Univerzita Karlova se v krátké historii již podruhé spoléhá na své studenty. Medici UK se od prvních dnů rusko-ukrajinské války zapojili do humanitární pomoci v asistenčních centrech, kam denně přijíždějí stovky uprchlíků. „Reálné dopady jejich dobrovolnické činnosti jsou znát na každém kroku. Těžko najdeme adekvátní hodnotu, kterou bychom dokázali vyčíslit jejich ocenění,“ říká univerzitní kancléř Michal Zima. Jak taková pomoc konkrétně vypadá na pražském Hlavním nádraží, největším v Česku, zjišťovala v terénu reportérka magazínu Forum. Celkem se již do pomoci zařadilo pár set studentů Karlovky; na nádraží ti ukrajinští třeba i tlumočí svým krajanům, přičemž se setkávají i s lidmi ze svých rodných měst.
Aktuální snímek z pražského Hlavního nádraží (9. března), kam přijíždějí lidé z Ruskem napadené Ukrajiny. Pomáhají i studenti UK.
Podle údajů zveřejněných ministerstvem vnitra Ukrajinu od začátku bojů opustily bezmála dva miliony osob, přičemž odhadem už kolem 200 tisíc z nich zamířilo do Česka. Mezi uprchlíky před válkou i v Česku výrazně převažují ženy a děti. Příliv Ukrajinců se daří zvládat díky síti Krajských asistenčních center pomoci (KACPU) po celé republice. Každý čtvrtý uprchlík přitom míří do center v Praze, odkud je hasiči z důvodu naplnění kapacit KACPU následně rozvážejí k registraci do jiných krajů a dalších registračních míst.
Studenti UK v centrech i na nádraží
Kromě nespočtu aktivit jednotlivců, organizací státní správy a neziskových organizací poskytují v Praze asistenční služby lidem z Ukrajiny dvě velká centra. Jedno pražské KACPU působí v Kongresovém paláci, kde se vyřizují administrativní kroky spojené kupříkladu s udělením víz, druhé KACPU se nachází na vlakovém Hlavním nádraží; slouží především pro poskytnutí prvních informací čerstvě přijíždějícím uprchlíkům. Právě na nádraží denně přijíždějí desítky vlaků s cestujícími prchajícími před ruskou agresí. Mnozí se do České republiky vydávají za svými známými a příbuznými. Ti ostatní – a je jich denně několik set – jsou po příjezdu do Prahy odkázáni na pomoc desítek dobrovolníků z několika neziskových organizací. Mezi dobrovolníky, kteří zde od začátku pomáhají, najdeme i řadu studentů Univerzity Karlovy.
Gábina má na starost všechny dobrovolníky, kteří dnes do centra dorazili. Je jejich koordinátorkou. Říká, že pracovní den začíná v osm hodin a dále probíhá podle pokynů vzešlých z rozhodnutí krizového štábu. Každý dobrovolník – vybavený žlutou vestou – dostane instrukce, co je ten den potřeba zajišťovat.
„Jsou skvěle ,nabrífovaní´ a vědí, co dělat s lidmi od okamžiku, kdy vlak zastaví a na nástupiště začnou uprchlíci vystupovat. Z cedule víme, kolik lidí zhruba vlakem přijede. Naším úkolem je například zkontaktovat hasiče-řidiče, kteří lidi naloží do autobusů a převezou je do dalších asistenčních center nebo do ubytovacích zařízení. U nás je k dispozici i databáze ubytování, kde se shromažďují volné kapacity. Využívají se především pro lidi s krátkodobým pobytem, kteří pokračují v přesunu jinam. Nejnáročnější je to vždy večer. Když přijedou vlaky, lidé zde vystoupí, a další spoj jim odjíždí třeba až ráno nebo za den. Nahoře v hale máme sice k dispozici krizová lůžka – je jich tam kolem padesáti kusů, ale ta jsou většinou už v osm večer obsazena. Takže tu maminky s dětmi jsou nuceny přenocovat na chodbě. Kdyby někdo chtěl pomoci, prosím, přijďte kterýkoliv den večer a můžete si někoho odvést domů. Nechat jej u sebe osprchovat, povečeřet, přespat... Budou vám neskonale vděční,“ vyzývá energická Gábina.
