Centrum veřejných financí při FSV UK nechce zůstávat jen u akademických studií. Výsledky výzkumu převádí do konkrétních doporučení a snaží se je dostat až do zákonů a rozhodování českého státu. „Nejefektivnější je být u zrodu konkrétních opatření,“ vysvětluje pro magazín Forum ředitelka centra Magdaléna Klimešová. V obsáhlém interview hovoří o stavu českých veřejných financí, o své vlastní zkušenosti ze státní správy na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), o spolupráci s českými politiky a také o tom, proč bude jedním z opravdu zásadních témat příštích let dlouhodobá péče.
Centrum veřejných financí (CVF) je stále poměrně mladou institucí. Kdy a proč vzniklo?
V listopadu oslavíme druhé narozeniny. Naše centrum vzniklo v roce 2024 z iniciativy profesora Petra Janského z Institutu ekonomických studií FSV UK. Vytvořil kolem sebe skupinu ekonomů, jimž záleží nejen na kvalitním výzkumu, ale také na tom, aby se jeho výsledky skutečně propsaly do praxe. Na jedné straně tedy stojíme na kvalitním akademickém bádání, na druhé se snažíme jeho výsledky převádět do konkrétních návrhů toho, co by se ve veřejných politikách a veřejných financích mělo změnit. A následně se snažíme, aby se to povedlo prosadit.
To už není úplně klasická role akademického pracoviště...
Právě proto Centrum veřejných financí vnímám jako naplnění takzvané třetí role univerzity. Výzkumná zjištění totiž „překládáme“ do konkrétních doporučení, představujeme je odborné i široké veřejnosti, politikům a úředníkům v ČR a diskutujeme s nimi o tom, jak je možné zavést je do reálné praxe. Často se dostaneme až k velmi konkrétním detailům jednotlivých zákonů.
Jestli se nepletu, podobné pro bono aktivity třeba v oblasti vzdělávání a ekonomiky dělá například think-tank IDEA při ekonomickém ústavu CERGE-EI. V čem se lišíte?
Máme řadu styčných ploch a na některých projektech i přímo spolupracujeme. Každý ovšem pokrývá trochu jiná témata. My se například velmi intenzivně věnujeme samotnému způsobu řízení veřejných financí. Jedním z našich témat je cílené rozpočtování, v zahraničí bývá označované jako performance budgeting. Rozpočet se při něm propojuje s konkrétními cíli a zároveň se vyhodnocuje, jestli se cílů opravdu daří dosahovat a zda by to nešlo dělat efektivněji. V zahraničí je to běžný přístup, zatímco Česko v tomto ohledu dlouhodobě zaostává. A troufám si říct, že oproti podobným akademickým institucím jsme mnohem intenzivnější v advokacii, tedy v samotném prosazování změn. Pomáhá tomu i to, že řada lidí z našeho týmu má zkušenosti ze státní správy anebo z byznysu.
Vámi zmíněný pojem advokacie, míněný neprávnicky zřejmě jako „prosazování“, může v našem akademickém prostředí znít trochu nezvykle. Co si pod tím máme představit?
Pracujeme na mnoha úrovních současně. Jednáme s ministry, náměstky, vrchními řediteli, řediteli odborů, vedoucími oddělení i s jednotlivými referenty. Nejdřív je důležité domluvit základní rámec spolupráce s vedením institucí. Už tam zpravidla přicházíme s doporučením založeným na výzkumu a analýzách, nejen našich. Potom ale potřebujete spolupracovat hlavně s lidmi, kteří konkrétní opatření na ministerstvech skutečně připravují. Samozřejmě je možné vstoupit do procesu až ve chvíli, kdy je návrh v Poslanecké sněmovně či se řeší dílčí pozměňovací návrhy, ale jasně nejúčinnější je být hned u zrodu konkrétní regulace a pomáhat už při jejím vzniku.
Takřka denně jsme řešili enormní schodek státního rozpočtu v navržené výši 389 miliard korun. Jak dnes hodnotíte jakožto univerzitní expertka stav českých veřejných financí?
