Einstein našel v Praze cestu ke svému největšímu objevu

Před sto deseti lety, počátkem dubna 1911, přijel učit na pražskou univerzitu kučeravý třicátník s pronikavým pohledem a vášní pro teoretickou fyziku. Vydržel tři semestry. A i když si prostředí příliš neoblíbil, zdejší pobyt mu pomohl k pozdější světové proslulosti. Krátkou, ale významnou etapu v životě Alberta Einsteina přibližuje profesor Jiří Podolský z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Proč se vlastně Albert Einstein v roce 1911 rozhodl přijmout místo na tehdejší c. k. německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze?

Byl to prestižní post, jeho první řádná profesura spojená s vedením nového Ústavu teoretické fyziky, ale rozhodlo i to, že mu byl nabídnut výrazně vyšší plat. Po dokončení studií na polytechnice v Curychu v roce 1900 nemohl Einstein najít akademické místo. I proto, že byl rebel, jehož moc nezajímala stará fyzika, a postupně si znepřátelil většinu učitelů... Raději se sám učil nové teorie z knih a přemýšlel. Nakonec našel místo na patentovém úřadu v Bernu, kde objevil speciální relativitu a pomocí kvantování světla vysvětlil fotoefekt. Až v roce 1909 se stal mimořádným profesorem univerzity v Curychu.

Čemu se v Praze věnoval jako pedagog?

Učil základní fyzikální kurzy: především mechaniku, teorii kontinua, termodynamiku a molekulovou teorii tepla. Tedy předměty, které dnes patří do prvního a druhého ročníku studia. Učil pět hodin týdně dopoledne každý semestr, nejprve v Klementinu a pak i v budově ve Viničné ulici. Tam se v pátek od osmi hodin večer konaly také jeho Semináře pro teoretickou fyziku. O jejich obsahu moc nevíme, ale Einstein v nich nejspíše hovořil o tom, co ho nejvíce bavilo a čím se právě zabýval.

Rozhodně raději bádal a diskutoval, pravidelná výuka ucelených kurzů základů fyziky ho poněkud zmáhala. Poprvé je v tomto rozsahu systematicky vedl až zde v Praze - a vlastně i naposledy. Trochu si stěžoval na studenty. Jako celek na něj působili líně, bez velkého zájmu. Některé to asi bavilo, Einstein už byl slavný, navíc působivý a brilantní. Ale nedělejme si iluze – mnozí studenti nedokázali plně docenit, jak významná osobnost jim přednáší.

Kolik tu měl studentů?

Když jsme před deseti lety připravovali rozsáhlou výstavu ke stoletému výročí Einsteinova pražského pobytu, sestavila historička Emilie Těšínská dle zápisových listů v Archivu UK úplný katalog posluchačů, kteří si oficiálně zapsali aspoň jednu Einsteinovu přednášku nebo seminář. Řádných posluchačů bylo 25, mimořádných jedenáct. Na seznamu jsou i česká jména. Zajímavé je, že mezi nimi byly ve všech třech semestrech i tři studentky: Emma Becker, Helene Nothmann-Zuckerkandl a Hedwig Robitschek. To nebylo na univerzitách té doby příliš časté.

Přijel Einstein do Prahy s celou rodinou?

Ano. Přijel se ženou Milevou a s oběma synky Hansem Albertem a Eduardem. Bydleli v pěkném novém bytě na Smíchově. Mileva ale nebyla v Praze spokojená, trpěla depresemi, do místního prostředí nezapadla. Dalo by se očekávat, že když byla srbského původu, dorozumí se a bude se jí zde líbit. V české komunitě si však přátele nenašla a ta německy hovořící se na ni asi dívala spatra. Byla zde nešťastná; cítila se izolovaná.

Dům v Lesnické ulici v Praze na Smíchově, kde tehdy Albert Einstein s rodinou bydlel.

Einstein bádal a učil, potom chodil debatovat s přáteli či hrát na housle. O problematických osobních vztazích v té době svědčí například autentické svědectví, podle něhož nikdy nevzal ženu ani děti na své pravidelné nedělní návštěvy do rodiny blízkého přítele Morize Winternitze, profesora filologie, indologa a znalce sanskrtu.

Vy si tedy Einsteina moc neidealizujete...