Zhruba dvě stovky studentů UK okamžitě zareagovaly na výzvu k zajištění pomoci uprchlíkům, kterou ukrajinským studentům napříč všemi univerzitními fakultami rozeslalo Centrum pro přenos poznatků a technologií UK (CPPT) ve spolupráci se střediskem UK Point. Na žádost ředitelství úřadu práce byla pomoc studentů Univerzity Karlovy nejdříve směrována do Kongresového paláce. Zároveň bylo CPPT osloveno studenty 3. lékařské fakulty UK, kteří na „Hlaváku“ především v rámci poskytování zdravotnické pomoci a tlumočnické služby s pomocí již začali. Centrum pomohlo propojit obě skupiny, aby byl zajištěn i neustálý dostatek ukrajinsky hovořících dobrovolníků z řad studentů UK a dostalo se jim podpory.
Asi sedm desítek studentů UK
„K dnešnímu dni na Hlavním nádraží působí zhruba sedm desítek dobrovolníků UK v rámci poskytování tlumočnických služeb a další desítky studentů z řad ,Trojky´. Právě poskytování zdravotnických služeb je naprosto zásadní pro fungování centra. Studenti Univerzity Karlovy zde opravdu odvádějí profesionální a velmi prospěšnou práci ve velmi stresujících podmínkách. I když momentálně nápor trochu opadl, především z důvodu přesměrování některých vlakových spojení do jiných měst, stále se jedná o stovky uprchlíků denně, kterým se naši studenti a další dobrovolníci věnují,“ líčí Hubert Topinka, který je ve zmíněném CPPT odborným garantem pro vztahy s nestátními neziskovými organizacemi a veřejnou správou.
Kromě jiného má Topinka přes dvacet let zkušeností s organizováním humanitární pomoci v konflikty zasažených zemích. Je to právě obrovská empatie a téměř každodenní několikahodinové nasazení, co prý studenty Karlovky charakterizuje. Vedle toho musejí, samozřejmě, zvládat často náročné studium.
Českým dobrovolníkům asistují i dobrovolníci z řad ukrajinských obyvatel a ukrajinských studentů žijících dlouhodobě v Česku. „Je pro nás samozřejmé, že svým lidem pomáháme. Co je obdivuhodné, a za co patří velké díky vašim lidem – obyvatelům Česka, že jste se do humanitární pomoci Ukrajincům pustili hned od prvního dne,“ říká Maryia, studentka pocházející z Charkova, studující v Praze pátý ročník 2. lékařské fakulty UK. Protože je vůdčí osobností uskupení studentů Medici na ulici, bylo pro ni zapojení do dobrovolnictví na nádraží samozřejmostí, zatím pomáhá převážně s koordinací a tlumočením.
Pomoc v Česku, ale také přímo na Ukrajině
„S dalšími ukrajinskými spolužáky se navíc snažíme zajistit distribuci léků na Ukrajinu, protože – bohužel – centralizovaná pomoc se zatím nedostává všude, je to složitější,“ říká medička 2. LF UK, která dala práci dobrovolníka přednost před pobytem v Portugalsku, na plánovaném Erasmu. V nejbližších dnech by se svými spolužáky měla posílit tým zajišťující i zdravotnickou pomoc v asistenčním centru na nádraží.
Studentce naslouchá a souhlasně přikyvuje Daniil, student-druhák na 3. lékařské fakultě UK, jenž na nádraží působí také jako jeden z hlavních koordinátorů ukrajinsky hovořících tlumočníků. Právě on stál u zrodu zapojení studentů Univerzity Karlovy v pomoci na největším nádraží v zemi. Doma je v ukrajinském městě Dnipro. Zrovna teď má v rukou megafon, za pár minut má přijet vlak, musí být připraven. „První slova, která tady ode mne uslyší, jsou: Vážení přátelé z Ukrajiny, jestli potřebujete nějakou pomoc, obraťte se na dobrovolníky ve žlutých vestách…,“ říká Daniil solidní češtinou. A jak se dále dovídáme, lidem z Ukrajiny dobrovolníci na nádraží pomáhají zajistit vše potřebné, od ubytování až po telefonní SIM karty.
