož členem je i olympijská vítězka Eva Adamczyková (dříve Samková).

Kdo maže, ten jede

Důležitou součástí týmu jsou servismani, kteří se vám starají o „prkno“ a především jeho správné namazání. „To je jeden z hlavních faktorů úspěchu. Jsou různé přípravky a vosky na specifické podmínky včetně mokrého sněhu, servismani to testují a podle toho pak mažou. Kromě toho je snowboardcross také hodně o znalosti tratě, abys věděl, kde můžeš nabrat větší rychlost. A taky je důležité využít správnou taktiku, protože každá trať je v podstatě jiná.“

Mýlí se ten, kdo si myslí, že se stačí na startu jako první nejrychleji „odpíchnout“ a dostat se do čela. „Start je samozřejmě důležitý. Jenže poslední dobou se staví tratě, které jsou v podstatě placaté a tam nechceš jet v čele. Protože první schytává všechen vítr, ti za ním se v klidu vezou, a potom ho ve správný čas předjedou. Na druhou stranu pamatuju trať ve Švýcarsku, kde byl start poměrně dost z kopce a potom úplně rovná pasáž, a to se jezdívalo hodně rychle, třeba i přes 100 kilometrů v hodině.“

Pro závody ve snowboardcrossu se používají speciální prkna, která se od normálních snowboardů liší hlavně tím, že mají mnohem větší radius. „Takže to pomaleji zatáčí, je to tvrdší, a člověk si na to musí zvyknout. Prkna se pořád vyvíjí, zkouší se různé vrstvy nebo víc vrstev materiálu, také se mění rádiusy. My jsme kdysi jezdili rádiusy okolo 20-22 metrů, což je fajn, když nemusíte často zatáčet, ale když se pak dostanete do nějaké situace, kdy potřebujete udělat rychlý manévr, tak na tom nemáte šanci. V poslední době vyhovují spíš kratší rádiusy, kdy se můžete spolehnout na to, že můžete rychle měnit směr.“

Takový speciální snowboard pak vyjde i na 25 tisíc korun a Jakub Žerava s sebou na závody vozí tři se stejným radiusem, liší se jen odlišným namazáním. A v čem tělo při snowboardcrossu nejvíc trpí? „Mě třeba nejvíc bolí kolena a kotníky – ty jsou dost náchylné ke zraněním, protože máš boty hodně utažené a když pak jedeš na hraně a objeví se nějaká boule… Takže zranění kotníků bývají, a pak taky ramena a zápěstí, když se padá. Já už měl pádů hodně, ale musíš se naučit padat tak, aby ses moc nezranil,“ směje se student FTVS.

Skloubit sportovní kariéru se studiem není jednoduché. „Očekával bych, že sportovní škola bude mít pro sportovce pochopení, ale někdy musím dělat věci navíc kvůli tomu, že nemám plnou docházku. Ale někteří vyučující jsou naprosto v pohodě a snaží se mi vyjít vstříc,“ pochvaluje si.

Frajer by měl mít respekt

Ve škole má nejmíň v oblibě didaktické výstupy před ostatními. „Asi se před ostatníma lidma stydím, nevím,“ říká Jakub, který ve videu pro reprezentaci, kde se měl popsat třemi slovy, zvolil: bláznivý – dříč – frajer. Jde to dohromady? „Já myslím, že jo. Být frajer nemusí být jen o tom dělat frajeřinky, ale dosáhnout nějakého respektu u ostatních,“ myslí si.

Nyní je v prvním ročníku magisterského oboru Učitelství tělesné výchovy pro střední školy. „Předtím jsem studoval obor Tělesná výchova a sport a pak už na fakultě moc nebylo na výběr. Úplně asi neplánuju být učitelem ve škole, víc si umím představit trenérství. Ta možnost tady je, třeba v budoucnu budu chtít někomu předat svoje zkušenosti. Ale spíš asi u starších, kteří už nějaké základy mají, protože trpělivost není úplně moje silná stránka,“ směje se Jakub Žerava.