Dominika Geržová raději záchranaří než plave za rekordy

V mládežnických kategoriích sbírala domácí medaile a závodila i na mezinárodních akcích, přesto si chce dát od plavání pauzu. Dominika Geržová má spoustu zájmů od fyzioterapie, vaření, přes sociální sítě až po podnikání. Do bazénu se studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK hodlá vracet jen kvůli své další vášni – vodnímu záchranářství.

Součástí Vodní záchranné služby Českého červeného kříže (ČČK) jsou i sportovní spolky, které pořádají mistrovské závody ve Vodním záchranném sportu. Ti nejlepší plavci jsou pak členy reprezentace a každoročně se účastní mistrovství Evropy a světa. A Dominika Geržová je juniorskou mistryní Evropy z roku 2017 a bronzová medailistka z ME dospělých 2019.

Domčo, zkus zaplavat limit

Její cesta k vodnímu záchranářství vedla přes klasické plavání, se kterým začala v rodném Krnově. Na plavání je společně s bratrem přivedla maminka. „Taťka neměl na plavání nejlepší vzpomínky, vyprávěl nám, jak je jako děti ve Vsetíně odháněli od kraje bazénu klackama,“ směje se Dominika. Zatímco její bratr časem s plaváním přestal a nyní se věnuje řeckořímskému zápasu, ona vydržela a z mládežnických kategorií má několik medailí.

„Nikdy jsem si ale v plavání nedávala moc velké cíle. Pokaždé mi třeba mamka jen řekla, ať zkusím splnit nějaký limit, a mě se to povedlo. Ale třeba olympiáda byla pro mě natolik vzdálený sen, na který jsem ani nemyslela. Po letech mě navíc plavání už ani tolik nenaplňovalo, tak jsem zkusila záchranářství,“ vypráví Dominika. V Krnově je jeden z nejlepších spolků vodních záchranářů, a tak se nechala dost snadno přemluvit.

Medaile mezi záchranáři

Brzy se dostala do české reprezentace a na mistrovství Evropy 2017 byla součástí nejúspěšnější české výpravy v historii vodního záchranářství. V disciplíně surf race s přehledem vyhrála závod juniorek, a z plavání mezi překážkami vybojovala bronzovou medaili. O dva roky později v italském Riccione už závodila mezi dospělými a byla z toho také medaile – bronzová v její oblíbené disciplíně surf race – plavání v moři.

„To mě baví asi ze všeho nejvíc. Startuje se hromadně na břehu, vběhne se do moře, kde se můžete odrážet ode dna, plave se 400 metrů k vyznačeným bójkám a vyběhne se na břeh,“ popisuje Dominika. Ráda má i disciplínu „beach flag“, kdy závodníci na pláži běhají sprint na 20 metrů a poslední z nich pro další kolo vypadává. „To je hodně kontaktní a lokty létají sem a tam.“

Do italského Riccione, odkud má svou nejcennější medaili, se letos na konci září vrátila s českou reprezentací na závody mistrovství světa. V lepších výkonech ji však omezily zraněné vazy v kotníku a nejlepším výsledkem tak bylo 12. místo ve štafetách. Náladu si spravila na vysokoškolských závodech World InterUniversities v Barceloně. Loni si z univerziády „druhé kategorie“ přivezla tři zlaté medaile a celkové prvenství v plavání, které zopakovala i letos a z pěti medailí byly zlaté dvě.

Od konce letošního roku si ale současná členka plaveckého klubu KPS Ostrava naplánovala plaveckou dovolenou. „Vidím to na takovou roční pauzičku a návrat až za dva roky na mistrovství světa vodních záchranářů v Austrálii, to mě hodně láká. Kariéra profesionální sportovkyně pro mě nikdy nebyla hlavní prioritou,“ tvrdí. Nebude těžké se ale do bazénu po delší pauze vracet? „Nemyslím si. Já jsem vždy byla schopná plavat třeba i po dvou týdnech tréninku podobné časy jako dřív, takže si myslím, že zase až tolik toho tréninku nepotřebuju,“ hýří Dominika sebevědomím.

Mezi fotbalisty nebo v kuchyni

A že by se během pauzy nudila? Zapomeňte. Přítel Lukáš je spolumajitelem opavské firmy BU1 na výrobu fotbalového oblečení a brankářských rukavic, a Dominika firmě pomáhá se správou sociálních sítí, vymýšlí kontent, a natáčí videa. Navíc svou lásku následovala i ve fotbalových šlépějích. Zatímco on je čerstvým šéftrenérem brankářů v Slezský FC Opava, ona je novou fyzioterapeutkou u B-týmu. K tomu ještě vypomáhá na mládežnických kempech jako zdravotník a zvažuje pustit se i do podnikání.

„Já myslím, že budu mít věcí na práci až dost,“ směje se třiadvacetiletá sportovkyně, která by chtěla víc času věnovat i další vášni. „Hodně mě baví vaření, už máme dokonce i založený kanál na Instagramu. Zatím tedy jen pár receptů, ale je s tím hromada práce – nejen vařím ale i natáčím a stříhám,“ chlubí se. Nedávno se s přítelem přestěhovali do nového bytu s prostornou krásnou kuchyní, takže se těší na to, že své vaření posune zase na další level. Tak že by se před ní nakonec rýsovala kariéra influencerky? „Občas mě tímhle směrem někdo pošťouchne ale mě to zase tak moc neláká. Když vidím ostatní influencery, jak se pak musí zaprodávat různým firmám a produktům, tak to nechci.“ Spíše se za pár let vidí například u podnikání po vzoru přítele, například s firmou na plavecké vybavení.

Přestože při závodech vodních záchranářů pomoc tonoucím jen napodobuje, myslí si, že by neměla problém zapojit se i do skutečné záchrany života. Naštěstí k tomu zatím příležitost neměla. „Jen z dětství si pamatuji zážitek, kdy taťka musel na pláži vytahovat z vody starší paní, která se začala topit. To mi mohlo být asi deset let.“ Zasahovat zatím nemusela ani v dospělosti, kdy během léta párkrát brigádničila jako plavčík u bazénu.

Volný čas nejraději tráví u filmu nebo seriálů, mezi její nejoblíbenější patřil například španělský seriálový hit Papírový dům (v originále Money Heist). Z toho byla tak unešena, že si dokonce po vzoru hrdinů seriálu pořídila i červený overal s maskou Salvadora Dalího a slézala v něm v zimě Praděd. „To ještě ten seriál ani nebyl tolik známý, ale lidé kolem stejně koukali, co je to za blázna,“ směje se. Nyní kouká i na korejskou verzi stejného seriálu, líbily se jí i série Hra na oliheň, Vis a Vis nebo Elite. Hlavně když je tam dost akce, s romantickými snímky za touto akční slečnou nechoďte.