K pravidlům rozpočtové odpovědnosti jsme vydali dvě stanoviska. Posuny, které v současnosti vidíme, podle nás nejdou dobrým směrem. Dochází k rozvolňování pravidel a to veřejným financím neprospívá. Chápu, že nikdy nebudou peníze na všechno. Zároveň je však strukturální deficit stále velmi vysoký – a spíše se prohlubuje. Nestačí se proto dívat jen na výdajovou stranu, musíme řešit také příjmy. Není možné vše ufinancovat dluhem. Pro něco může být zadlužení legitimní a dobré řešení, ale nelze takto řešit všechno, natož dlouhodobě. Už jen proto, že se dluh výrazně „zdražil“. Půjčujeme si v Česku za podstatně vyšší úroky než v minulosti a obsluha státního dluhu nás bude stát stále víc.
Znamená to snad, že by Česko mělo zvyšovat daně?
Nejde jednoduše říct, že řešením je plošné zvyšování daní. My se snažíme konkrétně ukazovat, které daně je možné měnit, jakým způsobem a jaké by to mělo reálné dopady. Důležité je hledat taková opatření, která dávají ekonomický smysl a zároveň přinesou příjmy do rozpočtu s co nejmenšími negativními dopady na domácnosti nebo na ekonomiku. Zabýváme se například daňovými odpisy, spotřebními daněmi nebo obecně tím, kde lze získat další příjmy státního rozpočtu relativně efektivně.
Jednou z vašich výrazných analýz byla elektronická evidence tržeb (EET). Co jste zjistili?
Ve spolupráci s Generálním finančním ředitelstvím jsme měli možnost pracovat s unikátními daty. Analýza ukázala, že první vlna EET pomohla narovnat podnikatelské prostředí zejména v gastronomii a ubytování, tedy v odvětvích, kde to bylo jedním z jejích hlavních cílů. Byli jsme první, kdo to dokázal ukázat na konkrétních datech. A na jejich základě jsme následně odhadovali také možné dopady nové podoby EET na příjmy státního rozpočtu.
Když publikujete svoje závěry k tak politicky citlivému tématu, podaří se vám udržet pověst nezávislého pracoviště? Nenadávají vám Babišovy zastánci a naopak odpůrci?
Kritika občas samozřejmě přichází z různých stran politického spektra. Není nijak dramatická, ale svým způsobem je to dobrá zpráva. Potvrzuje, že se nesnažíme stranicky přizpůsobovat výsledky někomu konkrétnímu. Naši expertízu nabízíme všem stranám. Protože ale chceme konkrétní věci skutečně prosadit, je samozřejmě v každém volebním období nejefektivnější intenzivně spolupracovat s těmi, kdo mají vládní odpovědnost a mohou navržené změny zavést.
Hovořila jste o vámi vydaných stanoviscích. Jak se k politikům vůbec dostávají?
Posíláme je médiím i zákonodárcům. Podle tématu například předsedům a tajemníkům poslaneckých klubů, někdy všem poslancům. Pokud se daná věc dostane do Senátu PSP ČR, komunikujeme rovněž se senátory. Zároveň pracujeme s rozpočtovým výborem, pořádáme odborné semináře a debaty a bilaterálně jednáme s politiky. Neznamená to tedy jen „něco publikovat na webu“ a čekat, že si to třeba někdo přečte. Jsme aktivní, expertízu šíříme. Také jsme takřka denně v médiích a šíříme dobrou značku Institutu ekonomických studií (IES), Fakulty sociálních věd UK i celé Univerzity Karlovy.
Vy sama jste před příchodem do Centra veřejných financí na FSV UK pracovala přímo ve státní správě. Co vám zkušenost z ministerstva práce a sociálních věcí dala?