Náš rozhovor ukončuje koordinátorka; potřebuje zdravotnickou pomoc pro jedno z dětí postižené nevolností. Právě na dětech se vyhrocená životní změna podepisuje nejvíce: jsou až na výjimky velmi unavené, uplakané a trpí nechutenstvím. Asi tříletá holčička se okamžitě ocitá v improvizovaném zdravotnickém „středisku“ – ve stanu umístěném v rohu krizového centra. Tam se jí ujímají medičky ze 3. lékařské fakulty UK, které mají zrovna službu (vnitřní předpisy nedovolují, aby byly v krizových centrech fotografovány děti, samozřejmě magazín Forum toto nařízení respektoval a fotograf s reportérkou vyčkali, až dívenka s maminkou ošetřovnu opustí - pozn. red.). Nasazení lidé jsou v neustálém kontaktu s dispečery pražských nemocnic, mohou kdykoliv požádat o konzultaci, nebo o případný převoz k hospitalizaci.
Pomáhající studenti ze 3. lékařské fakulty UK, jejichž žluté vesty zdobí i typické logo „Trojky“.
„Napsal jsem svým kamarádům z fakulty, jestli by chtěli pomoct se zajištěním zdravotnické pomoci a s vybavením. Za pár hodin bylo vše vyřízeno. Stan stál a my měli k dispozici dostatek zdravotnického materiálu. DíkyTelegramu, tedy aplikaci na mobilu, se teď domlouváme v rámci velké skupiny dobrovolníků z Ukrajiny. Jsou v ní vlastně všichni lidé, kteří za Univerzitu Karlovu ukrajinským uprchlíkům pomáhají. Díky ní se včas dozvídáme, co je třeba kde udělat, kde pomoci... Jsou v ní soustředěny i nejdůležitější informace pro uprchlíky. Máme zkrátka spoustu nápadů, jen je třeba je realizovat,“ konstatuje Daniil.
Setkání i s lidmi z rodného města
Jehož úkolem je na Hlavním nádraží na základě požadavků vzešlých z každodenních jednání krizového týmu (v něm jsou hasiči, zástupci magistrátu a za mediky Anna) vysvětlovat ostatním dobrovolníkům, kde je v daný okamžik třeba pomoci. „Tím, že jsem Ukrajinec, dobře chápu, co tady lidé prožívají. Včera jsem tady – představte si to – potkal asi osm lidí z mého rodného města! Představte si, že nám tu pomáhá i patnáctiletý klučina. Místo toho, aby byl teď někde na jarních prázdninách, je tady s námi,“ říká medik dojatě.
Na seznamu mediků-dobrovolníků, kteří zajišťují činnost ošetřovny na pražském nádraží, je v současnosti asi sto padesát studentů. „Možná se vám může zdát, že máme velkou ,spotřebu´, ale pravdou je, že je velice složité skloubit náročný školní rozvrh s prací dobrovolníka. Tím, že máme povinnou výuku, nemůžeme tu být, jak by bylo potřeba. Musíme se prostřídat, abychom se mohli i vyspat,“ říká s úsměvem studentka medicíny na „trojce“ Petra. A vysvětluje: „Denní službu zde zajišťuje pravidelně deset lidí. Z toho jsou vždy dva starší medici – čtvrťáci až šesťáci, jsou vedeni jako hlavní zdravotníci a mají stánek medicínsky na starost. Je jim k ruce mladý medik – prvák až třeťák, který má buď sanitářský kurz, nebo kurz zdravotníka zotavovacích akcí. A s nemedicínskými záležitostmi nám pomáhají prváci a druháci, a taky tlumočníci – naši vlastní spolužáci z Ukrajiny či z Ruska.“
„Vedení Univerzity Karlovy oceňuje obrovský entuziasmus, který doprovází odhodlání našich studentů pomoci ukrajinským uprchlíkům,“ vyjadřuje obdiv Michal Zima, univerzitní kancléř. „Ostatně nadšení je pro mladé studenty typické a své odhodlání prokázali už během covidové pandemie. Prakticky je to téměř na den přesně, co se před dvěma lety medici pustili do práce na covidových odděleních, zakládali koordinační buňky na fakultách... I teď na nic nečekali a živelně zaktivizovali unikátní pomoc. A reálné dopady jejich dobrovolnické činnosti jsou znát na každém kroku. Patří jim obrovský dík, těžko najdeme adekvátní hodnotu, kterou bychom vyčíslili jejich ocenění,“ chválí kancléř Zima.
