Nezaměnitelné hlasy Spejbla, Hurvínka a Máničky ji provázejí vlastně už od narození. Denisa Kirschnerová mezi populárními dřevěnými loutkami vyrostla a posledních šest let populární Divadlo S+H dokonce vede jako ředitelka.
Pokud také patříte do generace, která v dětství neustále „sjížděla“ desky a audiokazety s mentorujícím Spejblem a věčně zlobivým Hurvínkem s jeho rošťáckým „chachááá“, vězte, že u Kirschnerů tomu nebývalo jinak. Vtipné příběhy obou protagonistů tehdy malý Miki se sestrou Denisou poslouchali hodně často. Slavní rodiče Miloš Kirschner a Helena Štáchová, kteří loutkám svůj hlas propůjčili, ovšem jejich nadšení zase až tak nesdíleli.
Už to tady zase piští
„Vždycky si povzdechli: ježíš, už to tady zase piští,“ směje se nad vzpomínkami z dětství Denisa Kirschnerová s pochopením, že poslouchat své pozměněné hlasy po hraní v divadle ještě i doma muselo být pro principály Divadla Spejbla a Hurvínka zkrátka už moc. Ona sama ale vlastně nikdy přesycenost dvou loutkových ikon necítila a dnes někdy sama přehrává jejich příběhy synovi.
„Občas mě nutí nasadit i Mániččin hlas,“ chlubí se naoko současná principálka divadla.
„A k tomu dětství - nebylo to zase tak, že bychom poslouchali jen Spejbla s Hurvínkem. Měli jsme samozřejmě rádi i jiné pohádky, klasické večerníčky. A jak jsme dospívali, dostávali jsme se logicky i k dalším věcem, jako byli například Šimek a Grossman, Cimrmani, a tak dále… Poslouchali jsme obecně to samé, co naše generace,“ vysvětluje.
Legendární loutky už bere jako členy rodiny, koho má nejraději, z ní ale nedostanete. „Časem jsem si vyzkoušela i loutky vodit, abych měla nějakou představu, co to všechno obnáší, a dokonce to dodnes ve zbytkovém čase občas trénuju,“ přiznává Denisa Kirschnerová. Ovšem i před lety to bylo jen pro zábavu, loutkařina ji nelákala. „Já nikdy nechtěla hrát, bavilo mě víc psaní. A také jsem se nechtěla dostat do nevděčné pozice srovnávání se slavnými rodiči.“
Pro vysokoškolské studium si vybrala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Zaujaly mě přednášky docenta Soukupa a naprosto mě chytla probíraná témata – střetávání kultur, ekologie, kam lidstvo jde a kam směřuje… To mi přišlo pro psaní naprosto dokonalé. Navíc to ještě bylo i na pomezí antropologie a mě jako obdivovatelku Jane Goodallové vždy zajímaly teorie o zpochybnění nadřazeného postavení člověka.“
Tak zkus něco napsat
Při vlastním psaní se ovšem věnovala převážně povídkám a ve čtyřiadvaceti letech ji vyšla i první knížka povídek z rodinného prostředí s lakonickým názvem Nechci do jiný cimry. „Byla to takové vyprávění s nadsázkou o rodinných historkách - takové ty příběhy, nad kterými se baví všichni okolo vyjma těch rodinných příslušníků, kterých se bezprostředně dotýkají,“ usmívá se nad svým prvním literárním počinem. Postupně přibývaly další knížky, hlavním hrdinou však už byl především Hurvínek.
Ostatně první divadelní hru zvládla napsat ještě mnohem dříve. „Když jsem si psala jen tak pro sebe, tak mi jednou táta spíše v nadsázce řekl, ať zkusím napsat i něco pro divadlo. Tak jsem to zkusila a vznikla moje první hra Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora. To mi ještě nebylo ani osmnáct.“ Hra měla premiéru v roce 1993 a od té doby je Denisa Kirschnerová podepsána jako autorka nebo spoluautorka pod řadou dalších her Divadla S+H.
V poslední době však roli autorky poněkud upozadila. „Teď jsem samotné psaní úplně pustila, protože nemám absolutně prostor se tomu věnovat tak, jak bych chtěla. Čemu se plně věnuji, je výběr těch „nej“ představení za celou éru divadla, protože chceme udělat takový průřez od těch klasických scének až po dnešek, a ještě k tomu přidat nějaké nové prvky. Ale i to je víceméně kolektivní práce, společně s uměleckým šéfem a členy vedení divadla.“
Během let vznikly stovky her a divadlo by si mohlo vystačit jen s jejich reprízováním, je tedy vůbec třeba psát nové? „Určitě ano,“ má okamžitě jasno ředitelka. „Jinak člověk zůstane v nějaké škatulce a způsobu psaní, přitom vše okolo nás se tak neuvěřitelně mění a my chceme nějakým způsobem reflektovat současné dění. Dřív jsme mívali jedno nebo dvě nová představení za rok, rádi bychom se dostali na tři premiéry ročně a kromě domácí dílny i pravidelné spolupráce s externími tvůrci.“
Třicet Spejblů a Hurvínků
Snaha být nejen pro děti stále aktuální je jedním z receptů nepřetržitého úspěchu Divadla Spejbla a Hurvínka, Mánička už se dokonce v jedné hře objevila i s mobilním telefonem. Nové hry ovšem znamenají také novou výpravu, a to je samozřejmě finančně náročné. Vždyť jen výroba jedné větší loutky, tradičně z lipového dřeva, vyjde na částku okolo dvaceti tisíc korun bez kostýmu. A divadlo jich má několik stovek, prohlédnout si je můžete v divadelním muzeu.