Působila jsem v kabinetu ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL), kde jsem založila a vedla tým dopadových analýz. Musím říct, že pro moji dnešní práci je to velmi cenná zkušenost. Když chcete něco ve veřejné správě změnit, je nepřenositelné a potřebné znát její procesy zevnitř; vědět, jak systém funguje, jak lidé přemýšlí a kdy a na koho působit. Jejich perspektiva je širší, než je organizací zvenku, které mají svůj úhel pohledu, zpravidla partikulární zájmy a nedovedou ani při dobré vůli dohlédnout na všechny důsledky návrhů. Jedna z vůbec nejsilnějších věcí, které jsem si odnesla, je zároveň poznání, že uvnitř státní správy pracuje spousta lidí, kteří skutečně chtějí svou práci dělat dobře a věci posouvat. Představa neschopného úředníka, kterého „nic nezajímá“ a „nic nedělá“, je velmi zjednodušující. Je tam řada výborných a zapálených lidí.
Kde tedy podle vás státní správa nejvíc naráží? Co dře?
Často je to v managementu. Něco jiného je dané oblasti odborně rozumět a něco jiného je umět vést tým a řídit změnu. Do manažerských pozic se někdy dostanou velmi dobří odborníci, kteří však nemají dostatečné zkušenosti s řízením lidí. A ve chvíli, kdy chcete prosadit reformu, jsou manažerské schopnosti zásadní. Současně musím dodat, že každodenní agenda ve státní správě je obrovská. Pro lidi je pak složité najít čas třeba na další vzdělávání anebo vlastní rozvoj.
Není prosazování systémových změn frustrující? Výsledek může přijít až za mnoho let.
Ano, systémové změny zpravidla trvají přes více volebních období. Je potřeba s tím počítat. Já se jim v různých oblastech věnuji vlastně celou profesní dráhu, takže vím, že změna není jen otázkou dobře připraveného návrhu. Trvá to. Musíte pracovat také s očekáváním a nastavením lidí, kteří jsou součástí daného systému. A právě to bývá často nejdelší proces.
Proč jste ze státní správy odešla do akademického prostředí?
Po určité době jsem z osobních důvodů potřebovala změnit prostředí. Akademická sféra je v něčem svobodnější. Současně jsem ale nechtěla zahodit tu zkušenost, kterou jsem získala v kabinetu a blízko vrcholné politiky. Naše CVF je v tomto ohledu ideální kombinací. Můžeme stát na kvalitním akademickém výzkumu, ale zároveň jsme blízko praxi, snažíme se být veřejné správě partnerem a naše doporučení skutečně prosazovat a medializovat.
Je tu spousta skvělých kolegů: ekonomové Petr Janský, Tomáš Holub, Jan Pavel, Aleš Bělohradský nebo expertka na daně Markéta Koscielniak (dříve Malá), analytička Ivana Jelínková nebo mediální odborníci Adriana Dergam s Davidem Klimešem na komunikaci. Rozhodně jsem tedy na státní správu nezanevřela. Umím si představit i návrat do ní.
Přitom vy sama nejste vystudovaná ekonomka, že?
Ne. Na FSV UK jsem vystudovala sociologii a veřejnou politiku. Moje profesní dráha vedla přes několik oblastí systémových změn. Nejdéle jsem se věnovala vzdělávání a sociálním službám, dělala evaluace, konzultovala strategie pro nadace a neziskové organizace a advokační strategie. Potom přišla nabídka přejít jako analytička do kabinetu na MPSV. Zpočátku mě překvapila, ale uvědomila jsem si, že už mám zkušenosti z poměrně širokého spektra oblastí a že je můžu využít blíže samotnému rozhodovacímu procesu. Šla jsem to zkusit. Veřejné finance jsou navíc přítomné prakticky v každé veřejné politice. Mně je blízké především jejich propojení s konkrétními cíli: tedy aby stát nejen utrácel peníze, ale věděl, čeho jimi chce dosáhnout a zda se mu to skutečně daří.
Centrum je umístěno v Hollaru na Univerzitě Karlově. Jak je financováno?
Financování si sháníme sami. Oslovujeme mecenáše a nadace, připravujeme projekty a grantové žádosti. Máme tedy nezávislý model financování. Je to zároveň jedna z věcí, které řešíme při dalším rozvoji. Ambice k růstu máme velké a témat, jimž bychom se mohli věnovat, je mnohem víc. Rozsah však závisí pochopitelně na tom, jaké na to máme prostředky.
Mohou se do vaší práce zapojit i studenti?