Určitě ne. Je dobré na něj nahlížet realisticky. Nesporně byl geniální, muž s nebývalou vědeckou intuicí a erudicí. Nikdy se také nezpronevěřil svému přesvědčení o morální zodpovědnosti vědce za osud celé společnosti. Ale mezilidské vztahy nebyly to, v čem by se ve svém mládí zrovna orientoval. Jak ale stárnul a moudřel, nacházel přívětivá slova i pro lidi, s nimiž si kdysi úplně nerozuměl. Platí to také o Milevě, které musel svými vztahy s jinými ženami hodně ublížit.

Byl tu v kontaktu s českým prostředím a českými fyziky?

Prahu hodnotil jako nádherné město a měl velikou radost ze svého profesorského místa a ústavu. Lidé mu ale přišli cizí, nedokázal je pochopit. V dopisech uvádí, že někteří se chovají povýšeně, jiní naopak podlézavě. Popuzovala ho nacionální animozita mezi pražskými Němci a Čechy. Ironizoval například, jak byl důrazně vyzýván některými kolegy k nákupům pouze v německých obchodech. Němci přitom tvořili jen asi pět procent obyvatelstva. To pro Einsteina, který právě přijel z tolerantního Švýcarska, bylo nepochopitelné. Bohužel, akademické komunity z české a německé části univerzity se obecně také nestýkaly, ani profesoři stejného oboru nemívali osobní vztahy. Za těchto okolností bylo i pro neformálního Einsteina obtížné dostat se do kontaktu s Čechy. Není doklad o vědecké spolupráci Einsteina s českými fyziky té doby, i když ti o jeho působení jistě věděli.

Einstein měl jiný okruh zájmů a přátel. Stal se oblíbeným hostem setkání německy hovořících židovských intelektuálů v salonu Berty Fantové (organizátorky setkání, jichž se účastnili i Franz Kafka, Max Brod, pozn. red.). Do tohoto filozofického a literárního debatního kroužku chodil kvůli hudbě, ale měl i přednášku o teorii relativity.

Památeční deska na domě U Jednorožce na Staroměstském náměstí, kde v salonu Berty Fantové mohli Pražané Alberta Einsteina potkávat.  

Nakolik bylo pražské období důležité v kontextu Einsteinovy vědecké práce?

Mnozí Einsteinovi životopisci popisují Prahu jako nevýznamnou „přestupní stanici“ mezi Curychem a Berlínem. Vycházejí ze skutečnosti, že zde pobyl jen rok a půl. Einstein tady ale ve skutečnosti učinil podstatné koncepční kroky na cestě k obecné teorii relativity, asi nejkrásnější fyzikální teorii všech dob, díky níž se stal světově proslulým. Už v Praze z takzvaného principu ekvivalence spočítal, jak bude gravitační pole zakřivovat dráhu paprsků světla a měnit jeho barvu. Přišel na to, že pro popis gravitace nebude stačit jediná funkce jako u Newtona, ale že jich bude potřebovat deset. Když 25. července 1912 odjížděl z Prahy, měl představu gravitace jako deformace nejen času ale i prostoru. Ještě ovšem nevěděl, jak zformulovat příslušné rovnice. To se mu podařilo až v listopadu 1915 v Berlíně.

Einsteinovo pražské období je tedy docela důležité. Ve světové literatuře však bylo donedávna opomíjeno. To se změnilo v roce 2020 zásluhou předního historika vědy z Princetonu profesora Michaela D. Gordina (aktuální rozhovor s ním přinášíme v anglickém vydání magazínu UK Forum), který vydal ojedinělou knihu Einstein in Bohemia. S velkým vhledem, erudicí a citem pro genia loci v ní mapuje Einsteinovo působení v Praze. Je to skvělý dvojportrét Alberta Einsteina a Prahy ve společenském kontextu tehdejší doby, determinovaném vztahy mezi českou, německou a židovskou komunitou.

Měl Einstein v Praze nějakého blízkého kolegu?

Nejbližším Einsteinovým kolegou v Praze byl profesor matematiky Georg Alexander Pick. Einsteinův nástupce v Praze - Philipp Frank - ve svých vzpomínkách uvádí, že se spolu potkávali téměř denně a debatovali o různých problémech. Einstein prý často vyběhl ze dveří Ústavu teoretické fyziky ve Viničné, seběhl o patro níž a konzultoval s ním nějaký matematický problém. Pick byl navíc v mládí asistentem experimentálního fyzika Ernsta Macha, který v Praze působil 28 let. Einstein prý velmi rád poslouchal Pickovy vzpomínky na něj. Už jako student v Curychu četl jeho učebnici mechaniky. Kritika newtonovské fyziky, která je v ní obsažena, Einsteina silně oslovila a pomohla mu najít cestu ke speciální teorii relativity. A možná ho „machovská tradice“ přiměla i k rozhodnutí jít do Prahy.