Ne každý také ví, že samotných párů Spejblů a Hurvínků existuje okolo třiceti. Loutky se s ohledem na nitě, kterými jsou vedeny, totiž nedají v průběhu hry převlékat, tudíž je třeba vždy pro konkrétní situace vyrobit nové. „Kupodivu se ale v našem archivu nezachovaly zcela původní loutky od Josefa Skupy. Některé jsou v muzeu v Chebu, některé v Plzni, v Chrudimi... U nás v divadle je nejstarší loutkou Spejbl z padesátých let,“ přiznává Denisa Kirschnerová.
Právě v tomto období československých dějin přebíral interpretaci slavných loutek její tatínek Miloš Kirschner, a do dnešního dne jim řeč vdechlo několik divadelníků. Logicky se proto postupem času mírně měnily hlasy loutek i jejich jazyková vybavenost, vždyť Spejbl s Hurvínkem se něco nacestovali! Navštívili už 32 zemí a promluvili v 23 různých jazycích! Jen Kirschner jich dokázal zvládnout okolo patnácti, jeho nástupce Martin Klásek okolo deseti.
Ovládnout loutku trvá víc než rok
Postupem času se nutně museli měnit i vodiči loutek. Jak je to s jejich pohybem – poznají pamětníci nebo odborníci, kdo zrovna „vodí“? „Máme zkušené dva vodičské mistry, mezi jinými Míšu Bartáka – vodiče Hurvínka, a Míšu Jandlovou – vodičku Máničky, od kterých se všichni učí, a to poznáte zcela bezpečně, když jsou u vahadla oni. Loutky v jejich rukách prostě ožijí – najednou jako by opravdu cítily a přemýšlely,“ zdůrazňuje Denisa Kirschnerová nelehkou práci. Každou loutku je třeba ovládat oběma rukama a například Hurvínek, nejpropracovanější loutka s nezaměnitelnýma kroutícíma očima, má nad sebou třináct nití.
Zapomeňte, že by existoval nějaký sepsaný návod, jak by se měli Spejbl a Hurvínek vodit, noví vodiči musí všechno zkrátka odkoukat. „Hurvínkův pohyb dovedl k dokonalosti Bója Šulc – třeba jak si sedá na jednu nohu atd., a to se pak dědí dále. Každá loutka má jakousi svou základní vodící abecedu, kterou je třeba znát. A mít na paměti, že Hurvínek je nezbedný a stále v pohybu, zatímco Spejbl už spíše unavený tatínek, a tomu se musí pohyby přizpůsobit.“ Noví vodiči bývají zpravidla rádi, když zvládnou s loutkou chodit, za rok už mohou zvládnout představení a sebevědomě se mohou cítit za dva, tři roky.
Za tři roky, v roce 2026, mimochodem Hurvínek oslaví 100 let a divadlo už nyní chystá řadu propagačních akcí. Chystá se speciální výstava a knížka, jedná se s Prahou 6 o různých možnostech, samozřejmě nové představení. A další věci budou vyplouvat na povrch postupně. Prozradit ale můžeme plány pro příští sezónu, kdy Divadlo S+H chystá spolupráci s operou Národního divadla v Brně na rodinném hudebním interaktivním představení. A také probíhají jednání s Českou televizí o spuštění oficiálního youtube kanálu.
Miloš Kirschner zemřel v roce 1996, Helena Štáchová před šesti lety. A volba, kdo nově povede divadlo, nakonec padla na jejich dceru.
„Měla jsem v té době čerstvě narozeného syna a plánovala, že s ním budu doma, ale museli jsme se poměrně rychle rozhodnout. Takže jsem se po nějaké interní domluvě s kolegy a po schválení magistrátem rozhodla do toho jít,“ vzpomíná Denisa Kirschnerová.
V divadle působí i její mladší bratr Miki, který ambice ředitelovat neměl a věnuje se profesím dramaturga, scénáristy a režiséra. „Já si velmi vážím a respektuju to, co bratr dělá a jak to vidí. Je pro mě v tomto ohledu autoritou, který spojuje to nejlepší z už zažité klasiky S+H a aktuálními příběhy. Jsem moc ráda, že naše spolupráce funguje.“
Ostatně kdo ví, možná přímo vedle ní roste nová generace Kirschnerů-divadelníků, šestiletý syn Kryštof. „No je pravda, že má velké komediální sklony. Všude je ho plno, je hodně činorodý, vymýšlí různá alotria. Navíc blonďáček, který neustále kroutí očima – někdy si připadám, jako bych porodila dalšího Hurvínka,“ směje se na závěr Denisa Kirschnerová.
| Mgr. Denisa Kirschnerová |
| Absolventka kulturologie na Filozofické fakultě UK. Od roku 1996 působila v Divadle S+H jako dramaturgyně, od roku 2017 je ředitelkou. Je autorkou a spoluautorkou několika her i knih, spolupracovala také s Českou televizí na seriálech: S Hurvínkem za lékařem nebo Angličtina s Hurvínkem. |
V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.