To se již od počátku fungování přirozeně děje; studenty Univerzity Karlovy dokážeme zapojit prakticky vždy. U absolventů už pak obvykle jde o pracovní úvazek, takže záleží na našich aktuálních možnostech. Přirozeně pracujeme i s doktorandy. Naši kolegové vedou bakalářské, diplomové i doktorské práce a pokud někdo potřebuje odbornou konzultaci k tématu veřejných financí, umíme ji zajistit. Propojení s Fakultou sociálních věd UK a se zdejším akademickým prostředím je pro nás důležitou součástí fungování a inspirace.
Která témata budou pro CVF v nejbližší době těmi nejdůležitějšími?
Jedním z nich bude samotný rozpočtový proces. Chceme ukázat, jak se státní rozpočet sestavuje, kdy do něj kdo vstupuje, kde jsou v současném nastavení problémy a jak by proces mohl vypadat líp. Budeme konkretizovat doporučení pro cílené rozpočtování, věnovat se daňovým odpisům, spotřebním daním nebo krajskému rozpočtovému určení daní. Velmi často se přitom díváme do zahraničí. A nejen na příklady dobré praxe. Je stejně důležité sledovat, co se kde nepovedlo, abychom tu stejné chyby neopakovali. Zajímavý je pro nás například britský rozpočtový proces, který je v některých fázích transparentnější a více do něj vstupuje parlament.
Vaším osobním tématem je také dlouhodobá péče: o seniory a potřebné. Proč právě ta?
Přinesla jsem si ji už z ministerstva. Vzhledem ke stárnutí populace je nezbytné začít výrazně budovat kapacity dlouhodobé péče. A nemluvím jen o pobytových zařízeních, ale také o terénních službách a především o lidech, kteří budou péči poskytovat. Se stárnutím populace v Evropě i u nás bude toto téma stále důležitější nejen z hlediska dostupnosti služeb, ale též z hlediska veřejných financí. Ano, dnes už se o dlouhodobé péči mluví více než před několika lety, ale pořád ještě nejsme ve fázi, kdy bychom viděli dostatek konkrétních kroků.
Takže stárnutí populace bude zároveň jednou z velkých výzev pro veřejné finance?
Určitě bude. Finance nejsou oddělené od ostatních veřejných politik. Právě naopak. Když řešíte stárnutí populace, řešíte důchody, zdravotnictví, sociální služby, pracovní trh i to, jak budou všechny systémy financované. Proto se také snažíme spolupracovat mezioborově, s odborníky uvnitř celé Univerzity Karlovy, ale také mimo ni. U podobných témat nemůže ekonom pracovat sám. Potřebujete expertízu z mnoha dalších oborů i nezbytnou zkušenost lidí z praxe.
Říkáte, že chcete ovlivňovat rozhodování. Znamená to také politiky a úředníky vzdělávat?
To považuji za velmi důležité. Témata veřejných financí bývají často složitá a politici i úředníci mají obrovský záběr. Nemůžeme jim vyčítat, že nerozumějí všemu. Proto připravujeme materiály, které složitá témata vysvětlují srozumitelně, nebo pořádáme odborné debaty. Každý měsíc zveme experty, média i politiky. Někdy připravujeme akce přímo na míru. Nejde jen o to dodávat politikům hotové doporučení. Důležité je i vysvětlovat, proč dané řešení dává smysl.
| Mgr. Magdaléna Klimešová, Ph.D. |
| Od července 2025 je ředitelkou Centra veřejných financí (CVF) fungujícího při FSV UK. Zaměřuje se na systémové změny veřejných politik a na využívání dat, evidence a evaluací v rozhodování. Před nástupem do CVF působila v kabinetu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, kde založila a vedla tým dopadových analýz. Dříve se dlouhodobě věnovala oblasti vzdělávání, evaluacím a advokačním strategiím pro nadace a neziskové organizace. Na FSV UK vystudovala sociologii a veřejnou politiku. Ve své současné práci se vedle modernizace řízení veřejných financí věnuje rovněž tématu dlouhodobé péče a dopadům stárnutí populace. |