Pomáhal Pick Einsteinovi s výpočty?

Přímo určitě ne, spíše užitečnými matematickými radami. Frank píše, že Pick Einsteinovi navrhl, aby pro popis gravitace použil Riemannovu geometrii, což je matematický aparát, v němž pak Einstein obecnou teorii relativity opravdu zformuloval. Z tohoto pohledu je také zajímavé, že oba spolu zasedali v komisi pro zkoušky Emila Stranského, jehož rigorózní práce byla věnována neeuklidovským geometriím.

Nebylo to tedy tak, že byl vizionář, napadaly ho nové myšlenky, ale už se jimi nechtěl propočítávat?

Ne, to ne. Svoje články Einstein v Praze počítal a také psal zcela sám.

Budova Univerzity Karlovy ve Viničné ulici, kde Albert Einstein učil. 

Podílel jste se jako odborný poradce na televizním seriálu Génius, který popisuje Einsteinův život. Jaké to pro vás bylo?

Především je neuvěřitelné, že se tento desetidílný seriál National Geographic natáčel tady v Praze. A pak, že se na mě a kolegy profesora Pavla Cejnara a docenta Stanislava Daniše z MFF UK filmaři obrátili. Se seriálem jsem strávil celý rok života; bylo to časově náročné, ale moc zajímavé. Otevřely se mi dosud neznámé pohledy na Einsteinův život i detaily jeho fyzikálních prací.

Jak jste s výsledkem spokojený?

Celkově jde o výtečné dílo. Pokud se chcete dozvědět vše podstatné o Einsteinově životě, jeho vztazích i hlavních vědeckých přínosech, lze ho jen doporučit. Einsteinův osud je navíc propleten se složitými dějinami 20. století a i tento aspekt je v seriálu působivě zachycen.

Mohl by se povinně pouštět ve školách.

Ano, je vyroben profesionálně. Přesto mám dílčí výhrady ke scénáři, na němž se podílelo několik autorů a je znát rozdíl v kvalitě jednotlivých epizod. První pilotní díl je skvělý, režíroval ho Ron Howard a v hodinové zkratce obsahuje vše důležité z Einsteinova života. Osobně bych pouze potlačil úvodní zbytečně surovou scénu atentátu a Einsteinovu intimní scénu se sekretářkou. Při promítání na základní škole proto doporučuji přeskočit první tři minuty (s úsměvem). Další věc, která mi vadí, je zbytečně velký prostor věnovaný Einsteinově vztahu k první ženě Milevě, místo něj se divák mohl dozvědět více fyziky. Největší Einsteinův význam je vědecký, a ten mohl vyznít ještě výrazněji.

Jenže diváky zajímají i vztahy a soukromí.

To je pravda, samozřejmě. Ale jde o vhodnou proporci a vyváženost témat. Chtěl bych naopak vyzdvihnout zdařilou desátou epizodu, především fantastickou poslední scénu se starým moudrým Einsteinem v Princetonu v podání Geoffreyho Rushe. Ta se čirou náhodou točila před Zemskou porodnicí v ulici Apolinářská, tedy jen pár desítek metrů od někdejší Einsteinovy pracovny ve Viničné ulici. Einstein se tímto způsobem po více než sto letech opět vrátil do Prahy.

Čeho si na něm ceníte nejvíce?

Není pochyb, že Einstein byl zcela výjimečná osobnost co do geniality fyzikální intuice, vhledu do problémů, přemýšlení o světě i matematických schopností. Objevil nečekané fyzikální poznatky, patří mezi největší vědce všech dob. A současně to byl člověk z masa a kostí, se svými vrtochy a chybami. Jak ale stárnul, byl si čím dál víc vědom zodpovědnosti za osud konkrétních lidí i celého lidstva. Angažoval se v protiválečném hnutí, na konci života byl velkým bojovníkem proti zneužití jaderných zbraní. Po nástupu Hitlera byl nicméně nucen akceptovat, že je třeba mít armády a zbraně pro boj se zlem. Je doloženo, jak mnohokrát pomohl lidem, kteří tak jako on utíkali před nacionálním socialismem. Snažil se naplnit svůj život mezi mlýnskými kameny nacismu a komunismu, které drtily Evropu té doby. Byl nucen odejít do Ameriky, ale i tam se setkal s určitou nedůvěrou. Nikdy se přímo politicky neangažoval, jeho hlas bylo však vždy slyšet. Do posledního dne si zachoval svou vnitřní integritu a ryzí humanitu.